Brno není pro každého. Netypickou hru vymyslel mladík, který chtěl být hackerem
Vystudoval režii na Janáèkovì akademii múzických umìní, ale zároveò také herní design a média na Vysokém uèení technickém v Brnì, èehož je výsledkem mimo jiné aplikace BrnoMatch. Vedle divadla tak Martin Modrý pracuje v IT a snaží se propojovat svìty, které na první pohled nemají mnoho spoleèného.
Absolvent dvou zmínìných vysokých škol však mezi obìma obory úspìšnì pøechází tam a zpìt a daøí se mu je i kombinovat. V divadle si nejvíc užívá spolupráci s lidmi, za poèítaèem zase hranice toho, co jde a nejde.
Sedmadvacetiletý Modrý v obou oborech nachází prùnik. Možnost vytváøet vlastní svìty, pravidla a systémy, v nichž se lidé mohou pohybovat a objevovat nové souvislosti. „Myslím, že programování a divadlo spolu nesouvisejí o nic ménì než tøeba divadlo a peèení,“ popisuje.
Aplikace BrnoMatch s podtitulem „Brno není pro každého“ vznikla v Ateliéru duchù, který navazuje na Ateliér herních médií na Fakultì výtvarných umìní Vysokého uèení technického.
Na projektu se Modrý podílel jako spolutvùrce konceptu a programátor, vizuální podobu dostalo na starost jiné studio. „Jsem hraèièka. Jako malý jsem chtìl být hackerem,“ vysvìtluje zájem o technologie.
Pùvodní nápad byl jednoduchý. Vytvoøit nìco jako seznamovací aplikaci Tinder, jen místo hledání partnera èlovìk zjiš�uje, jak si „rozumí“ s Brnem. Uživatel odpovídá na otázky a aplikace mu podle výsledkù nabídne rùzné výstupy. Mùže zjistit napøíklad to, jak moc se k mìstu hodí, jakou brnìnskou sochou by byl nebo do které kavárny by mìl zamíøit.
Za hravou podobou se však skrývá pomìrnì komplikovaný systém. „Velká èást práce spoèívala v tom, že jsme mìli obrovskou tabulku a ladili, jak jednotlivé odpovìdi ovlivòují výsledky. Není to náhodné, i když se to tak na první pohled mùže zdát,“ popisuje Modrý.
Každá odpovìï získává urèitou váhu a výsledek vzniká na základì bodování jednotlivých možností. „Staèí se tedy odlišit jen v jedné odpovìdi od kamaráda, co sedí vedle vás, a dostanete dva úplnì jiné výsledky,“ vyzdvihuje.
Projekt si získal pozornost a též marketingové ocenìní. Aplikaci následnì pøevzalo Turistické informaèní centrum mìsta Brna a základní verze se doèkala i dalších nápadù na rozšíøení, mimo jiné varianty zamìøené na kávu.
Pøi tvùrèí krizi se pøesune od divadla k poèítaèi
Pro Modrého jde o jeden z nejviditelnìjších poèinù. Zatímco weby, na nichž pracuje, obvykle zùstávají spíš v pozadí, BrnoMatch je služba, s níž se setkává široká veøejnost.
Právì na podobných projektech se podle nìj ukazuje, že programování není jen technická disciplína. Vyžaduje také kreativitu, hledání souvislostí a schopnost pøemýšlet o tom, jak se bude èlovìk v systému orientovat. Podobnì jako pøi režii je potøeba promyslet, jaké možnosti uživatel dostane a co se stane, když si vybere jednu z nich.
Divadelní režie je pøitom úplnì jiný typ práce. Zatímco u programování se dá velká èást problémù rozebrat na jednotlivé kroky a hledat pro nì øešení, v divadle je zásadní spolupráce s lidmi, jejich energie a vzájemná komunikace. „Všechno je pro mì hra. U divadla se ostatnì pøímo pojem divadelní hra používá,“ podotýká.
Dnes se snaží obì oblasti udržovat vedle sebe. „Na jednu stranu bych chtìl hroznì být režisérem na plný úvazek, nebo� èlovìk pak mùže jít mnohem víc do hloubky. Na druhou stranu mám chvíle, kdy se necítím úplnì kreativnì a radši bych si odsedìl osm hodin v kanceláøi,“ vysvìtluje.
Práce v IT mu zároveò dává jiný zpùsob uvažování a možnost vìnovat se analytické stránce vlastní tvorby. Specifický pøístup uplatòuje též v divadle, kde ho zajímají nové formy práce s publikem a propojování technologií s živým pøedstavením.
„Imerzivní a interaktivní divadlo má podle mì velký potenciál ukazovat lidem, že mohou ovlivòovat dìní kolem sebe. To je zvláš� dùležité v dnešní dobì, kdy se èlovìk snadno dostane do stavu bezmoci,“ popisuje Modrý.
Ten v minulosti režíroval hru Jednou nám za to dìti podìkujou v Divadle Husa na provázku, do nìhož se nyní vrací. Inscenaci Dálkový výslech zde èeká premiéra 18. prosince. Tématem bude Václav Havel a to, jak jeho odkaz a obraz vnímají pøíslušníci generace Z.
V plánu má také projekt Horizont v divadle Polárka, urèený starším dìtem a žákùm druhého stupnì základních škol. Ten se poprvé pøedstaví v bøeznu pøíštího roku.
Právì v Polárce chce výraznìji zapojit do dìní diváky. „Ve chvíli, kdy má èlovìk na pøíbìh vliv, jde do nìj podle mì hloubìji. Má pocit vlastní zodpovìdnosti za celý svìt, ve kterém se pohybuje,“ vysvìtluje.
Interaktivita podle Modrého nutí diváka situaci vyhodnocovat, místo aby jen sledoval, co se stane. Zároveò si ovšem uvìdomuje, že aktivní zapojení nemusí být pøíjemné každému. U inscenace pro školáky chce proto vytvoøit bezpeèný prostor, v nìmž nebudou dìti cítit tlak, že musí za každou cenu rozhodovat.
„Bylo by mi proti srsti zapojovat diváka proti jeho vùli. Nemám moc rád pøedstavení, jež èlovìka trochu násilím dostávají do situací, ve kterých mu je nepøíjemnì,“ øíká.
Premiérou to konèí
Život režiséra má i ménì romantickou stránku. Po premiéøe totiž jeho práce ve vìtšinì pøípadù konèí. Zatímco herci zùstávají souèástí inscenace po celou dobu hraní, funkce režiséra s premiérou mizí. Vrací se pøípadnì jen pøi takzvaných oprašovacích zkouškách, když se pøedstavení po delší pauze znovu uvádí.
„Bìhem zkoušení èlovìk herce hroznì dobøe pozná a do divadla se postupnì zapustí. Ke konci tam tráví celé dny od rána do veèera. Pak pøijde premiéra a najednou je konec,“ popisuje Modrý.
Pøestože mu vyhovuje možnost pracovat s rùznými soubory, chybí mu nìkdy kontinuita. „I proto jsem rád, že se na Provázek vracím a nemusím zaèínat úplnì od nuly,“ doplòuje.
Podle nìj je navíc obtížné v kamenných divadlech prorazit, protože míst pro stálé režiséry je málo. Mladých tvùrcù je pøitom dostatek. „Hodnì záleží na náhodì a také na rùzných privilegiích. Myslím si, že èásteènì tìžím i z toho, že jsem muž. Archetyp mužského režiséra je poøád velmi silný a pro ženy mùže být proniknutí do zavedených divadel tìžší,“ míní.
K tomu se pøidává podfinancování kultury, kvùli nìmuž øada lidí kombinuje nìkolik zamìstnání. Modrý proto nepovažuje spojení divadla a programování za nìjakou zvláštní výjimku, ale spíš za zpùsob, jak si udržet tvùrèí svobodu a zároveò se uživit.
Obì profese mají spoleèný též zájem o to, jak lidé reagují na pravidla a možnosti, které pøed nimi nìkdo vytvoøí. I proto Modrý èasto èerpá inspiraci v poèítaèových hrách, jež podle nìj fungují na podobném principu.
„Asi mì však nenapadá žádná velká mainstreamová hra, kterou bych preferoval. V tomto ohledu hledám spíš vìci, jež jsou nìjakým zpùsobem specifické,“ uzavírá.
内容来自 Metro.cz,版权归原作者所有。
阅读原文 ↗