Má se Babiš bát? Pravidlo, které slibuje pád vlády po velkých demonstracích, má háček

To číslo zní lákavě. V Česku by šlo zhruba o 380 tisíc lidí, tedy o dav, který se ještě dá poměrně dobře představit. Proto ho opakují aktivisté, komentátoři i účastníci protestů proti změně financování veřejnoprávních médií.

„Chápu, proč to lidi přitahuje. Vypadá to jako magické číslo, které dává jistotu a záruku,“ uvedla autorka konceptu Erica Chenowethová v podcastu You Are Not So Smart.

Chenowethová s kolegyní Marií Stephanovou ve své práci prošla stovky kampaní občanského odporu od roku 1900 až do současnosti. Autorky zjistily, že žádná kampaň, do které se aktivně zapojilo aspoň 3,5 procenta obyvatel, nakonec neprohrála. Má to ale háček – a hned několik.

Autorky totiž zkoumaly jen takzvané maximalistické kampaně, tedy snahy svrhnout vládce, ukončit okupaci nebo vybojovat nezávislost. „Proto nemůžeme tato zjištění nutně přenášet na jiné typy protestních hnutí,“ píše Chenowethová.

Pouze statistika

Na to upozornil i britský Guardian v roce 2025, když se zabýval protesty proti Trumpovi v USA. Hardy Merriman, bývalý prezident Mezinárodního centra pro nenásilný konflikt, varoval, že „odpor proti Trumpovi není maximalistická kampaň usilující o svržení diktátora nebo o nezávislost“.

A sama Chenowethová v roce 2020 poznamenala, že to číslo je „popisná statistika“ odvozená z historických hnutí, ne nutně normativní číslo, které vždy zafunguje.

Číslo samotné je zkrátka jakýsi mobilizační mýtus. Stejně jako odpůrci Trumpa v USA ho teď používají i lidé kolem Letné. Dává sice opojný pocit jistoty – „pokud je nás tři a půl procenta, máme vyhráno!“ –, jenže to číslo je popis minulosti, ne recept na současnost.

Chenowethová také počítá s aktivní účastí na kampani, tedy opakovanými demonstracemi, stávkami, bojkoty a nepřetržitým tlakem. Ne s jednou (byť velkou) manifestací. Protestní hnutí sice díky sociálním sítím zvládnou rychle shromáždit davy lidí, ale nevytvoří organizaci, která zvládne dlouhodobě vyvíjet tlak, plánovat, vyjednávat.

Úspěšnost klesá

Úspěšnost nenásilných kampaní také od roku 2010 výrazně klesla, zhruba pod třetinu. Podle novější studie Chenowethové v Journal of Democracy  z roku 2020 uspělo v devadesátých letech 65 procent nenásilných revolucí, od roku 2010 méně než 34 procent.

A nakonec Chenowethová sama varuje, aby se pravidlo nebralo automaticky. Výjimky ale existují – třeba Bělorusko v roce 2020 a Bahrajn v roce 2011. A když se podíváme blíže, tak třeba v Srbsku se sice podařilo masovým studentským protestům odstavit od moci prezidenta Aleksandra Vučiće, ale až po dvou letech skoro nepřetržitých demonstrací.

A konečný úder režimu daly klasické volby. Demonstrace tak Vučić „vyseděl“, dokud neproběhly, i když protesty hrály svou roli jako silný mobilizační prvek.

Česko ale není diktatura a vláda Andreje Babiše má navíc mandát z voleb. Protest proti změně financování veřejnoprávních médií tedy není pokus vládu svrhnout, ale tlak, aby ustoupila v jedné konkrétní věci.

Dá se splnit, vláda může z návrhu na změnu financování couvnout, aniž by padla. Nebo ne a Babiš zkusí protesty prostě ustát do konce volebního období a bude doufat, že se unaví.

Pro organizátory tak není klíčová otázka, kolik lidí přišlo v neděli, ale jestli dokážou tlak udržet týdny a měsíce. A jestli po demonstraci přijde i něco jiného než další demonstrace.

Chcete vídat Aktuálně.cz častěji na Googlu?

Přidat jako preferovaný zdroj

内容来自 Aktuálně.cz,版权归原作者所有。

阅读原文 ↗

把喜欢的内容,留在你的新标签页。

打开我的订阅