Máma byla ráda, že jsem komunistům vypálil rybník. Barteček vzpomínal na útěk

Jiøí Barteèek v záøí 1975 utekl za dramatických okolností z totalitního Èeskoslovenska na Západ. Uplynulou nedìli byl jedním z hlavních hostù festivalu Bez zbyteènejch øeèí, což je v Plzni již tradièní hold disentu. Pøekvapením festivalu byl záznam rozhovoru, který vedl Barteèek s Josefem Mašínem, jenž krátce pøed festivalem zemøel.

„Škoda, že takových jako ty nebylo víc. Když já jsem odcházel, takových jsem moc neznal. Jsem rád, že jsem tì poznal,“ uvedl Mašín v rozhovoru s Barteèkem.

Oba muži byli celoživotními pøáteli. Zatímco Mašín se s bratrem a kamarádem prostøíleli v roce 1953 ze sovìtského bloku na Západ, Barteèek podobný krok uèinil 12. záøí 1975.

Dokumentární film o jeho útìku s názvem Útìk z totality návštìvníci festivalu také vidìli.

Aby mohl utéct, usiloval Barteèek o pøijetí k Pohranièní stráži. „Z 600 lidí brali 120, ale já jsem byl sportovec, bìhal jsem maraton,“ uvedl Barteèek na besedì po filmu s historikem Petrem Blažkem. Sloužil v Malackách na jihozápadním Slovensku. „Pohranièníkù, kteøí se rozhodli opustit hranici, již mìli støežit, nebylo mnoho,“dozvìdìli se diváci.

Jiøímu se však podaøilo utéct už po tøi ètvrtì roce vojenské služby. Riziko, které se rozhodl podstoupit, bylo znaèné, ale jako by mu to nestaèilo, vzal s sebou i své dva kamarády v civilu. „Za pìt minut dvanáct uteèeme,“ øekl jim. Musel ošálit svého pomocníka ve službì, vypnul signální stìnu, pustil psa, který odbìhl, vzdálil se i pomocník a bìhem pár sekund Barteèek otevøel bránu, jeho kamarádi podlezli, on se protáhl za nimi a už skoèili do øeky Moravy a plavali pryè.

„Bìhem cesty jsem odhazoval vìci z opasku – rakety, náboje, vysílaèku, baterku, øemen se samopalem jsem si mìl hodit na záda, což jsem neudìlal, v tom proudu jsem se skoro utopil. Trošku jsem se napil, kluci byli daleko pøede mnou. Také jsem si øíkal, že bych mìl shodit i kanady, protože se v nich bude tìžko plavat, zapla� pánbùh, že jsem je nesundal, protože na druhém bøehu ve vodì byly rozbité snad stovky flašek, takže kdybych šel bosky, asi bych vykrvácel, ale vyšlo to,“ vyprávìl ve filmu Barteèek.

Do pátrání byly nasazeny stovky vojákù a tìžká vojenská technika. Kdyby byl Jiøí dopaden, buï by ho zastøelili na útìku, nebo by mu hrozil dlouhý trest v nejtìžších komunistických lágrech.

Ve filmu nejvíc mrazí, když muž, který pøed lety na hranici s Jiøím sloužil, odpovídá na otázku, jestli by Jiøího zastøelil, kdyby ho vidìl utíkat na Západ. „Asi jo, na to nás cvièili, to by asi tady z tìch vojákù udìlal každý. Kdyby zjistili, že jsem to neudìlal, šel bych klidnì do kriminálu,“ øíká sedmdesátník.

Barteèek na besedì po filmu vysvìtlil, že on byl v jiné pozici. „Nebyl jsem tak vygumovaný, mamka mi na opuš�áku vždy øíkala, nesmíš nikoho zastøelit. Je jedno, jestli za to budeš sedìt 21 dní, 21 týdnù, 21 mìsícù nebo 21 let, já tì budu navštìvovat, ale nesmíš nikoho zastøelit,“ vzpomíná Barteèek na silnì vìøící matku Andìlu.

Ta mu opakovanì vyprávìla o místním faráøi, který zachraòoval lidi tím, že jim pøinášel jídlo. Komunisté ho však v 50. letech brutálnì zavraždili vèetnì toho, že mu odøízli pøirození. „Matka tedy doživotnì vìdìla, že jsou komunisté hajzlové,“ vyprávìl Barteèek.

Do USA za ním matka pøijela v roce 1978. „Máma za celý život neøekla jediné sprosté slovo. Potkali jsme se na letišti. Ptal jsem se, jestli není naštvaná. Jsem ráda, že jsi tìm ku*vám nesloužil, žes jim vypálil rybník, øekla máma,“ povídal Barteèek.

„Za dobu 51 let, co jsem utekl, jsem potkal spoustu, spoustu fajn lidí, kteøí ve Spojených státech nìco dokázali. Ti tady chybìjí. Za ten morální ekonomický krach jsou naprosto zodpovìdní komunisté. Bude to tak tøi, ètyøi generace trvat, než se všechno spraví,“ uvedl Barteèek.

V USA si splnil americký sen, když se z pomocné síly v restauraci v New Yorku vypracoval na úspìšného stavitele domù a rezidencí v Los Angeles v Kalifornii.

内容来自 Metro.cz,版权归原作者所有。

阅读原文 ↗

把喜欢的内容,留在你的新标签页。

打开我的订阅