Malířskou štětku vyměnila po dvaceti letech za stejnokroj ošetřovatelky. V Příboře pečuje o staré lidi
„Chytlo mě to a už nepustilo. Vždyť oni mají jenom nás,“ vysvětluje zásadní profesní změnu. Malířinu má ve své rodině tradici. Pokoje zkrášloval její táta, bratr a také děti Lucie Venclové z Příbora na Novojičínsku se umí se štětkou ohánět.
„Celá rodina jsme malíři. Tatínek mě inspiroval, líbilo se mi to,“ usmívá se specialistka na nátěry interiérů i exteriérů, bytů, domů, kanceláří, fasád, oken či dveří.
Práci s barvou a malířskou štětkou se věnovala pětadvacet let. Pak přišel zlom. Musela se starat o babičku a péče o ni ji chytla. „Poznala jsem, že tohle by mě mohlo bavit ještě více. Miluju lidi a moc ráda se o ně starám, když to potřebují,“ líčí Venclová.
Mají jenom je
Dva roky pracovala ve vsetínské nemocnici, následně v charitě Nový Hrozenkov a naposledy v odlehčovací službě v Kopřivnici. Starým a potřebným lidem věnuje svůj čas už přes osm let.
„Obrovsky mě baví s lidmi mluvit, pomáhat jim, protože mnozí klienti už mají velmi často jenom nás,“ říká ošetřovatelka v novém domově pro seniory se specializovanou péčí, který se před dvěma týdny otevřel v Příboře na Novojičínsku.
Venclová pochází z nedalekých Sedlnic, bydlí ale v Příboře, proto ji nová pracovní nabídka v místě bydliště přišla velmi vhod. „Je to tady nové, krásné, jen ty pokoje mohli dát do barvy,“ nezapře v sobě Venclová malířku.
Ke své původní profesi si ještě sem tam odskočí. „Lidé se mi stále ozývají, chodí mi pomáhat syn. Dcera žije v Americe, ale i ona si tam malování zkusila,“ říká s úsměvem. Jedním dechem dodává, že pokud bude potřeba, vezme barvou klidně i stěny nedávno otevřeného domova pro seniory Clementas. „Jo, jo, určitě jsem připravená, už jsem to říkala paní ředitelce,“ směje se Venclová.
内容来自 Novinky.cz - Kultura,版权归原作者所有。
阅读原文 ↗