Na hraně chudoby žije a potřebuje pomoct 20 procent Čechů. Potravinové banky nestíhají

Štědrost těch, kteří na jídlo mají a rádi se podělí, stoupá s každou další Sbírkou potravin. Letos se 14. listopadu zapojí tři a půl tisíce obchodů. Doby, kdy nadšení dobrovolníci začínali s pytlem mouky uskladněným v garáži, jsou dávno zapomenuty. Celostátní logistické centrum potravinových bank v Dubči na jihu Prahy překypuje paletami kvalitních i poměrně drahých značek především trvanlivých potravin, instantních pokrmů a základní drogerie.

Z šedesáti procent za to vděčíme obchodním řetězcům, kterým vláda udělila za povinnost neprodaný sortiment darovat potravinovým bankám. Zbytek pochází od výrobců, zemědělců a dárců a velkým dílem také ze Sbírek potravin, se kterými se začalo v roce 2013 a posledních sedm let se pořádají dvakrát ročně.

Projdete-li halou centrálního skladu, ocitnete se v další, o něco menší. Ta už patří regionální potravinové bance zásobující jih Středočeského kraje. Na paletách voní čerstvé pečivo, ovoce, zelenina a kupí se tu mléčné výrobky. Ty sem už brzy ráno sváží obchody a zaměstnanci banky, někdy i posíleni dobrovolníky, je pak rozdělují do papírových tašek a beden. Denně jich konkrétně tady vyexpedují zhruba sto.

Už před polednem pak do areálu přijíždějí terénní pracovníci, aby balíčky mohli odpoledne rozdat či doručit samoživitelům, sociálně slabým rodinám, seniorům a dalším potřebným. Velká část jde také do míst nazvaných Výdejny, za jejichž vznikem stojí také předseda České federace potravinových bank Aleš Slavíček.

„Tento projekt jsme rozjeli před třemi lety a nyní máme už 261 Výdejen po celé zemi. Právě do nich si lidé přicházejí pro potravinovou pomoc. O rozvoz z jednotlivých potravinových bank po Česku se starají pracovníci 1550 neziskovek, které s námi spolupracují, nebo sociální a terénní zaměstnanci různých institucí a úřadů,“ vysvětluje.

Máme tu sto palet s trvanlivostí do roku 2029. To je železná zásoba sestavená z vod, trvanlivých potravin a drogerie

Například sociální pracovnice z Říčan si připravené tašky vyzvedne a odpoledne už je bude rozdávat na náměstí osloveným lidem.

„A třeba kolegové v Liberci balíčky seniorům, kteří by možná měli potíže si pro potraviny dojít, vozí podobně jako Rohlik.cz,“ popisuje cesty potravinové pomoci šéf bank s tím, že jejich záchranná síť se rozprostírá od Aše po Jablunkov.

Foto: Foto www.sbirkapotravin.cz

Do celostátní Sbírky potravin se každoročně zapojuje až šest tisíc dobrovolníků. Kromě terénních pracovníků a obvyklých klientů i mladí skauti.

Chybělo jídlo pro ženy na útěku

Nakažlivé nadšení dělat dobré věci Slavíčka a jeho kolegy ani po letech nepřešlo.

„V roce 2003 jsem začínal v Naději v Ústeckém kraji. Starali jsme se o lidi bez domova. A pak jsem tam otevřel první azylový dům pro ženy. Tehdy jsem právě narazil na problém, že musíme být připravení pomoci okamžitě. Ženy i s dětmi utíkaly od mužů jen s tím, co měly na sobě. Nic víc neměly. A nám pro ně chybělo čerstvé jídlo,“ popisuje.

„Obrátil jsem se tehdy o pomoc na Ilju Hradeckého, prvního předsedu federace, a on mi řekl, ať si otevřeme svou potravinovou banku. Tu jsme založili v roce 2010 v Litoměřicích jako třetí v zemi,“ popisuje své začátky.

Čerstvé potraviny jdou okamžitě k potřebným a u trvanlivých přísně hlídáme datum spotřeby

„Jako první jsme dostali pytel mouky od mlynáře, který jsme uskladnili v garáži. Začali jsme shánět peníze, oslovovat dárce a rozjelo se to. Velký zlom pak přišel v roce 2018, kdy vláda uzákonila povinnost řetězcům darovat neprodané, dostali jsme dotace a mohli se účastnit různých programů pomoci. A teď se tu rozhlédněte,“ rozpřahuje nadšeně ruce v centrálním skladu současný šéf potravinových bank.

První vás udeří do nosu odér čerstvého česneku, jehož sem ráno přivezlo Makro celou paletu. U rampy vykládá pracovník bedýnky krásně lesklých limetek.

Cestou potkáváme i palety plné školních potřeb a aktovek, prvotřídních pracích prášků, plen a dětské výživy, také velké zásoby nápojů a zmrzlin, jež obchody neprodaly v letní sezóně, až se dostáváme k takzvané železné zásobě.

„Máme tu sto palet s trvanlivostí do roku 2029, kterou postupně obměňujeme. To je železná zásoba pro mimořádnou situaci sestavená z vod, trvanlivých potravin – hlavně pro instantní přípravu, základní drogerie a elektroniky, která je nutná pro první pomoc například při přírodních katastrofách,“ ukazuje předseda.

Taková situace nastala třeba při povodních v září roku 2024 na severní Moravě a ve Slezsku. „Hned první den jsme vypravili kamion s vodou, kterou jsme mimochodem do některých obcí vozili ještě rok a půl, protože neměli zdroje pitné vody. Během pár dalších dnů sklad opustilo třicet kamionů s celkem devíti sty palet, protože po vodě a jídle potřebovali třeba také vysoušeče a prodlužovačky.“

Fantasticky tehdy reagovaly obchodní řetězce, které nám okamžitě potřebné věci začaly navážet, skutečně od prvního dne katastrofy,“ vyjadřuje velké díky Slavíček. Stejně horlivě se pustili do práce zaměstnanci potravinové banky i dřív, například při vypuknutí války na Ukrajině, kdy se na pražském hlavním nádraží začali shromažďovat ženy s dětmi a senioři prchající z Ukrajiny do bezpečí. „Červený kříž už na ně čekal a my vozili vše, co bylo třeba. Na krize jsme připravení,“ dodává hrdě.

Donátory oblečení většinou přesměrují do oděvních bank, ale i tak se občas v jejich skladu objeví něco, nad čím si lámou hlavu. „Přišla nám takhle třeba paleta paruk. Chvilku nám trvalo vymyslet, komu by se hodily, ale nakonec jsme je rozvezli do dětských domovů na Ostravsku. Posílali nám pak hromady rozesmátých fotek, kolik zábavy si s nimi děti užily. Každá věc i jídlo si nakonec vždycky najdou svého příjemce. Nikdy nám tu nic nezůstává,“ usmívá se předseda bank.

Na začátku se účastnilo tři sta padesát obchodů. Dnes je zapojen každý řetězec

„Stane se samozřejmě, že třeba v pytli s citróny začne některý plesnivět. Dobrovolníci ty zdravé roztřídí do jiných tašek a plesnivé putují do kontejneru. Ale ten, jak vidíte, tu máme jeden a často ho neplníme. Čerstvé potraviny jdou okamžitě k potřebným a u trvanlivých přísně hlídáme datum spotřeby. Jsme sice neziskovka, ale také musíme být potravinový podnik, takže ručíme za kvalitu a bezpečnost,“ vysvětluje.

Foto: Petr Horník, Novinky

V celostátním centru a potravinové bance v Dubči je zaměstnáno 15 lidí, po celé republice pracuje pro tuto organizaci 200 zaměstnanců.

Mezi zásobami míjíme i do nebe sahající palety octů, které dostaly chybné označení v maďarštině, a tak je výrobce raději daroval, než by je likvidoval.

Sladkostí tu mají na skladě také poměrně dost, ale při zmínce o dětech si Aleš Slavíček trochu povzdechne. „Čeho míváme málo, jsou dětské výživy, umělá mléka, plenky a dětské kosmetické prostředky. A také masové konzervy. To jsou drahé věci. Ale bez nich to nejde. Maminky je potřebují. A z potravin spíš to, z čeho dokážou uvařit. Mouku, cukr… Za zlato považujeme těstoviny a rýži,“ vyjmenovává to, po čem potravinové banky nejvíce prahnou.

Sbírka potravin každý rok bobtná

Prázdná místa ve skladech brzy zaplní potraviny, které do sbírky darují lidé při sobotním nákupu 14. listopadu. Zapojí se do ní tři a půl tisíce obchodů po celé republice.

„Na začátku se účastnilo 350 obchodů. Dnes je zapojen každý řetězec. Ale samozřejmě ne každý obchod zapojené sítě pořádá Sbírku potravin. Vybrané prodejny lidé najdou na mapě zveřejněné na webu sbírky. Rok od roku to bobtná,“ neskrývá nadšení Rostislav Ráček, na jehož bedrech leží pořádání jarní i podzimní Sbírky potravin.

„Už roztáčíme čtrnácté kolo sbírky. Darovat v posledních letech mohou i zákazníci online prodejen – v Rohlíku a Košíku mohou zakoupit poukázky, za něž my následně nakoupíme to, co nám bude ještě scházet,“ dodává s tím, že v roce 2025 přinesly dvě celorepublikové sbírky dohromady 1376 tun potravin a drogerie a zapojilo se do nich více než šest tisíc dobrovolníků."

Ti se rekrutují většinou z řad neziskových organizací, skautu, Klokánku, ale i těch, ke kterým konkrétní pomoc v podobě potravin celý rok směřuje. „Hodně se nám hlásí i naši klienti. Využívají to jako šanci dvakrát ročně poděkovat za pomoc, kterou přijímají. A pak jsou tu i takzvaní neoficiální dobrovolníci,“ směje se při vzpomínce na nadšené dámy z malých obchůdků, které se rovněž iniciativně zapojují do sbírky.

„Přišly nám takhle výsledky z bývalé jednoty, dnes COOP, v malé obci Želechovice nad Dřevnicí na Zlínsku, která má sotva 1900 obyvatel. Že vybrali přes pět set kilogramů potravin a drogerie, čtyřiatřicet krabic. Nejprve jsme mysleli, že je to překlep, ale bylo to tak. Prodavačky snad zakazovaly zákazníkům nakupovat v pátek, aby přišli v sobotu a rovnou darovali do sbírky,“ dodává s nadsázkou Ráček.

Běžel jsem za nimi, abych jim za dar poděkoval. Maminka dívenky se jen usmála a řekla mi, že taky s dcerou byla na ulici

O silné příběhy není nouze. A to ani při pořádání jednodenní sbírky. „V oblasti chudoby se profesně pohybuji třiadvacet let. Setrvalá statistika ukazuje nad 12 procent lidí žijících u nás v chudobě. Podle neziskových organizací žije na hraně chudoby a potřebuje pomoct dokonce 20 procent Čechů. To už jsou velká čísla. Rozhodně mluvíme o více než milionu lidí. A ti, kteří bídu zažili, nebo ji víc vidí, přispívají nejvíce,“ vysvětluje předseda bank.

„Po tradiční Praze a Středočeském kraji se nejvíc vybere v kraji Ústeckém a Moravskoslezském. Každoročně nás překvapuje, kolik darují senioři. Přijíždí ke stanovišti sbírky v obchodě s po okraj narvanými košíky, kolikrát i o holi,“ cení si přístupu starších lidí Slavíček.

Foto: Petr Horník, Novinky

Aleš Slavíček je předsedou České federace potravinových bank a stojí i za vznikem Výdejen, kam si pro jídlo lidé přichází už tři roky.

„Můj vůbec nejsilnější zážitek též pochází ze dne, kdy jsem se účastnil sbírky v jednom obchodě v Praze. K asi desetiletému skautovi přišla stejně stará holčička a podávala mu tašku s darovanými potravinami. Náš fotograf to hned zachytil, protože byli strašně roztomilí,“ vypráví.

Běžel pak za nimi, aby jim poděkoval. „Maminka dívenky se jen usmála a řekla mi, že taky s dcerou byla na ulici. Ví, jak důležitá tahle pomoc je. Jak ji i ony potřebovaly. A chce, aby se dcerka odmala učila pomáhat. Když to teď vyprávím, zase mám husí kůži,“ dodává šéf potravinových bank.

Potravinovým bankám se dle jejich statistik loni podařilo zachránit téměř 17,5 tisíce tun potravin a základní drogerie.

Bylo to nejvíce v historii. Kdyby vše odváželi sami ve svém novém kamionu s nosností dvaceti tun, který si pořídili díky dotaci ministerstva životního prostředí, naplnili by jich téměř 900.

Pomoc by potřebovalo dvakrát tolik lidí

„Díky spolupráci s neziskovými organizacemi a už tříleté existenci Výdejen pomůžeme ročně 430 tisícům lidí. Takže vzhledem k číslu potřebných je stále kam se rozvíjet. Ideálně bychom chtěli naši pomoc zdvojnásobit a dostat se blíž do dalších lokalit,“ říká Slavíček s tím, že potenciál štědří čeští dárci určitě mají.

„Nám se daří získávat dary a hlavně důvěru lidí díky tomu, že naše pomoc je konkrétní. Vidí ji, mohou si na ni sáhnout. Věříme, že děláme dobrou věc, a vidí a pociťují to i lidé, kteří dávají a dostávají. Chtělo by to snad jen více dobrovolníků. Na Západě je to velmi moderní a běžné, že každý člověk využije dva dny v roce k dobrovolnické práci. U nás jsou to zatím spíš zaměstnanci zahraničních firem, bank a různých spolků. Přivítali bychom jich víc,“ zve s úsměvem dobrovolníky, kteří by si chtěli zvednout náladu tím, že pomůžou dobré věci.

Foto: Petr Horník, Novinky

Z krajské potravinové banky odejde denně zhruba sto tašek s čerstvou zeleninou, ovocem, mléčnými výrobky a pečivem.

Foto: Petr Horník, Novinky

V době naší návštěvy skladu logistického centra, tedy v říjnu, se tu kupily i neprodané školní potřeby a aktovky.

Foto: Petr Horník, Novinky

Kvalita nejen trvanlivých potravin, ale i čerstvých je ve skladech bank vynikající. Zrovna naskladněné limetky tu však dlouho nepobudou.

Foto: Petr Horník, Novinky

Kolem poledne si pro čerstvé potraviny, které sem navážejí z obchodních řetězců už ráno, přijíždí terénní pracovníci z okolních organizací a úřadů.

内容来自 Novinky.cz - Internet a PC,版权归原作者所有。

阅读原文 ↗

把喜欢的内容,留在你的新标签页。

打开我的订阅