Třeboňsko je z výšky hezčí než sever Francie, říká fotograf Jiří Jiroušek

Už 30 let Jiøí Jiroušek létá na motorovém paraglidovém køídle nejen nad èeskou krajinou a fotí. Prostøednictvím svých snímkù vytváøí pøíbìhy, které pak dál ukazuje buï na výstavách, v knihách èi na internetu. Jižní Èechy má rád pro jejich rozmanitost.

Letecký moped. Tak pøezdívá svému motorovému paraglidovému køídlu. Leteckou výbavu naloží jednapadesátiletý Jiøí Jiroušek ze støedoèeské Dobøíše do auta, najde vhodnou louku, rozbìhne se a odstartuje.

Ve vzduchu hledá nejrùznìjší pøíbìhy krajiny pod sebou, klidnì i šest hodin v kuse. Za letu fotí. Už má na svém kontì pøes tøi sta tisíc snímkù z nebe. „Tøeboòsko je pro mì z výšky hezèí než napøíklad sever Francie,“ øíká letecký fotograf, který pracuje v IT.

Jako každý máte dvì ruce, jak je technicky složité ovládat zároveò paraglidové køídlo a fo�ák?
Základní øízení køídla je pomocí poutek, zatáhnete za levé, letíte doleva. Když za obì, tak zpomalíte. Køídlo reaguje i na zmìnu tìžištì. Když se nahnete, zatáèíte. Já kombinuji oba zpùsoby, nad hlavou si takzvané øidièky beru do jedné ruky a fotím druhou. Øidièky lze na pár sekund pustit, ale jsem pak omezený a dopøedu musím poøádnì pøemýšlet.

Døív jste létal nebo fotil?
Jako dítì jsme s tátou lepili funkèní modely letadel. Chtìl jsem vždycky vzlétnout. Zároveò táta na našich výletech fotil. Sám jsem zaèal fotit na gymnáziu a létám od 19 let. Fotografovat jsem zaèal døíve.

Rovnou jste zaèal ve vzduchu s fotografováním?
Ne, ze zaèátku jsem za letu nefotil. Tam nahoøe jste rád, že letíte. Pohyb ve vzduchu je exkluzivní, postupnì se to však posunovalo. Nejdøív se kocháte, až pak se osmìlujete. V roce 1994 jsem si udìlal letecký kurz, od roku 2000 létám motorovì a poøádné fotky vznikaly zhruba od roku 2003. To jsou takové snímky, za které dám ruku do ohnì i teï.

Fotíte nad celou republikou, ale jižní Èechy vás hodnì baví. Proè vás tolik lákají k letùm?
Jsou blízko a jsou rozmanité a zajímavé. Èím víc znalostí o krajinì mám, tím víc mi pøipadá pestøejší. Krajinu zkoumám jinak, hloubìji, šíøeji a mám rád, když vím, kudy letím. Když si místo tøeba napøed projedu po zemi na kole, když region znám detailnìji. Jižní Èechy nabízejí roviny okolo Èeských Budìjovic èi Blatné, ale mají i Lipno, v èásti Šumavy je zase spousta vysokohorských cílù.

Shora jste jistì nepøehlédl sucho, které sužuje i Jihoèeský kraj.
Jde sice o výjimeènou situaci, ale je to malá èást mé práce. Naše krajina nabízí tolik zajímavostí. Dám pøíklad, v roce 2003 jsem fotil a nalétal tisíc kilometrù nad Saharou. Vidìl písek, velbloudy, oázy. Když fotíte ikonické obrázky, na kterých karavana velbloudù vrhá dlouhé stíny do písku, je to poøád stejné, až se to pro vás stane nezajímavým. Každý veèer je to stejné, nikam se neposouváte. Ale Èesko je pro mì jiné, každých padesát až sto kilometrù je nìco úplnì jiného. Létal a fotil jsem ve Finsku, Rusku, nad Francií, ale Èesko je pro mì prostì srdeèní záležitostí. Tøeboòsko je pro mì z výšky hezèí než napøíklad sever Francie.

Jaká roèní období máte nejradìji?
Døív jsem byl vybíravìjší, dnes oceòuji každé období. Na jaro se tìšíte, protože zeleò je úchvatná, když s ní pøíroda vystøelí. Zima je komplikovaná, bez snìhu je nudnìjší, podzim je krátký a v létì je dnes èasto k vidìní hlavnì spálená krajina. Mám rád inverze. Letíte nad Šumavou nebo Novohradskými horami po hranì mlh a je to paráda. Navíc je nad inverzí tepleji. (smìje se)

Mám natolik rád èeskou krajinu, že mì poøád napadá, co v Èechách objevovat

Nezkoušel jste i práci s drony?
Ano, ale dron je prostì zcela jiný pøíbìh. Ten umí vytvoøit hezké zábìry, ale radost z létání a hledání správné pozice ve vzduchu mi nenahradí. Fotka mì primárnì neživí, zùstalo to na úrovni koníèku. Dùležité je vytváøení mého pøíbìhu, dávám do mých fotek i svou osobitou stránku, mou lásku k pohybu ve vzduchu. Kdybych se musel jednoho koníèku vzdát, bude to focení, dùležitìjší je pro mì létání.

By� už létáte a fotíte roky, byl jste v mnoha zemích, máte ještì nìjaký sen? Je místo, které byste si z výšky rád vyfotil?
Ne, nic konkrétního. Døíve jsem chtìl obcestovat celý svìt, ale to už ve mnì zmizlo. Mám natolik rád èeskou krajinu, že mì poøád napadá, co v Èechách objevovat. Výhoda pomalého létání spoèívá v tom, že èlovìk objeví mnohem více detailù. Létám i na ultralehkých letadlech, ale tam vidíte krajinu trošku jinak. Prostì mì baví zkoumání naší zemì, hledání pøíbìhù. Všímám si pøetváøení krajiny lidmi. Navíc mì tìší, že mé fotky se zaèaly používat v literatuøe, èasopisech, na výstavách a podobnì. Fotil jsem rùzné toky, zemìdìlská a hospodáøská témata, pøehrady èi zámky. Díky letecké fotografii se setkávám s mnoha lidmi, kteøí mi ukazují svùj svìt.

Jak to chodí u vás doma? Zajisté mají o vás strach, nedávají vám zákazy?
To fakt nejde. (smìje se) Létám pøes tøicet let, žena i dcera pøišly až potom. Ony se nepokoušejí mì zmìnit a berou létání jako mou souèást. Øíkají mi, létej bezpeènì, ale jsou už opravdu zvyklé. Jezdím i na motorce, roènì tisíce kilometrù na kole, plavím se na plachetnici, mám rád skialpinismus, takže i moje bydlení je pøizpùsobené mému životnímu stylu. Pro naši rodinu je normální nocovat venku, i mùj osmdesátiletý táta spí pod širákem s námi. Neustále jsme na pìších výletech a zkoumáme krajinu.

内容来自 Metro.cz,版权归原作者所有。

阅读原文 ↗

把喜欢的内容,留在你的新标签页。

打开我的订阅