Spisovatelka a scenáristka Sára Zeithammerová: Moje Svatá je v němčině, dostává divadelní i filmovou podobu
Svatá je první knihou, která vám vychází v cizině. Nakladatele jste si našla sama?
Měla jsem velký zájem na tom, aby román vydalo nakladatelství Anthea Verlag. Je známé tím, že vydává autory, kteří jsou mu nějak blízcí, fandí i těm českým. A tak jsem si dala s jeho šéfem Rubenem Höppnerem schůzku v Berlíně. Svatou jsem mu nabídla s tím, že by ho mohlo téma zaujmout. K mému velkému překvapení a štěstí měl moje knihy už nějakým způsobem v merku, mou tvorbu znal, byla mu sympatická. Spolupráci jsme dohodli velmi rychle. Svatá vyšla v Německu prvního října, v překladu Karoliny Heidinger.
Ještě vás vrátím na začátek tohohle úspěchu. Celé to začalo tedy tím, že jste kamsi napsala: Dobrý den, jmenuji se Sára Zeithammerová, nabízím vám k vydání svou česky psanou knihu?
Ne, protože vím, že podobných e-mailů dostávají nakladatelé hodně, a taky jsem nechtěla být impertinentní, takže jsem požádala Michalu Čičvákovou, která působí v Českém literárním centru (CzechLit) jako koordinátorka mezinárodní spolupráce, aby se panu nakladateli o mně zmínila. A když to udělala, napsala jsem panu Rubenovi e-mail s tím, že v ten a ten čas budu v Berlíně, že bychom se mohli sejít a vše probrat osobně.
A to už byla Svatá přeložena do němčiny?
Byla jen v češtině. Na němčině se začalo pracovat až poté, co jsme se dohodli. Navíc Ruben má pro nás, české a slovenské autory, tu výhodu, že umí česky. Vydává třeba díla Marka Torčíka, Michala Talla nebo Marie Iljašenko, kterou velmi obdivuji… Ti všichni jmenovaní jsou mi taky generačně blízcí. Dávalo mi to a dává mi to proto velký smysl oslovit právě jeho.
Chtěla jsem patřit k „jeho“ lidem, komunikovat o své tvorbě s někým, kdo se orientuje, kdo nás vnímá. Tehdy jsem neměla žádné agenturní zastoupení, ovšem myslela jsem si, že by zrovna tenhle příběh mohl německé čtenáře zaujmout. Téma mi připadalo pro tamní trh relevantní. Příběh se odehrál za Rakouska-Uherska, což je jeho spojnice s našimi sousedy. Moc jsem si také přála, aby kniha byla dostupná už na frankfurtském knižním veletrhu, kde bylo Česko čestným hostem.
To se vám splnilo. Díky štědré podpoře se před touhle akcí do němčiny přeložilo téměř dvě stě knih. Svatá je jednou z nich?
Ano. Ale kolik výtisků se vydalo, přesně nevím. Ani vám neřeknu, jak se prodává. Tahle čísla dostávají autoři s odstupem několika týdnů, měsíců, když přijdou honoráře.
Vedle literatury vás živí ještě scenáristika. Jaké je postavení české autorky, která se snaží uživit v Česku?
Záleží na tom, v jakém je postavení. Určitě se liší pozice ženy, která má například rodinu a děti, a autorky, která je svobodná. Sama za sebe mohu říct, že jsem na volné noze, primárně mě živí scenáristika, jež mi dává prostor pro jinou, vlastní tvorbu. Jsem si ale velmi dobře vědoma toho, že tohle je situace velmi výjimečná. Živím pouze sama sebe, nemám žádné zdravotní problémy, které by mi čerpaly finance…
Spousta kolegyň to má jinak. Oprávněně tedy upozorňují na to, že je správné chtít za svou práci peníze, případně že peníze je normální dostávat i za besedy se čtenáři. Literatura je opravdu práce, podmínky tvorby by se měly zlepšit, aby nemusely autorky bojovat o holé živobytí.
Jako scenáristka jste mě zaujala v projektu Pět let. Co chystáte dál?
Nedávno jsme po dvou a půl letech dodělaly, s kolegyní a kamarádkou Hanou Neničkovou, scénář k šestidílné minisérii Žítkovské bohyně (režie Damián Vondrášek - pozn. red.). Myslím si, že to bude stát za to. Ostatně s režisérem jsem dělala už Pět let. Jeho práci znám.
Jste také spojená s adaptací hned dvou slavných knih pro seriál a film, a to Žítkovské bohyně a Hana. Jak jsou daleko? Podle producentů se má Hana natáčet koncem roku.
Upřímně, nevím, v jaké je to fázi. Teď mluvím o Haně. Měla by jít do výroby každým dnem, jenže situace okolo financování historických filmů bývá často náročná. Ty částky jsou opravdu vysoké…
内容来自 Novinky.cz - Internet a PC,版权归原作者所有。
阅读原文 ↗