Jakub Prachař: Vodil bych děti do vězení, aby viděly, jak nechtějí dopadnout
V komedii Něco jako rodina hrajete začínajícího spisovatele v tvůrčí krizi. Na divadle a ve filmu se autorsky činíte. Zvažoval jste někdy stvořit i literární dílo?
Ne. Když jsme na střední škole psali slohové práce, náš profesor češtiny vždycky vytáhl tu mou a posměvačně říkal, jak se to nemá dělat. K psaní mám ostych, ale třeba to ještě zlomím.
Neustále si zapisuji nějaké nápady, ale potřebuji někoho, kdo je zpracuje. Takhle spolupracuji s Péťou Kolečkem (scenárista, například filmová komedie Dream Team – pozn. red.). Samotnému mi pak jde spíš dramaturgie. U hotového díla dokážu říct, co je na něm špatně a co je dobře.
Co si zapisujete?
Porůznu, co mě zrovna zaujme. Když se přede mnou odehraje určitá situace, pamatuji si ji potom v takových obrazech. Obvykle mám jeden nápad, ale chybí mi k němu ty ostatní, aby z toho něco vzešlo. Ale učím se.

Trailer komedie Něco jako rodinaVideo: Donart Film
Ve filmu hrajete manžela Terezy Ramby a není to poprvé, co jste ztvárnili pár. Dokážete pokaždé najít nový úhel pohledu?
Jasně, vždycky hrajeme jiné postavy. Moje herectví se navíc vyvíjí. Když jsme s Terezou začali společně hrát (v roce 2023 v komedii Buď chlap! – pozn. red.), byl jsem, řekl bych, dobrý herec, ale teď už jsem skvělý. Až spolu budeme znovu hrát manželský pár, myslím si, že už to bude na nějaké ocenění… (směje se)
Snímek má jevištní ráz. Odehrává se na jednom místě během krátkého času, sestava herců je komorní. Vy jste znám pro divadelní improvizaci, došlo na ni?
Nedošlo, protože režisérka a scenáristka Zuzana Marianková je v psaní velice pregnantní. Scénář jsem přečetl za jedno odpoledne, moc mě bavil. Říkala mi, že je to první verze a že se bude ještě měnit, načež jsem jí napsal, ať nic nemění, že je to skvělé tak, jak to je. Nemusel jsem nic přidávat, a ani to nebylo žádáno. Improvizace tady nenastala, každý nápad byl po zásluze odmítnut.
Naznačujete, že nápady byly?
Člověk má vždycky pocit, že může nějaké přinést. V Česku jsme zvyklí, že se filmy dotvářejí na place za chodu, což vždycky není úplně šťastné. Když má zkrátka scénář nějaké neduhy, člověk je chce napravit, od toho tam taky je. V tomto scénáři se žádné trhliny neobjevily, stačilo to co nejlíp zahrát tak, jak byl napsaný.

Trailer šestidílného dramatu Sériový manželVideo: TV Nova
Ještě předtím, než komedie vejde do kin, má na Oneplay premiéru minisérie Sériový manžel, v níž hrajete sňatkového podvodníka. Šlo na této postavě najít i klady?
Ano. Každý člověk, ať je v očích druhých sebezlejší, jedná z konkrétního důvodu. Myslím si, že málokdo je hnaný přímo zlem. Vždycky je za vším dobrá motivace.
O postavě jsme přemýšleli tak, že dělá pouze to, o čem si myslí, že je správné, a nejspíš si neuvědomuje, že páchá hrozné věci. Reálný předobraz si to také neuvědomoval a možná ho to nenapadlo doteď, kdy je ve vězení.
Měl jste možnost se se skutečným trestancem setkat?
Neměl, a ani by to nebylo důležité.
Musela vás režisérka Tereza Kopáčová k této nevděčné roli přemlouvat?
Nemusela. Byl jsem rád, že jsem si po dlouhé době mohl zahrát něco docela jiného než komediální postavy.
Začalo to už s minisérií Studna, ve které jsem měl malou roli souseda. Po odvysílání mi lidé psali, že je to perfektní, že opravdu umím hrát, což je prý překvapilo. Možná že si mě Tereza vybrala na základě této úlohy. A na základě konkurzu, který jsem poctivě absolvoval.
内容来自 Novinky.cz - Internet a PC,版权归原作者所有。
阅读原文 ↗
