Není nejsobečtější čin, když si pořídíte děti? Spisovatelka Linn Strømsborgová o bezdětnosti a hněvu

Knihu Nikdy, nikdy, nikdy jste prý napsala pro vlastní útěchu. Proč společnost stále nedokáže přijmout rozhodnutí nemít děti jako legitimní?

Je tomu tak hlavně proto, že se jako nejsnadněji pochopitelný a nejběžnější pocit jeví děti chtít. Když v něčem vidíte smysl života – v tomto případě rodičovství, přejete to i svým blízkým.

Osobně jsem děti nikdy nechtěla a bylo pro mě těžké slýchat, že mi je druzí přejí. Jenže já jsem se prostě nikdy neprobudila s pocitem: Chci se stát matkou. Když jsem psala román, bylo pro mě zásadní, aby hrdinka neměla žádný konkrétní důvod, proč chce zůstat bezdětná.

Když vám někdo řekne, že v budoucnu změníte názor, nebo že ještě nevíte, co chcete, zní to, jako byste neznali sami sebe nebo nerozuměli svým pocitům. Děti si podle mě zaslouží být chtěné. Být matkou – ostatně i být otcem – je náročná práce, a pokud do toho jdete, měli byste se rodičovství plně oddat.

Často se automaticky předpokládá, že bezdětné ženy nemají rády děti a že jsou sobecké.

Když lidé vyrukují s argumentem o sobectví, obvykle to otočím. Není náhodou tím nejsobečtějším činem právě to, když si děti pořídíte? Chcete přivést na svět někoho, kdo je vaší součástí. To je samozřejmě nádherné, ale to dítě se neprosilo o to, aby se narodilo. Vy rozhodnete za něj, že musí být tady na planetě.

Norsko vnímám jako rovnoprávnou, svobodomyslnou společnost. Překvapilo mě, že jste měla potřebu toto téma otevřít. Čekala bych, že to ve vaší vlasti nebude nutné.

Přestože není nezákonné děti nechtít, vnímala jsem to trochu jako stigma. Když jsem se například ocitla na párty svých vrstevníků, byla jsem jediná, kdo děti neměl ani je nechtěl, a cítila jsem se osamělá.

Patrně to pro mě představovalo velký problém, když jsem tomu zasvětila knihu. Přestože nejsem jako její vypravěčka jedna ku jedné, potřebovala jsem slyšet určité věci. A zjevně je potřebovala slyšet i spousta dalších lidí.

Foto: Vyšehrad edice Hlas

Obal knihy

Řekla byste, že beletrie umožňuje čtenářům, aby byli upřímní ohledně svých pocitů, které se stydí přiznat?

Ano, minimálně to tak platí pro mě. Když píšete fikci, můžete hodně lhát, což je osvobozující. Nemusíte myslet vážně všechno, co napíšete. Postavy můžete tvarovat tak, aby byly lepší, popřípadě horší, než jste vy sami. Během psaní se toho dost dozvídám o sobě i druhých.

Jaké jste zaznamenala ohlasy na prózu Nikdy, nikdy, nikdy?

Bála jsem se ho vydat, protože jsem očekávala, že mě za něj budou čtenáři nenávidět, zvláště matky. Stal se ale pravý opak. Chodily mi krásné vzkazy od žen, které děti nemají, ale i od maminek, že jsou z knihy nadšené.

Britt, hrdinka vašeho dalšího románu Sakra, sakra, sakra, naopak dítě má. Přestože je vdaná, cítí se být na péči o domácnost a rodinu sama. Co vás k námětu inspirovalo?

Britt ke mně přišla sama. Román se měl původně věnovat celé partě kamarádů. Pokaždé, když jsem rozepsala scénu, v níž se sejdou a dobře se baví, jediná Britt zůstávala zticha a zpočátku mě docela štvala. Samozřejmě že jsem ta, kdo ji stvořila a ovládá ji, ale u ní jsem měla pocit, že si žije vlastním životem.

Dostala se mi pod kůži, byla znechucená, nešťastná a zuřivá. Bylo mi jí líto, zároveň jsem si říkala, proč je takový kazisvět. Očividně jím být musela, protože doma prožívala vlastní „anti-večírek“. Toužila jsem ho prozkoumat. Moje redaktorka mi poradila, abych zjistila, v čem spočívá její problém, než se v příběhu posunu dál.

Řada žen prochází tím samým, čím Britt, a potlačují vztek. Ten je i v dnešní době tak trochu tabu. Od žen se očekává, že budou milé a starostlivé, ale ony jsou taky jenom lidé a prožívají frustraci.

Hněv je tu od toho, aby nastavil hranice, abyste jím ostatním dali najevo, že to, co dělají, je špatně, a že vás nemají srážet. Pokud ho nevyjádříte, může to vést ke zhroucení, jaké zažívá Britt.

Foto: Vyšehrad

Obal knihy

Vy ale manžela ani děti nemáte. Z čeho jste při psaní hlavní postavy čerpala?

Britt vychází z mnoha osob, které jsem v životě potkala. Nemyslím jen ty, které dobře znám. Občas zapředu hovor s cizími lidmi třeba v parku a obvykle jdu hodně do hloubky. Jsem zvědavá, ptám se jich, co v životě zažili, jestli si nesou nějaká traumata.

Zároveň jsem Britt tak trochu napsala pro svou vlastní maminku. Ne že by zažila totéž, co postava, ale jsou si podobné v tom, nakolik se obětují pro druhé na úkor sebe sama.

Když jsem dospívala, často jsme se kvůli tomu hádaly. Ptala jsem se mámy: Proč si někam nevyrazíš? Nemusíš se o mě pořád starat, můžeš si dělat, co chceš. Ale ona pro sebe nikdy nic neudělala.

Kniha může otevřít oči i mnoha mužům. Psala jste ji také pro ně?

Ačkoli jsou všechny moje vypravěčky a hlavní postavy ženy, nikdy jsem nepsala knihy výhradně pro ženy. Jak jednou slavně prohlásil George R. R. Martin (autor literární předlohy televizního seriálu Hra o trůny – pozn. red.): Vždycky jsem považoval ženy za lidské bytosti. Lidská zkušenost je ve spoustě ohledů stejná, ať jde o muže, či ženy.

Po vydání knihy mě řada mužů kontaktovala a někteří z nich mi psali: Nevěděl jsem, že je to takhle. Prý se poznali v Brittině manželovi Espenovi a bylo jim to nepříjemné.

Jeden polský novinář mi řekl, že až po přečtení pochopil, proč je rozvedený. Působil ale jako skvělý chlap, doufám, že je teď šťastný.

Vedle spisovatelské dráhy máte civilní zaměstnání v knihkupectví v Oslu. Ovlivňuje vaše práce to, o čem píšete?

Ovlivňuje mě všechno a současně nic. Málokdy vím, o čem vlastně píšu, než už jsem hluboko v tvůrčím procesu. Práce v knihkupectví mě nicméně velmi baví. Dělám ji ostatně víc než dvacet let.

Linn Strømsborgová v pěti bodech

  1. Narodila se v Norsku v roce 1986.
  2. Ve třiadvaceti letech debutovala románem Roskilde o stejnojmenném dánském hudebním festivalu.
  3. Mezinárodní věhlas jí přinesla próza Nikdy, nikdy, nikdy (2019, česky 2025) o ženě, která netouží stát se matkou.
  4. Letos jí v nakladatelství Vyšehrad vyšel v českém překladu román Sakra, sakra, sakra (2023) o těžkém údělu žen ve společnosti.
  5. Žije v Oslu a pracuje v nezávislém knihkupectví.

内容来自 Novinky.cz - Internet a PC,版权归原作者所有。

阅读原文 ↗

把喜欢的内容,留在你的新标签页。

打开我的订阅