Vánoční sbírka: Rodina samoživitelky s autistou sní o autě a výletě za koňmi
Monika Peøinová z Olomouce se sama stará o tøi dìti, nejvíc péèe potøebuje malý Toník s autismem. I jim mùžete nyní pomoci ve Vánoèní sbírce MF DNES a iDNES.cz.
V malém dvoupokojovém bytì se u stolu s akváriem šestiletý Matyáš pilnì pøipravuje na život budoucího školáka. Ve vedlejší místnosti s postelí, trampolínou a senzorickým stoleèkem sedí Antonín a na tabletu sleduje oblíbené pohádky. Vedle sebe má svou mazlící deèku, bez které se nehne na krok. Kolem pak pobíhá malá Rozálie. Aèkoliv je roèní holèièka ještì miminko, ètyøletého brášku v lecèem strèí do kapsy.
„Toník je autista a trpí vývojovou dysfázií. Komunikace s ním je obtížná, velmi tìžce zvládá zmìny a špatnì spí. Objevují se u nìj èasté záchvaty a stavy pøetížení. Ze všech dìtí v souèasnosti potøebuje nejvíc péèe,“ líèí Monika Peøinová.
Jako samoživitelka si nemùže vyskakovat. Finanèní pomoc z Vánoèní sbírky MF DNES a iDNES. cz, do které byla rodina vybraná jako jedna ze tøí z celé republiky, by Monice umožnila poøídit si vlastní auto, jež potøebuje na cesty s Toníkem za lékaøi na vyšetøení.
„Nechci, aby dìtství mých dìtí urèovali jen doktoøi a Toníkovy obtíže. Kéž bychom spolu mohli zažívat i obyèejné vìci jako výlety, spoleèné chvíle a domov, kde se všichni budeme cítit v bezpeèí a pøijímaní,“ pøeje si matka, která se každý den snaží rozdìlit svou energii mezi tøi dìti s úplnì rozdílnými potøebami a být tu naplno pro všechny.
K bezesné noci staèí i malá zmìna
Jsou tøi hodiny odpoledne a Monika Peøinová, jež pracuje jako balíková doruèovatelka, nyní je však na mateøské dovolené s Rozárkou, právì vyzvedla oba kluky ze školky. Toník do ní chodí teprve od záøí a na nové prostøedí a kolektiv si ještì zvyká. Má tøetí stupeò podpùrných opatøení, hodnou asistentku a zatím vše jakžtakž zvládá.
„Každý den trnu, že mi ze školky zavolají, a� si pro Toníka pøijdu, že má záchvat a nevìdí si s ním rady. Zatím se to však nestalo,“ oddechne si maminka, která je jako na trní.
Vánoèní sbírka iDNES.cz
Dìti s poruchou autistického spektra potøebují bezpeèné a podporující zázemí svých nejbližších, pro které je každodenní péèe velmi nároèná – obzvláš� pokud na ni zùstávají sami.
Letošní Vánoèní sbírka MF DNES a iDNES.cz proto pomùže právì jim. Spoleènì s nadaèním fondem AutTalk, který založila Miss 2007 Kateøina Sokolová, podpoøí nároènou péèi a boj s každodenními výzvami, s nimiž se musejí potýkat tøi rodiny z rùzných koutù Èeska.
Cílem není jen vybrat peníze, ale také otevøít téma poruchy autistického spektra a pøiblížit skuteènou tváø každodenní péèe o dìti s touto diagnózou. Veškeré peníze Nadaèní fond AutTalk rozdìlí mezi všechny tøi rodiny tak, aby dosáhly na dùstojnìjší život a aby se povedlo zajistit jim potøebné terapie.
Pøispìt lze pøes QR kód, ale také bankovním pøevodem libovolné èástky na transparentní úèet 4010401017/2010, variabilní symbol 111111. Vánoèní sbírka pobìží do 21. prosince.
O to víc se totiž Toníkovy záchvaty z nakumulovaného stresu ve školce projevují posléze po pøíchodu domù, kdy má za odpoledne a veèer tøeba pìt i více afektù. Rodina kvùli nim èasto vùbec nespí.
„Jsou to neskuteèné stavy, hotové ‚eldorádo‘. Toník zaène skákat, dupat a pištìt, hází hraèkami a ubližuje i svým sourozencùm. V tu chvíli je mu všechno jedno, nic ho nezajímá. Zrovna teï v noci mìl záchvat, kdy sebou mlátil a bouchal hlavou do skøínì. Trvalo to hodinu a já u toho breèela, protože jsem nevìdìla, jak ho utišit,“ popisuje Monika.
Nìkdy podle ní pomùže nechat syna vyvztekat, jindy naopak potøebuje pevnì obejmout, aby vìdìl, že je tu máma pro nìho.
Tyto nezvladatelné stavy komplikují život nejen rodinì, ale i sousedùm. I když Monika Peøinová na nástìnku u vchodu do paneláku vyvìsila plakátek, který synovy obtíže popisuje a vysvìtluje, proè je jejich domácnost hluènìjší a proè se zpoza dveøí ozývá køik, pláè a dupání, nìkteøí sousedé pøíliš pochopení nemají.
„Bohužel stále slyším, jak mám nevychované dìti a že je nezvládám. Když má Toník afekt, ozývá se bouchání do topení a zdí a jsou to takové rány, že se tady všichni lekáme. Celou situaci to však jenom zhoršuje,“ vysvìtluje matka, zatímco nese Toníkovi další kukuøiènou køupku. Ty totiž chlapec miluje.
„Sní mi ještì ty arašídové, ale nic moc víc mu nechutná. Z vývaru tøeba zbaští jen nudle a mrkev, a to ho musím ještì krmit. Jí opravdu málo, a proto je tak hubený,“ posmutní Monika s tím, že její syn vùbec nezapadá do tabulek a lékaøi jí to èasto vytýkají. Ve svém vìku by mìl hoch vážit 18 kilogramù, má však o pìt ménì.
Má prostì svùj svìt...
Také chlapcùv intelekt je podle psychologù velice nízký. „Má IQ 65, což je velice málo a mùžeme jen doufat, že se to do budoucna zlepší,“ øíká maminka. Hoch ve ètyøech letech nemluví, nezvládne se obléci ani dojít na záchod. Proto musí mít po celý den pleny. Kvùli vyboèeným kotníkùm toho moc neujde a musí se nosit.
„Toník je absolutnì nesobìstaèný. Když ho dám tøeba s bráchou do vany, jen tam sedí a kouká, nemá snahu se umýt nebo cokoliv po Matyášovi napodobit. Má svùj svìt,“ krèí rameny matka, která se snaží synovi pomoci lépe pochopit svìt kolem sebe a komunikovat. Poøídila proto vizuální kartièky, senzorické hraèky a další pomùcky.
Svùj den musí pøesnì rozplánovat, aby hoch vìdìl, co ho èeká. „Má své rituály a jakékoli vyboèení ze stereotypu u nìj zpùsobuje zmatek. Musí pøesnì vìdìt, že jde do školky, pak tøeba k doktorovi nebo že pojedeme na návštìvu k babièce. Pokud nìco udìláme jinak, nastane problém,“ líèí matka.
Ze stejného dùvodu Toník nezvládá napøíklad cestování mìstskou hromadnou dopravou nebo nakupování. „Je to pro nìj naprosto neznámé prostøedí, cizí lidé. Vadí mu ten šrumec, pípání pokladen, hlasy a ruch. Je pøecitlivìlý a vše ho stresuje,“ vysvìtluje žena.
Nevnímá rizika, a když ho zaujmou tøeba svìtla aut, klidnì bez rozmyšlení vstoupí do ulice.
To je také dùvod, proè rodina nutnì potøebuje auto. Monika to své musela kvùli špatnému technickému stavu prodat, pro dìti už cestování v nìm nebylo bezpeèné. Teï si vùz musí pùjèovat od rodièù.
„V tom mi hlavnì táta hodnì vychází vstøíc, pracuje v Makru, tak mi tøeba nakoupí, když jsou slevy. Na hlídání ale Toníka moc dávat nemùžu, protože si nevìdí rady s jeho afekty,“ pøiznává Monika.
Sama vyrùstala v rodinì s postiženým bratrem
Za malý byt o 45 metrech ètvereèních Monika Peøinová platí nájem 16 tisíc vèetnì energií. Pobírá mateøskou a pøíspìvek na péèi na Toníka, otec posílá alimenty. To podle ní s bídou staèí, aby rodina vyžila, na jiné vìci však už peníze nezbývají. Monika by pøitom tak moc chtìla zaplatit synovi tøeba hipoterapii.
„Toník zvíøata miluje a mìli jste ho vidìt, jak byl š�astný, když jel jednou na koni v parku v Olomouci,“ zasní se maminka.
Sama vyrùstala v rodinì s postiženým bratrem, který ve tøech letech dostal zánìt mozkových blan a podepsalo se to na jeho mentálním zdraví.
„Mnì bylo tehdy 11 let a vše si pamatuji. Jak se najednou po nemoci bratrùv vývoj zabrzdil, jak se choval. U Toníka to bylo podobné,“ vzpomíná žena.
Její syn se jako malý nepøetáèel na bøíško, nechtìl pást koníèky. Monika Peøinová to nejdøíve pøikládala zdravotnímu problému, kdy mìl Toník diastázu, tedy rozestoupené bøišní svaly.
„Myslela jsem, že právì kvùli tomu je tak opoždìný. Když však v roce ani pozdìji nechodil, bylo mi jasné, že je nìco špatnì,“ pøemítá.
Pøesnou diagnózu hoch ještì stále nemá
Mateøský instinkt se nemýlil a lékaøi pozdìji potvrdili poruchu autistického spektra a opoždìný vývoj. Vyšetøení však ještì nejsou u konce.
„Vypadá to na vážnìjší formu autismu a k tomu ADHD. Èeká nás také vyšetøení na psychiatrii a neurologii, protože Toník pøi afektech protáèí oèi a vyvrací je v sloup, takže je tam podezøení na epilepsii,“ vypoèítala Monika s tím, že je nyní èekají konzultace v pražském Národním ústavu pro autismus (Nautis), kde se posléze dozví diagnózu.
Aèkoliv matka lékaøe žádala o medikaci pro svého syna, jež by mu pomohla zvládat afekty a rodinì soužití se sousedy, žádné dodnes nemá.
„Nabídli mi melatonin na spaní, ten však vùbec nepomáhá, a pak ještì CBD kapky. Jenže z tìch mám respekt, protože nevím, co by to s Toníkem udìlalo,“ pøiznává.
Syna také vybavila GPS lokátorem a doma peèlivì zamyká. „Nebudu zastírat, už jednou se vypravil sám do ulic a hledala ho i policie. Pøitom je to pro nìj tak nebezpeèné. Nevnímá rizika, a když ho zaujmou tøeba svìtla aut, klidnì bez rozmyšlení vstoupí do ulice. Kdybych ho nechytila za kapuci, nevím, co by se stalo,“ nechce ani domýšlet.
内容来自 Metro.cz,版权归原作者所有。
阅读原文 ↗