Přežil únos v Gaze, bomba mu utrhla nohu. Držitel dvou Pulitzerů vystavuje v Praze
Ta největší a emočně nejvíce drásavá část expozice se přitom věnuje konfliktu, který otřásá dnešním světem – jarním izraelským útokům na Libanon. Přináší nejucelenější soubor pořízený pro agenturu Associated Press (AP) z období, kdy na jih Libanonu a hlavní město Bejrút začaly dopadat rakety. Místo zbraní však Morenattiho objektiv snímal lidské osudy.
„Moje práce je ukázat válku skrze lidi, kterým zásadně změnila život během jediného okamžiku,“ popisuje svůj záměr sám fotograf.
Tváří v tvář uprchlíkům
Emilio Morenatti se v Libanonu zaměřil na tři základní roviny utrpení obyčejných lidí. Zaznamenal život v provizorních přístřešcích, kam se ve sportovních halách a školách uchýlily rodiny, které musely opustit domovy během několika minut, i nekonečné fronty dětí, žen a starců čekajících na základní humanitární pomoc. Nejsilnější část pak tvoří snímky z počátku dubna, kdy Bejrút zasáhla vlna brutálních náletů a fotograf zachytil bezprostřední chaos během záchranných prací v troskách domů i tichou bolest doprovázející pohřby civilních obětí.
„V Libanonu jsem nechtěl fotit zbraně. Chtěl jsem fotit oči dětí, které poprvé slyšely zvuk stíhačky, a starce, čekající hodiny v horku na misku rýže. To je skutečná tvář války. Nezajímá mě politika, zajímá mě člověk,“ prohlásil Morenatti.
Jeho tělo nese jizvy z nejnebezpečnějších konfliktů planety, jeho objektiv zase zachycuje lidskost tam, kde zbyl jen popel a zkáza. Kromě nejnovějších libanonských reportáží nabízí výstava v Czech Photo Centre i další tři silné tematické bloky z Morenattiho kariéry.
Hluboce intimní soubor portrétů pákistánských žen, které přežily brutální domácí násilí a útoky kyselinou, vrací obětem ztracenou identitu a hlas. Kontrastem jsou téměř surrealistické, přesto dokumentárně přesné fotografie z roku 2021, kdy erupce sopky Cumbre Vieja na kanárském ostrově La Palma pohřbila celé ulice, domy i hřbitovy pod nánosy popela. Snímky se zde přibližují výtvarnému obrazu, aniž by ztrácely svou svědeckou výpověď. Vše pak doplňuje průřez ikonickými fotografiemi z více než šedesáti zemí světa, které autorovi přinesly celosvětové uznání.
Při pohledu na usmívajícího se charismatického padesátníka by málokdo hádal, čím vším si musel projít. Emilio Morenatti, který přicestoval do Prahy jako významný fotograf, pro nějž je fotožurnalismus nejen profese, ale mnohem více poslání, a kterému obětoval téměř vše, se stal zároveň předsedou mezinárodní poroty prestižní soutěže Czech Press Photo.

Patnáct hodin strachu v Gaze
Morenatti se v roce 1969 narodil sice ve španělské Zaragoze, ale vyrůstal v malebném andaluském městečku Jerez de la Frontera. Svět velkých krizí ho brzy vylákal z klidného domova. Pro tiskovou agenturu AP začal pracovat v roce 2004 a od té doby dokumentoval dění v desítkách zemí světa.
První zásadní zkouška osudu přišla v říjnu 2006. Fotograf tehdy působil v pásmu Gazy, kterým zmítaly vnější i vnitřní konflikty. Když jednoho dne odcházel ze svého tamního bytu, přímo na ulici ho přepadli čtyři ozbrojení a maskovaní muži.
Donutili ho nastoupit do auta a ujeli s ním na neznámé místo. Následovalo patnáct dlouhých hodin plných nejistoty a strachu o holý život. Únos vyvolal vlnu mezinárodní solidarity a tlaku ze strany diplomatů. Únosci nakonec propustili fotografa živého a zdravého, ovšem mnoho jiných by po takovém zážitku krizové oblasti opustilo. Emilio se vrátil k práci hned, jak to bylo možné.
„Strach ve válce potřebujete, udržuje vás naživu. Ale nesmí vás paralyzovat. Jakmile vás ovládne, musíte foťák odložit a jet domů. Já ho neodložil,“ prohlásil po této události v jednom z rozhovorů.
Výbuch, který změnil vše
O tři roky později se mu stala osudnou cesta do Afghánistánu. V srpnu 2009 doprovázel jako přidružený novinář (embedded journalist) americké vojenské jednotky v nebezpečné provincii Kandahár. Stačil okamžik nepozornosti a vozidlo, ve kterém společně s vojáky jel, najelo na silnou nastraženou výbušninu.
Exploze byla masivní. Morenatti sice útok přežil, ale utrpěl devastující zranění levé nohy. Lékaři mu museli dolní končetinu pod kolenem amputovat.
„Když přijdete ve válce o nohu, stanete se na chvíli jedním z těch, o kterých celé roky podáváte zprávy. Začnete jim rozumět úplně jinak,“ vzpomínal Morenatti později na moment, který sice změnil jeho tělo, ale paradoxně posílil jeho empatii.
S pomocí moderní protézy se naučil znovu chodit, běhat a hlavně – opět se s fotoaparátem vrhat do první linie.
Může fotka zkreslit realitu?
Morenattiho kariéra se neobešla ani bez profesních diskusí. Během pandemie covidu-19 v roce 2020 vyfotografoval sérii snímků ze španělských ulic, které se rychle šířily na sociálních sítích. Lidé ho tehdy obviňovali, že záměrně použil velký teleobjektiv s ohniskem 70–200 mm, aby opticky stlačil prostor. Na fotkách se pak zdálo, že lidé nedodržují předepsané a doporučované rozestupy a mačkají se na sebe, ačkoliv realita byla jiná.
„Použil jsem teleobjektiv, protože to byl v danou chvíli jediný způsob, jak z bezpečné vzdálenosti situaci zdokumentovat. Každý fotograf ví, jaká je perspektiva dlouhého skla,“ hájil se tehdy Morenatti s tím, že o žádnou manipulaci nešlo.
Triumf v podobě dvou Pulitzerů
Profesní satisfakce a absolutní uznání přišly v následujících letech. Emilio Morenatti dnes platí za jednoho z mála fotografů, kteří získali hned dvě prestižní Pulitzerovy ceny.
Tu první získal v roce 2021 (v kategorii Feature Photography) za hluboce intimní soubor ze Španělska, kde mapoval strach, izolaci a křehkou naději starých lidí zavřených v domovech během nejtvrdšího covidového lockdownu.
Tu druhou pak o dva roky později (v kategorii Breaking News Photography) za nekompromisní, rychlé a lidsky drásavé vizuální svědectví z prvních týdnů ruské invaze na Ukrajinu.
„Mít doma dvě Pulitzerovy ceny je obrovská pocta pro mou profesi, ale jako člověk z toho nemohu mít čistou radost. Jsou to totiž ceny získané za zobrazení lidského neštěstí,“ prohlásil nedávno skromně fotograf. „Pokaždé, když se na ty sošky doma podívám, nevidím svůj úspěch. Vidím tváře těch lidí a ptám se sám sebe, jestli jim moje přítomnost tehdy alespoň trochu pomohla.“
V současné době žije Morenatti v Barceloně a z pozice šéfa fotografického zpravodajství AP pro Španělsko a Portugalsko řídí novou generaci fotoreportérů.
Výstava španělského fotografa Emilia Morenattiho nazvaná Svědectví (Testimony) je plná hlubokých lidských emocí a potrvá v Czech Photo Centru v Nových Butovicích až do 31. ledna 2027.
Zdroj: autorský text
Chcete vídat Aktuálně.cz častěji na Googlu?
Přidat jako preferovaný zdroj内容来自 Aktuálně.cz,版权归原作者所有。
阅读原文 ↗