Pojďte se zatoulat do Toulavy. Nabízí stezky ve skalách, výhledy i vlastní hru
Region s centrem v Táboøe je už deset let certifikovanou turistickou oblastí. Proè tam vyrazit na výlet? Severní èást Jihoèeského kraje dlouho zùstávala ve stínu turisticky populárnìjšího jihu s jeho památkami, rybníky a Šumavou. Nejen o tom vypráví produktový manažer destinaèní oblasti Toulava Jan Sochor.
Vìdìli jste ale, že další, „malá“ Šumava tvoøí èást jihoèeské severní hranice? Ta zde pøechází do støedních Èech a formuje pocitový kraj s názvem Toulava. Jeho jedineènost pøed deseti lety potvrdila Jihoèeská centrála cestovního ruchu, když ho oficiálnì zaregistrovala hned v první vlnì svých certifikovaných turistických oblastí.
Toulava je dnes vyhledávaným cílem pro ty, kdo oèekávají autentické zážitky bez davù, a její produktový manažer Jan Sochor letos dokonce obdržel celostátní cenu za turisticky motivaèní hru TouLOVEkarta.
Vìtšina jihoèeských turistických oblastí má v názvu jasné zemìpisné urèení, ale Toulava svou polohu neprozrazuje. Je to z hlediska propagace spíše handicap, nebo pøednost?
Obojí. Ale jedná se o nejlepší možné øešení. Abych to vysvìtlil, musím zaèít od jejího vzniku v roce 2013. Tehdy se sešlo nìkolik lidí, kteøí ve stejnou dobu dospìli ke stejnému závìru, že území kolem mìsta Tábora je takové turisticky trochu prázdné místo a je to škoda.
Tábor pøece turisté znají. Husitská minulost…
To ano. Ale region okolo Tábora už pro turisty známý nebyl. Do jižních Èech se jezdí hlavnì na Lipno, Šumavu, Hlubokou, na Tøeboòsko. Ale když okolo Tábora do mapy nakreslíte pøibližnou kružnici od Sedlèan shora až po Sobìslav zdola, vymezíte v reálu pøívìtivou, soudržnou krajinu se zajímavými místy. Málokterý turista ji však mìl potøebu cílenì objevovat. To si zakladatelé Toulavy – zástupci mìst, obcí, ale i podnikatelù v cestovním ruchu – velmi dobøe uvìdomovali.
Vy jste byl mezi nimi?
Já v té dobì bydlel v Praze a pracoval jsem v Hospodáøských novinách. S mojí budoucí ženou jsme jezdili za mojí mamkou do Tábora a také do Plané nad Lužnicí, odkud pocházím, a s každou návštìvou se ve mnì silnìji ozývala touha vrátit se na Táborsko. Mezitím vznikla obecnì prospìšná spoleènost Toulava. Tak se poprvé objevilo jedno velmi dùležité slovo: název nového regionu, jehož dvì tøetiny leží na severu jižních Èech, jedna tøetina na jihu støedních a centrem je mìsto Tábor.
To je velice netypické nové jméno. Nìkteré turistické regiony mají složené názvy. Jak by se Toulava jmenovala, kdyby její název obsahoval všechny tradièní subregiony, kam zasahuje?
Když to pøeženu, tak kdybychom zaèali Táborem jako centrem a postupovali od severu po smìru hodinových ruèièek, název by byl: Táborsko-Sedlèansko-Voticko-Mladovožicko-Sobìslavsko-Bechyòsko-Milevsko-Jistebnicko. Zakladatelé radìji vyhlásili veøejnou soutìž na struèné oznaèení. Ale nic z toho nebylo to pravé, nejvíc asi zaujal Kamenokraj. Použít se sice nedal, ale ukázal smìr. Nové jméno musí vyjádøit takový pocit, aby se z nìj dal nìjak odvodit charakter zdejší turistiky.
Kdo vymyslel název Toulava?
Podle vzpomínek Luboš Mudra z penzionu U Modré koèky ve Voticích. Stalo se to ve Štýrsku, kam zakladatelé jeli èerpat inspiraci a zkušenosti, protože Rakousko je v turistice desítky let napøed, a právì krajina ve Štýrsku se podobá té naší. Také je to region, kde nemají velehory ani bájeèná jezera. Pøesto cestovní ruch umìjí dìlat.
Jak jste se o jejich projektu dozvìdìl?
Pøijel jsem z Prahy na víkend do Plané nad Lužnicí, zašel do cukrárny, zaèetl se tam do novin a v nich to bylo: „Na Táborsku vznikl nový turistický region Toulava. “ A v ten moment jsem vìdìl, že to chci dìlat. Ještì ten den jsem zvedl telefon a nabídl se jako dobrovolník. Pøihlásil jsem se jim jako novináø pracující v Praze, ale srdcem Jihoèech.
Váš první úkol pro Toulavu?
Vytváøet její noviny. Jmenovaly se Toulavské listy. V redakci jsem si vyjednal možnost pracovat z domova, dojíždìl jsem tam jednou týdnì a natrvalo se pøestìhoval do Tábora, takže do centra Toulavy. Všichni jsme tam byli dobrovolníci. Toužil jsem ale po tom, aby se tahle moje radost stala i zamìstnáním.
Kdy se to povedlo?
V roce 2016, když Jihoèeská centrála cestovního ruchu zavedla jako první v republice oficiální systém certifikovaných turistických oblastí. Toulava mìla díky tøíletému náskoku vše pøipravené a získala certifikaci hned v první vlnì. Souèástí té krajské podpory byla i možnost zaplatit jednoho stálého pracovníka, takzvaného produktového manažera. K mé radosti vybrali mì. Takže výroèí deseti let certifikované turistické oblasti Toulava je i mým osobním výroèím, protože jsem mohl ukonèit pražské aktivity a už se zabývat jenom Toulavou.
Co je obsahem práce produktového manažera?
Ta pozice se jmenuje produktový manažer, protože mým hlavním úkolem je vytváøet produkty cestovního ruchu. Pod tím si ale nepøedstavujte propagaèní hrneèky nebo preclíky. Produkt v turismu není suvenýr, a dokonce ani mapa. Je to konkrétní zážitkový program pro turistu, který ale nevymýšlíte sami od stolu. Musíte do nìj reálnì zapojit místní lidi, obce a podnikatele, kteøí jsou tam venku v terénu. A zároveò se starám o veškerou propagaci regionu.
Cílem svébytné spoleèenské hry je získat dva ze tøí mocných artefaktù schovaných v Toulavì a porazit tøeba tátu nebo ségru.
A venku jsou i turisté. Výbornì jste je zapojil i díky høe TouLOVEkarta, za kterou jste letos získali první místo v celostátní soutìži Velká cena cestovního ruchu v kategorii Nejlepší turistický produkt. V èem ta hra spoèívá?
Zcela zjednodušenì øeèeno: propojili jsme cestování se sbìratelstvím a spoleèenskou hrou. Je to sice zážitkový program navržený hlavnì pro rodiny s dìtmi, ale hrají ho i dospìlí sbìratelé a par�áci mezi sebou. Do projektu se zapojilo kolem sedmdesáti míst po celé Toulavì – muzea, hrady, restaurace èi ubytování. Když je turista navštíví a utratí nìjaké peníze, napøíklad za vstupné nebo jídlo, dostane originální hrací kartièku magické bytosti nebo území. Nejde ale o pasivní sbírání. Každá karta má své specifické herní vlastnosti a sílu, funguje to podobnì jako Pokémoni.
Takže se s nimi dá reálnì hrát?
Ano, je to svébytná spoleèenská hra s vlastními pravidly. Nic na zpùsob prší nebo èlovìèe, nezlob se. Cílem je získat dva ze tøí mocných artefaktù schovaných v Toulavì a porazit soupeøe, tøeba tátu nebo ségru. Fígl je v tom, že si domácí herní balíèek neustále vylepšujete. Èím víc míst u nás navštívíte, tím víc slabých karet vymìníte za silnìjší úlovky z terénu. Tøeba velmi silnou kartu Jednorožce dostanete výhradnì v milevském klášteøe.
Co musí rodina udìlat pro to, aby mohla doma zaèít soupeøit?
Staèí navštívit pìt libovolných míst z herní mapy a získat prvních pìt karet. S nimi pak dorazíte na jedno z našich sedmi infocenter nebo se zaregistrujete online na našem webu pøes QR kódy vytištìné pøímo na kartièkách. Ty vám samozøejmì zùstanou, a navíc k nim zdarma dostanete krabièku se základními hráèskými potøebami, startovacím balíèkem a herním plánkem. Mùžete hned rozložit figurky a hrát. S poètem karet pak postupujete na vyšší úrovnì – za deset karet získáte sbìratelské album s pøíbìhem, za pìtadvacet prémiové desky. Na konci roèníku ze všech registrovaných úèastníkù vylosujeme patnáct lidí, kteøí vyhrají vìcné ceny, napøíklad pobyty v regionu.
Kolik lidí se do sbírání karet a soupeøení zapojilo?
V loòském roèníku hrály odhadem tøi tisíce lidí, pøevážnì dìti s rodièi. Celkem nasbírali 35 605 karet.
To je jako poèet obyvatel Tábora…
No a mezi nimi bylo 105 hráèù frajerù, kteøí splnili loòskou nejvyšší úroveò a my jim na konci hry poslali kompletnì všechny karty, které v té dobì v edici existovaly. Letos jsme pravidla trochu upravili – loni staèily k získání základního balíèku se hrou tøi kusy, letos jich potøebujete pìt. Zároveò se rozrostla celá edice z loòských 58 karet na souèasných sedmdesát. Zapojit do hry se mùžete kdykoliv, klidnì teï na podzim. Staèí nasbírat pár kouskù, dát si pauzu a pokraèovat zase v zimì nebo na jaøe. Podle toho, jaký máte rytmus toulání.
Odkud ti hráèi nejèastìji pøijíždìjí?
Celé dvì tøetiny z nich tvoøili lidé mimo náš region – Pražáci, Budìjèáci, rodiny z Pøíbrami, ale mìli jsme tu registrované i hráèe z Brna nebo Ostravy. Mì tìší i ta zbývající tøetina. To jsou naši obyvatelé Toulavy.
Díky kartám zaèali objevovat své vlastní sousedství?
Tøeba jedna paní mi nadšenì vyprávìla, jak navštívili muzeum v Sedlèanech. Pøiznala, že svého syna by do muzea normálnì nedostala, ale protože nutnì potøeboval tu kartu, která se dá získat jen u nich, sám tam chtìl vyrazit. Nakonec zjistil, jak je to v sedlèanském muzeu pìkné, a skvìle si to užili. Hráèská vášeò nejspíš nastartovala chlapcùv zájem o muzea. Jsou samozøejmì i jedinci, kteøí si karty schovávají jen tak na památku, ale pro nás a naše partnery je hlavní pøínos v tom, že to lidi motivuje osobnì dojít na co nejvíc míst a podpoøit je. Propagace totiž nemùže fungovat jen tak, že vyprávíme, jak je u nás hezky.
Jistebnická vrchovina má v souèasnosti status pøírodního parku. Prochází severní hranicí jižních Èech a spolu s její malebností stojí za pozornost i to, že se jí lidovì øíkávalo malá Šumava
Ještì bych zùstal u toho objevování. Pøekvapilo vás v Toulavì nìco, o èem jste døív nevìdìl?
Jedno takové skryté místo mi ukázal náš par�ák Vítek Novák z Plané, horský vùdce, který normálnì provází lidi v Alpách, ale u nás dìlá lezení v údolí øeky Lužnice. Vzal mì na skálu Vìtrov za Dobronicemi u Bechynì. Je odtud vùbec nejnádhernìjší výhled na øeku. Do té doby ho vidìli jen horolezci, protože tam mají výlezovou stìnu. My jsme na základì Vítkova doporuèení udìlali pro turisty ve vhodném místì schùdky i cestièku a nahoøe jsme vybudovali novou oficiální vyhlídku, která leží pøímo na naší Stezce údolím Lužnice.
Pøed závìrem rozhovoru bych si dal nìjakou zajímavost. Nìco, co pøekvapí i Støedoèechy.
Dobøe, ale musíte se tam jít podívat. Je to Jistebnická vrchovina, která má v souèasnosti status pøírodního parku. Prochází severní hranicí jižních Èech a spolu s její malebností stojí za pozornost i to, že se jí lidovì øíkávalo malá Šumava. Na rozdíl od velké Šumavy na jihu se nepøeklápí do Rakouska, ale plynule pøechází do sousedního støedoèeského regionu, takže i Støedoèeši mají na samém jihu svého území Šumavu.
Povídáme si v kanceláøi destinaèního managementu Toulava v Táboøe a za okny je podzim. Které cíle byste teï doporuèil?
My øíkáme, že podzim v Toulavì je ten nejlepší èas na turistiku. A nemusí jít o nic nároèného – co tøeba procházky k našim romantickým zøíceninám? A že jich máme hodnì: Choustník, Dobronice, Kozí hrádek, Pøíbìnice, Borotín, Šelmberk, Vrškamýk, Kozí høbet. Nejsou to sice žádné komerèní cíle, ale nádhernì se vyjímají s barvami podzimu. A jste obklopeni pøírodou i historií.
内容来自 Metro.cz,版权归原作者所有。
阅读原文 ↗