Z chátrajícího chlívku vytvořila terárium. Rekonstrukce zaujala i odbornou porotu

Ještě před několika lety připomínal spíš zapomenutou hospodářskou stavbu než místo k odpočinku. Kamenný chlívek v Panoším Újezdu na Rakovnicku měl hliněnou podlahu, nízké stropy, žádná okna a jen jedny dveře.

Architektka Lenka Milerová se ale spolu s investorkou rozhodla, že mu dají druhou šanci. Jejich spolupráci nyní ocenila také mezinárodní porota České ceny za architekturu, která projektu udělila čestné uznání.

Porotce zaujala především odvaha, s jakou architektka pracovala s jednoduchostí a nedokonalostí původní stavby. Vyzdvihli také důvěru mezi mladou architektkou a investorkou, díky níž vznikl osobitý prostor s neopakovatelnou atmosférou. „Zahradní domek není dokonalý. Je to osobité, intimní a dojemné útočiště – malé hnízdo spletené z přírody a betonu,“ shrnula porota ve svém hodnocení.

Šlo o jednu z jejích prvních pracovních příležitostí po škole a nechybělo jí i trochu štěstí. Dnes již zkušená architektka Lenka Milerová se před lety zaregistrovala ve svém rodném Rakovníku, kde doufala, že díky menší konkurenci získá první zakázky. Portfolio ještě neměla a chyběly jí také pracovní kontakty. A právě tímto způsobem se k ní dostala investorka z nedalekého Panošího Újezdu, která potřebovala upravit malou kamennou stavbu na letní byt.

Odvaha hned od prvních projektů

„Bylo to vlastně ideální jako jeden z prvních projektů pro mladého architekta. Jednalo se o hodně malou rekonstrukci a s investorkou jsme se hned na začátku shodly na tom, že chceme pracovat minimalisticky, s betonem a dalšími jednoduchými materiály,“ vzpomíná s tím, že ji zaujalo také samotné místo.

Panoší Újezd popisuje jako malebnou, maličkou a trochu zapomenutou vesnici. A ačkoliv pozemek se stavbou leží přímo v jejím centru, je překvapivě skrytý. „Je to takové zákoutí uprostřed vesnice, a přesto všem schované,“ vystihuje jeho charakter.

Kamenné zdi neměly pořádné základy, podlahu pokrývala hlína a nízké stropy ještě víc zmenšovaly už tak skromný prostor.

Kamenné zdi neměly pořádné základy, podlahu pokrývala hlína a nízké stropy ještě víc zmenšovaly už tak skromný prostor.Foto: Radek Šretrr Úlehla

Stopka bourání, zelená záchraně

Ačkoliv investorka měla možnost původní objekt zbourat a postavit na jeho místě něco nového, nakonec se rozhodla zachovat to, k čemu měla osobní vztah. A dát tomu další život. „Byla jsem z toho nadšená. Stavba měla svoje kouzlo, už tam stála a měla svou stopu. Když jsem ji ukazovala třeba příteli nebo rodičům, okamžitě říkali, že by ji zbourali. My jsme se ale s investorkou shodly, že má potenciál,“ říká.

Při první prohlídce se přitom přesvedčila, že o se nebude jednat o jednoduchý úkol. Objekt byl totiž v opravdu špatném technickém stavu. Kamenná stavba byla bez pořádných základů a oken, s hliněnou podlahou, velmi nízkými stropy a jedinými dveřmi. Architektka si přesto dokázala představit, jak by mohl prostor fungovat. Zásadní podle ní bylo vytvořit nové otvory, které by dovnitř přivedly světlo a nabídly výhledy do okolní zeleně. Právě tento princip se nakonec stal jedním z hlavních motivů celé rekonstrukce. „Hodně mě baví hledat nový klíč, jak do původní struktury vložit novou koncepci. Často se snažím, aby bylo jasně čitelné, co je nové a co staré. A to nejen v dispozici, ale také v materiálovém a konstrukčním řešení,“ vysvětluje.

Některé detaily však ladila za pochodu. Například betonová lavice měla původně trochu jinou podobu. A větší změna se týkala vstupních dveří. Architektka původně uvažovala o pivotovém otevírání, které by se k velkému prosklení hodilo. Nakonec od něj ale ustoupila, protože by bylo technicky i finančně příliš náročné.

Jak podle architektky přistupovat při při rekonstrukcích venkovských domů a chalup?

Důležité je především dobře zvládnout technickou stránku a respektovat původní materiály. Místo nevhodných moderních zásahů je lepší pracovat s tradičními řešeními, například vápennými omítkami. Zároveň ale nepovažuje za nutné zachovávat za každou cenu každou malou hospodářskou stavbu. Vždy záleží na konkrétním místě, majitelích a jejich možnostech.

Jinde by jí to neprošlo

Hlavní dveře však nebyly jediným oříškem. Výzvu představovaly především kamenné zdi, které odborníci museli technicky zajistit. A tak obkopávali zvenku i zevnitř, podbetonovávali, zpevňovali a znovu vše vyspárovali. A také podlaha se musela vykopat a upravit. „Když máte kamenné zdi, beton do toho musíte zapojit, protože celou stavbu potřebujete zpevnit. Nechtěli jsme původní materiály zakrývat ani prostor zbytečně formalizovat. Základní materiály, které tvoří samotnou konstrukci, jsme chtěli nechat vyniknout,“ vysvětluje architektka.

V interiéru se potkává původní kamenné zdivo s betonem a pozinkovanou ocelí. Syrové materiály architektka Lenka Milerová ponechala vyniknout i v koupelně, která přirozeně navazuje na minimalistický charakter celého domku.

V interiéru se potkává původní kamenné zdivo s betonem a pozinkovanou ocelí. Syrové materiály architektka Lenka Milerová ponechala vyniknout i v koupelně, která přirozeně navazuje na minimalistický charakter celého domku.Foto: Radek Šretrr Úlehla

V interiéru se tak potkává původní kámen s betonem a pozinkovanou ocelí. A všemu vévodí ocelová okna. Architektka si je mohla dovolit právě proto, že jde o malý rekreační objekt, který nevyžaduje běžný režim zimního vytápění. U klasických obytných staveb totiž musí okna splňovat přísnější požadavky a jejich provedení může být velmi nákladné. V tomto případě podle ní ocelové rámy dobře doplňují estetiku betonu a kamenného zdiva.

Terárium s výhledem do zahrady

Velkorysé prosklení přineslo největší proměnu atmosféry, díky kterému se otevírá pohled do zahrady a na rostliny rostoucí v bezprostředním okolí stavby. „Když u něj sedíte na lavici, máte úplný kontakt s nejbližší přírodou. Můžete zblízka pozorovat květiny, které rostou kolem, a přitom jste chránění sklem. Připadala jsem si trochu jako v terárku nebo akvárku,“ popisuje Milerová svou zkušenost s prostorem. „Nové otvory umožňují jiné výhledy, zapojují zahradu do interiéru a celý prostor změkčují,“ dodává.

Rekonstrukce zachovala původní charakter malé kamenné stavby, zároveň jí ale otevřela a veliká okna nabízejí těsný kontakt se zahradou.

Rekonstrukce zachovala původní charakter malé kamenné stavby, zároveň jí ale otevřela a veliká okna nabízejí těsný kontakt se zahradou.Foto: Radek Šretrr Úlehla

Součástí přestavby byla i koupelna, která vznikla vyhloubením protilehlého svahu. Podle architektky šlo pravděpodobně o jediný způsob, jak do tak malého objektu doplnit potřebné zázemí, přičemž technicky to znamenalo odkopat část svahu, zajistit ji, vybudovat novou část stavby a následně ji opět zasypat.

Česká cena za architekturu 2026

Letos vybírala porota z 301 přihlášených realizací, z nichž 25 postoupilo do nominací a šest do finále. Soutěž nemá samostatné oborové kategorie, oceňuje stavby, interiéry i krajinářské projekty napříč architekturou.

  • Hlavní cena a Cena veřejnosti: Horácká multifunkční aréna v Jihlavě, CHYBIK + KRISTOF.

  • Cena Aleny Šrámkové: Pivovarské terasy ve Vimperku, týmy Steiner a Malíková krajinářští architekti a Roman Brychta Architekti.

  • Čestná uznání: Lesní koupaliště v Liberci od Mjölk architektů a přestavba zahradního domku v Panoším Újezdu od Lenky Milerové.

  • Cena Agentury ochrany přírody a krajiny: Kaple Panny Marie Bolestné v Nesvačilce.

  • Cena Centra pro regionální rozvoj ČR: Knihovna Olomouc – pobočka Kotelna.

  • Cena společnosti Central Group: Dostupné bydlení ve Žďáru nad Sázavou.

  • Cena společnosti VELUX: přestavba zahradního domku v Panoším Újezdu.

Kouzlo místa, které zůstává skryté

Samotný Panoší Újezd je podle ní jedním z důvodů, proč má realizace tak specifickou atmosféru. Vesnice leží v údolí mezi poli a pastvinami nedaleko Rakovníka a zachovala si svůj původní charakter. Zajímavý je pak i samotný přístup na pozemek. Vstupuje se na něj totiž přes potok po malé lávce, za níž následuje tajemná černá brána. Teprve potom se člověk dostane do zahrady. „Už jen samotný přístup je magický. Nevím, jestli je to z fotografií vůbec čitelné, myslím, že spíš ne,“ říká tvůrkyně realizace.

I proto ani obyvatelé Panošího Újezdu podle ní pravděpodobně příliš netuší, co se za zelení a branou skrývá. A tak se žádnými reakcemi na proměnu od místních nesetkala. Hlavní pro ni je zpětná vazba od samotné majitelky a odborníků. Právě investorka podle ní prokázala velkou odvahu, když se do takové rekonstrukce pustila a věnovala jí tolik vlastní energie. „Mým úkolem bylo v podstatě navrhnout a vytvořit ve stavbě nové otvory. Nová okna, která ji prosvětlí. Myslím, že se to nakonec podařilo,“ uzavírá.

Fotogalerie: Připomeňte si, jak se stavěl dům ze slámy

Zdroj: autorský text

Chcete vídat Aktuálně.cz častěji na Googlu?

Přidat jako preferovaný zdroj

内容来自 Aktuálně.cz,版权归原作者所有。

阅读原文 ↗

把喜欢的内容,留在你的新标签页。

打开我的订阅