Některé rostliny milují zimu. Bez období chladu by na jaře nevykvetly
Možná to zní zvláštně, ale některé rostliny se bez zimy jednoduše neobejdou. Potřebují totiž projít obdobím chladu, aby se jejich vývoj správně přepnul do další fáze. Odborníci tomuto procesu říkají jarovizace neboli vernalizace. Rostlina během něj reaguje na delší působení nízkých teplot a získává schopnost vykvést, jakmile se na jaře oteplí a prodlouží dny.
Nejde přitom o žádné rostlinné otužování pro radost. Je to důmyslný biologický mechanismus, který chrání rostlinu před předčasným kvetením. Kdyby například ozimá pšenice (Triticum aestivum) začala vytvářet květy už na podzim, její šance na přežití by výrazně klesly. Chlad jí proto pomáhá správně načasovat rozmnožování. Podobné nároky mají také některé dvouleté a vytrvalé okrasné rostliny.
Cibuloviny potřebují chlad
Některé jarní cibuloviny potřebují ke správnému vývoji období chladu. Chlad totiž pomáhá cibulím projít obdobím klidu a umožňuje správný vývoj květních stvolů a dalších částí rostliny. Typickým příkladem jsou bledule jarní (Leucojum vernum), sněženky (Galanthus), tulipány (Tulipa), narcisy (Narcissus), hyacinty (Hyacinthus), krokusy (Crocus) a ladoňky (Scilla).
Chladné období potřebují také některé okrasné česneky (Allium), lilie (Lilium) a modřence (Muscari). Bez dostatečně dlouhého období chladu mohou některé z nich kvést slabě, nepravidelně, nebo dokonce nevykvetou vůbec.
Týká se to i trvalek
Podobně jsou na tom některé trvalky, například pivoňky (Paeonia) či kosatce sibiřské (Iris sibirica), stračky/ostrožky (Delphinium), šanty (Nepeta), některé druhy rozchodníků (Sedum) a denivek (Hemerocallis). U některých druhů je chlad přímo podmínkou kvetení, u jiných kvetení urychluje nebo podporuje tvorbu většího počtu květů.
Neznamená to ale, že všechny potřebují silné promrznutí půdy. Rozhodující je spíše dostatečně dlouhé období nízkých teplot.

Foto: Shutterstock
Vilín je i pod sněhem krásný.
Vilín vytvoří zimní ohňostroj na větvích
Zahrada také nemusí čekat až na jaro, aby se v ní probudily květiny. Jedním z nejkrásnějších zimních keřů je vilín (Hamamelis), který dokáže rozkvést už v lednu nebo únoru. Jeho zvláštní třásnité květy připomínají drobné ohnivé stuhy a září žlutou, oranžovou či červenou barvou. Některé odrůdy navíc příjemně voní.
Pokud byste ho chtěli pěstovat, potřebuje slunné až polostinné stanoviště a propustnou, mírně kyselou půdu bohatou na humus. Nemá rád přemokřenou půdu a kvůli pomalému růstu není vhodné ho zbytečně přemisťovat. Jeho korunu není vhodné pravidelně zastřihávat, protože kvete na starším dřevě. Nejlépe vynikne samostatně, kde se jeho zimní květy neztratí mezi ostatními keři.
Kalina vonná předběhne jaro
Dalším zimním překvapením je kalina vonná (Viburnum × bodnantense). Její drobné růžové až bělavé květy se objevují podle počasí už od pozdního podzimu, během zimy nebo časně zjara. Co je na ní nejlepší? Nezaujme jen vzhledem, ale také výraznou sladkou vůní, která se za slunečných dnů šíří překvapivě daleko.
Nejlépe prospívá na slunném až polostinném místě v běžné zahradní půdě. Je poměrně nenáročná a dobře snáší i městské prostředí. Hodí se k cestám, terasám nebo k posezení, kde si její vůni můžete opravdu vychutnat. Větší mrazy mohou květy poškodit, ale keř zpravidla pokračuje v kvetení, jakmile se počasí zlepší.

Foto: Shutterstock
Kdo říká, že v zimě nic nekvete? Čemeřice si právě konec roku a začátek toho nového vybraly ke kvetení.
Čemeřice, královny zimních záhonů
Pokud existuje rostlina, která dokáže zahradníka přesvědčit, že zima nemusí být nudná, je to čemeřice (Helleborus). Některé druhy rozkvétají už v prosinci, jiné v lednu či únoru. Jejich květy mohou být bílé, růžové, vínové, zelenkavé i téměř černé. Zvláště oblíbená je čemeřice černá (Helleborus niger), známá také jako vánoční růže.
Čemeřicím vyhovuje polostín, humózní a dobře propustná půda. Ideální místo najdou například pod opadavými stromy, kde mají v zimě dostatek světla a v létě příjemný stín. Jakmile se jednou dobře usadí, mohou na stejném místě růst mnoho let. Jen pozor na přemokření a zbytečné přesazování. Při práci s nimi je také vhodné používat rukavice, obsahují toxické látky a mohou dráždit kůži.

Foto: Shutterstock
Jasmín nahokvětý nabídne v zimě malá žlutá sluníčka.
Žluté slunce uprostřed šedi
Zimní zahradu dokáže rozzářit také jasmín nahokvětý (Jasminum nudiflorum). Jeho dlouhé zelené větve zdobí od prosince až do časného jara zářivě žluté květy, které připomínají drobné hvězdičky. Na rozdíl od většiny ostatních jasmínů téměř nevoní, ale jeho barva dokáže nahradit chybějící sluneční paprsky. Nejlépe se mu daří na slunném až polostinném místě v propustné půdě. Větve můžete nechat volně viset třeba přes nějakou zídku, vést je po opoře nebo je nechat rozprostřít po svahu. Po odkvětu je vhodné keř prořezat, aby si udržel pěkný tvar a vytvořil nové výhony.
Promyšlená barevná mozaika
Kouzlo zimní zahrady spočívá v kombinování rostlin, které se v kvetení střídají. Vilín může převzít hlavní roli v lednu, kalina nabídne vůni, čemeřice zaplní spodní patro záhonu a zimní jasmín přidá žluté květy na větvích. K nim se hodí stálezelené keře, například mahonie (Mahonia) nebo bobkovišeň (Prunus laurocerasus), okrasné trávy a rostliny s barevnými výhony.
Při plánování je dobré myslet nejen na květy, ale také na strukturu zahrady. Zajímavou podívanou nabídnou červené výhony svíd (Cornus), stálezelené listy a barevné plody. Zahrada tak zůstane atraktivní na pohled i mimo hlavní sezonu kvetení.
内容来自 Novinky.cz - Internet a PC,版权归原作者所有。
阅读原文 ↗
