Nechali se vtáhnout do oka tornáda a nelitovali. Tenhle večírek se zaryl hodně hluboko

Krátce po desáté večer, kdy jsme do Roxy dorazili, na hlavní scéně pouští muziku IM Cyber. Je to už hodně let, co vyskočila ze škatulky drum‘n‘bassu a v muzice je daleko otevřenější, nicméně tentokrát tomu něco chybělo. Po několika minutách jejího monotónního zahřívacího setu bez výraznějších gradací kontrolujeme druhou stage.

A byl to dobrý krok. Dvojice Filip DTA & 2K tu předvádí, jak právě ona zlomená taneční muzika zněla na přelomu tisíciletí. V momentě, kdy se mezi beaty proplétají první úlomky třiadvacet let staré a stále povznášející klasiky Part of Me od britského producenta Klutea, mi dochází, že tenhle večírek asi fakt bude něčím výjimečný.

O půl jedenácté přichází první výměna na hlavní scéně. Přichází Phil Hartnoll (*1964), polovina britského bratrského dua Orbital, která hned od začátku 90. let začala pracovat na posunu globální taneční muziky z „raveové špíny“ do klubů a plnohodnotného žánru.

Už v momentě, kdy si na oči nasazuje obroučky brýlí s postranními svítilnami, tolik typickými pro koncerty Orbital, je zřejmé, že tohle nebude klasický DJ set, s nímž Hartnoll několikrát zavítal i do Česka. Ale že ze všeho nejvíc půjde o připomínku toho, co všechno Orbital vymysleli a kolik nezapomenutelných melodií do taneční muziky vnesli.

Hned od Hartnollových prvních okamžiků za pultem, které se zhmotnily v dlouhém intru ódy Belfast, se z dobře fungující zvukové sestavy valí dunivý techhouse, acid a breakbeat. Phill Hartnoll tu dnes nepřijel jako špičkový DJ, ale kus po kusu sestavuje set, na jehož konci bude olejomalba zachycující celý životopis Orbital hotová.

Ostrými se pálí hned od prvních beatů

Necyklí se. S vynikajícím citem pro detail ví, kdy rozkřičet nadšený dav při dlouhém nájezdu hitu Impact (The Earth Is Burning). Když už je ta atmosféra moc rozdivočelá, zintenzivní ji silnou Halcyon and On and On. A aby se těch rovných beatů publikum nepřejedlo, zjeví se Satan s nadzvukově rychlým drum´n´bassovým epilogem.

To už se ovšem blíží půlnoc a do velmi zaplněné Roxy přichází Neil Barnes (*1960). Tedy zakladatel dalšího britského projektu, který definoval podobu taneční muziky přelomu tisíciletí. Jmenuje se Leftfield.

Do rozdivočelého davu začne hned od startu pálit ostrými. Tedy dubem nasáknutým masivním techhousem, do jehož výloh instaluje samply z nejznámějších skladeb svého projektu Leftfield, jakým je třeba vokál z temné Inspection.

Set zkrášluje i takovými klasikami, jako je stadionový budíček What Time Is Love? od The KLF či nadčasový remix skladby Intoxication od React 2 Rhythm. Atmosféra graduje a Barnes, aby ještě víc přiložil pod kotlem, párty posouvá do nezastavitelného techna. Při Reach Me od Lucy De-Santa nálada excituje.

Přesto ještě všichni tak nějak čekají na momenty, kdy přijde čas klanět se tvorbě samotných Leftfield. Tyhle příležitosti přicházejí až k závěru dvouhodinového setu. Člověk neví, jestli dřív zvedat ruce, křičet nebo se radovat přískoky kolem totemu, když se mezi perkusovými údery začnou zjevovat stíny Song of Life.

Neil Barnes a s ním zaplněný parket si náležitě užijí první minuty 31 let staré skladby, které jako by jen vyprovázely posluchače k momentu, kde ženský vokál zaniká v dusné atmosféře a přicházejí přívaly mohutného spadu syntetických kopanců a energie. Do oka tohohle tornáda je vtaženo všechno a všichni.

Jsou dvě hodiny ráno, Neil Barnes se loučí. Přihlížející Josef Sedloň jej za pultem vyfotí společně s přicházejícím Darrenem Emersonem (*1971), jenž bude Roxy vládnout následujících 120 minut. Bývalý člen projektu Underworld, díky němuž vznikla většina hitů skupiny, se k téhle etapě sice vrátí (třeba skladbou Cowgirl), ale svou nedělní mozaiku staví na něčem jiném.

Se zaprášeným vědrem tam, kde už jsme byli

Vodotrysk naprosto čerstvé techhousové energie vystříkne, když Emerson odstřelí letošní majstrštyk Shelter od německého producenta Mathiase Kadena. Desítky vteřin klávesové melodie, než se song překlene do tanečního vypalováku, přinášejí do klubu prázdninové závany letního svítání.

S písničkou Vertical Ascent od projektu Biz se do Roxy protlačí syntezátorové blýskání. A když pak Emerson zatopí s minimalistickým šlapákem 120 od Jonno & Gibson, člověk si zase - tenhle večer už asi posté - uvědomí, že dneska se cestuje v čase. I díky průměrnému věku obecenstva, na němž je letmým projevem znát, že právě 90. a nultá léta pro ně byla ta doba, kdy v klubech experimentovali s taneční muzikou. Teď jsme se, alespoň na jeden večer, pro ni se zaprášeným vědrem vrátili.

Skvěle sestavený line-up večírku, kdy se nikdo nemusí bát mainstreamových jednorožců, a přesto ví, že těch nezapomenutelných hitových melodií obalených tunami vzpomínek a tam někde vzadu uložených zážitků mu bude naservírováno do aleluja, prostě zafungoval.

Když nad tím zpětně uvažuju, tolik dobré nálady a pozitivního náboje jsem už v klubu dlouho nezažil. Jakoby se tu na pár hodin zhmotnila aura, která i díky projektům Orbital, Leftfield a Underworld udělala z taneční muziky soundtrack 90. let.

Co místo závěrečné melodie a titulků? Na konec by se slušelo odehrát žesťové fanfáry z extrémně pozitivní drum´n´bassové maličkosti General Hospital od Syncopixe, která se druhou scénou Roxy skutečně rozezněla, když jsem spokojeně čekal v dlouhé a pomalé frontě na pití. Nic dalšího není třeba k sobotnímu návratu do funky časů dodávat.

Leftfield v Praze

  • Místo: Roxy, Dlouhá ulice

  • Datum: 14. listopadu 2026

  • Line-up: Leftfield (DJ set), Orbital (DJ set), Darren Emerson, Josef Sedloň, Saku, IM Cyber a další

  • Hodnocení Ondřeje Stratilíka: 95 %

Chcete vídat Aktuálně.cz častěji na Googlu?

Přidat jako preferovaný zdroj

内容来自 Aktuálně.cz,版权归原作者所有。

阅读原文 ↗

把喜欢的内容,留在你的新标签页。

打开我的订阅