Empatie se přeceňuje. Idylické vztahy nezařídí a nic nevyřeší. Čím ji nahradit?

„Podstatou empatie je prožívat bolest někoho jiného. Přebírat jeho problémy a prožívat je,“ uvádí sociální vědec a odborník na šťastný život a vztahy Arthur Brooks z Harvardské univerzity.

Proč je čistá empatie na škodu

Například pro dospívající děti jsou podle Brookse velmi empatičtí rodiče to nejhorší. Když dítě prožívá něco těžkého či dokonce trpí, říkají si: „Ano, cítím tvou bolest. Prožívám to s tebou.“ Myslí si, že to je ten nejúčinnější způsob, jak ho podpořit.

Proč je to špatně? Protože tím nepomáhají, ale právě naopak, většinou neúmyslně a nevědomě, přispívají ke zhoršení situace.

„Jistě, můžete cítit bolest svého dítěte, ale nesmí vás ochromit. Naopak jako rodič musím dělat i nepříjemná rozhodnutí. Věci, které se ti, dcero nebo synu, nebudou líbit. Právě proto vždycky lidem říkám: ,Nejsi jeho kamarád. Jsi jeho máma nebo jeho táta. Nejde o pouhou empatii.‘“

Negativita se šíří jako virus a empatie mu to usnadňuje

„Když školím ve firmách, hned vím, který virus tam zrovna koluje. Nálada, pohoda a schopnost vedení zvládat vlastní emoce jsou klíčové. Lidé totiž okamžitě poznají, že šéf má těžký den, a tento ,virus‘ se pak šíří dál. Stejným způsobem dokáže člověk otrávit atmosféru v rodině,“ vysvětluje Brooks.

Vidíte to všude kolem sebe. Přenáší se to z člověka na člověka. „Proto je těžké žít s někým, kdo má sklon k silnému pesimismu. Šíří totiž virus negativity. Kým se obklopujeme, je naprosto zásadní.“

Z těchto důvodů také podvědomě podporujete své děti, aby se stýkaly s veselými a pozitivně naladěnými kamarády. Pokud žijete a trávíte čas v blízkosti optimistických lidí, máte o 25 % vyšší šanci, že budete pozitivnější a šťastnější.

Nasávání nálad, emocí a energií doslova jako houba potvrzuje i známá Framinghamská studie. Dokazuje mimo jiné, že když vaši přátelé ztloustnou, začnete přibírat i vy. Rozvedou se, je pravděpodobnější, že se rozvedete i vy. Jsou-li šťastní, jste i vy šťastnější.

„Pokud tedy budete vysoce empatičtí, nasáknete snadno pozitivní emoce jiných lidí, ale stejně tak do vás snáz vstoupí virus, který šíří ti negativní. Nebudete oporou pro druhé, ale další obětí,“ varuje odborník.

Čím empatii nahradit? Soucítěním

Souciťte. Nebuďte jen chápaví, ale ani soucitní. Buďte soucítící. Proč ne soucitní? Mohlo by se zdát, že jde o slovíčkaření, ale není tomu tak. V té drobné slovní nuanci je skrytý obrovský významový rozdíl.

Soucitný je totiž dost často o pasivní lítosti: „Je mi tě líto, chudáčku. Mrzí mě/Je mi líto, co se ti stalo.“ Tedy vlastně je to velmi podobné či dokonce úplně stejné jako empatie, která se tolik přeceňuje. Zatímco soucítit, být soucítící je o aktivní přítomnosti, porozumění, ochotě pomoci a, pokud vám k tomu dá druhý člověk zelenou, nezůstat jen u ochoty, ale skutečně mu pomoct.

„Být soucítící znamená mít odvahu udělat to, co lidé, které milujeme, skutečně potřebují. Nikoli jen to, co v danou chvíli chtějí nebo co okamžitě sníží intenzitu jejich bolesti,“ zdůrazňuje Arthur Brooks.

Vyžaduje to vnitřní sílu. Někdy totiž musíte partnerovi nebo dítěti nastavit zrcadlo, říct nepříjemnou pravdu nebo odmítnout jejich toxické chování. Musíte si položit otázku: „Co ten člověk, kterého mám rád, teď opravdu potřebuje bez ohledu na pocity, které na mě přenáší?“ A to je mnohem těžší než pouhá empatie.

内容来自 Novinky.cz - Kultura,版权归原作者所有。

阅读原文 ↗

把喜欢的内容,留在你的新标签页。

打开我的订阅