„Když je zdravá půda, jsou spokojené i slepice,“ říká farmář, který v Česku rozjel chov drůbeže pod širým nebem

Čtyřiačtyřicetiletý Antonín Wies z Křepic na Břeclavsku choval doma jako malý chlapec snad všechna zvířata, na která si člověk vzpomene. Přál si být veterinářem, vystudoval ale nakonec průmyslovku a vycestoval do Kanady a na Nový Zéland.

„Tam jsem se naučil anglicky, abych pak mohl doma najít lepší práci, a to se hned podařilo,“ říká. Začal pracovat v logistice, ale stále ho to táhlo z kanceláře ke zvířatům. Hledal cestu, jak farmařit.

Měl jasnou představu. Chtěl farmařit co nejvíce v souladu s přírodou. Inspiraci hledal v Americe, Švédsku a Anglii u tamních farmářů, hltal informace na amerických webech, v knihách, studoval všechno, co se farmaření týkalo. „Jezdil jsem i po farmách v České republice, tady mi ale všichni tvrdili, že kuřecí brojler se venku chovat nedá, protože jsou to prostě ptáci, kteří se chovají v halách. Tak jsem to ale nechtěl,“ vysvětluje Wies.

Inspirace Amerikou

Největší inspiraci našel u amerického farmáře Joela Salatina a anglického farmáře Richarda Perkinse. „Obrovský rozdíl mezi farmáři v zahraničí a u nás je ten, že ti zahraniční sdílejí informace o chovu, ekonomice a mnohém dalším. U nás si stále většina lidí drží svoje know-how pod pokličkou,“ konstatuje chovatel.

Knihy obou zmíněných farmářů slouží podle něj jako perfektní návod, jak začít farmařit. „Jdou cestou regenerativního zemědělství v kombinaci s low cost farming, tedy nízkonákladového farmaření. Začít tak může téměř každý bez obřích investic,“ dodává.

Wies začínal při práci a s rodinou za zády. Až po pěti letech začal farmařit na plný úvazek. Roční produkce farmy je zhruba dva tisíce brojlerů, 300 slepic a 100 hus, které se pasou na louce ve starém pronajatém meruňkovém sadu mezi Velkými Němčicemi a Hustopečemi a neustále se přesouvají na čerstvá, nevypasená místa pomocí mobilních kurníků.

„Letošní léto ukázalo, jak moc prospěšné jsou stromy. Zatímco jiným chovatelům ve vedrech zvířata hynula, ty naše to zvládla, chránil je stín ovocných stromů,“ říká Wies.

Jeho farma nabízí čerstvá vejce z volného výběhu, kuřecí maso a sezónně také svatomartinské husy. „Vše chováno v systému regenerativní pastvy,“ zdůrazňuje křepický farmář.

Zpočátku ale živila farmu především kuřata. „Na tom jsme chtěli původně postavit svůj byznys, časem se ale ukázalo, že vejce kuřecí maso vyrovnala. Když jsme před devíti lety začínali, lidé neřešili tolik kvalitu jídla, jako dnes. Posledních pár let je to hodně velký boom,“ konstatoval Wies.

Foto: Antonín Wies

Farmář z Křepic hospodaří regenerativně. Zvířata se pasou na jednom místě krátkou dobu a pak se přesouvají jinam.

Gró všeho je ale ve farmě vztah k půdě a krajině. Způsobu, jakým tady hospodaří, se říká regenerativní. Zvířata se pasou na jednom místě krátkou dobu a pak se přesouvají jinam, a to půdě prospívá. „Jsou farmy, které chovají zvířata pod širým nebem, ale mají je moc dlouho na jednom místě. My jsme na jednom místě jeden den a pak chov posouváme dál,“ upozorňuje Wies a dodává, že s takovým způsobem chovu přišel Jihoafričan Allan Savory, když pozoroval migraci velkých stád pakoňů v Africe.

内容来自 Novinky.cz - Internet a PC,版权归原作者所有。

阅读原文 ↗

把喜欢的内容,留在你的新标签页。

打开我的订阅