Česká Lady Soul už nechtěla zpívat, na pódia ji vrátila kolegyně. Rottrová slaví 85 let

K hudbě tíhla rodačka z Ostravy-Hrušova odmalička. Její otec, známý skladatel Vladimír Rotter, totiž působil jako varhaník a sbormistr v místním kostele a matka byla operetní zpěvačka. Vždy ji bavil vícehlasý zpěv, proto vystupovala právě v tatínkových kostelních sborech, vedle toho se učila i na piano.

Po absolvování gymnázia v Bohumíně pracovala Marie Rottrová jako úřednice spořitelny a v roce 1960 se představila v ostravské pěvecké soutěži, kde mladé talenty doprovázel vlivný orchestr Gustava Broma. Následovalo první vystoupení v Československé televizi, kde prezentovala píseň Rozmarné stvoření od Jana Hammera a Jaromíra Hořce, a také první nahrávky v ostravském studiu Československého rozhlasu, kde později natočila své nejzásadnější písně.

Hvězda ostravské klubové scény

Zlom v její kariéře nastal ve druhé polovině šedesátých let. Tehdy spolu se svým prvním manželem, kytaristou a skladatelem Vlastimilem Kučajem, s nímž byli svoji téměř deset let a přivedli na svět syny Martina a Víta, založili kapelu Majestic. Ta se inspirovala americkou soulovou hudbou. Právě na tuto etapu zpěvačka dodnes vzpomíná jako na jednu z nejkrásnějších a zároveň pro její další směřování určujících.

„Každou neděli jsme hráli takzvané čaje o páté, od pěti do deseti večer. Vždy jsme připravili minimálně dvě nové písničky. Měli jsme obrovský repertoár a na mně bylo učit se anglické texty. Z gymnázia jsem měla o angličtině trochu ponětí, ale jazyk jsem neovládala v pravém slova smyslu. Byly to pionýrské začátky, dělali jsme něco úplně nového. Těšili jsme se na každý koncert a lidé taky – později už se na nás v Ostravě stály dlouhé fronty,“ řekla v roce 2021 v rozhovoru pro časopis Autor in.

Marie Rottrová v lednu 1969 se svojí skupinou Flamingo, později přejmenovanou na Plaměňáci.

Marie Rottrová v lednu 1969 se svojí skupinou Flamingo, později přejmenovanou na Plaměňáci.Foto: ČTK

V roce 1968 přešla do jiné ostravské kapely Flamingo, která se později musela kvůli normalizační cenzuře přejmenovat na Plameňáky. Její sestavou prošly i další ostravské ikony, jako Věra Špinarová či Hana Zagorová. Rottrová zpívala soulový repertoár s anglickými texty často v duetech s Petrem Němcem, kterého dodnes zve jako hosta na své koncerty.

V té době se zrodila také její přezdívka Lady Soul, potažmo Česká Lady Soul, neboť svět zná pod tímto označením především legendární Arethu Franklinovou. Jako první ji v souvislosti s tehdy vycházející hvězdou použil hudební publicista Jaromír Tůma v časopisu Melodie – a od té doby zůstává s umělkyní neodmyslitelně spjatá.

Podmanila si soul, pop i šanson

S nástupem sedmdesátých let se začala prosazovat také jako sólová interpretka. Jejím prvním hitem se stala píseň Kůň bílý, kterou s českým textem Miroslavy Černé převzala z repertoáru polské zpěvačky Maryly Rodowicz. Od té si později vypůjčila také svou další repertoárovou klasiku Markétka, kterou otextovala Jiřina Fikejzová, jedna z jejích nejbližších textařek.

V krátkém úseku několika let přišla s řadou písní, které i dnes tvoří páteř jejích vystoupení. Ze stejné dekády pocházejí například skladby Řeka lásky či Lásko od jejího dvorního autora, písničkáře Jaroslava Wykrenta, nebo To mám tak ráda. Český text k této slavné francouzské klasice Je suis malade opět napsala Fikejzová. Rottrová si tehdy podmanila hned několik žánrů a vybudovala si silný základ repertoáru, v němž se potkávají soul, pop i šanson.

Ve stejném období začala také její spolupráce s tehdy ještě širší veřejnosti prakticky neznámým Jaromírem Nohavicou. První skladba, ke které jí v roce 1974 napsal český text, se jmenovala Čas motýlů. Později zpěvačka natočila řadu dalších songů s jeho slovy, včetně své asi nejslavnější písně Lásko, voníš deštěm z roku 1981. Její originál nahrála pod názvem She’s Gone heavymetalová kapela Black Sabbath.

Pravidelně se také umisťovala na předních pozicích ankety Zlatý slavík, dnes známé jako Český slavík, kde např. v roce 1971 obsadila třetí příčku. Mezi deseti nejoblíbenějšími ženami se objevovala i v následujících dekádách.

Paralelně se svou sólovou dráhou vystupovala dál i s Plameňáky – až do roku 1985 totiž zůstávala věrná rodné Ostravě a bránila se přestěhování do Prahy. Dalším z jejích osudových mužů byl kapelník této skupiny Richard Kovalčík, který však v roce 1975 v pouhých sedmatřiceti letech zemřel na rakovinu.

V osmdesátých letech se zrodila další řada jejích zásadních hitů, například duet s Pavlem Bobkem S tím bláznem si nic nezačínej či Muž č. 1, původně od skupiny The Jackson 5. Pravidelně se také objevovala v televizi – divácké oblibě se mezi lety 1981 až 1987 těšil její vlastní pořad Divadélko pod věží, kam si zvala známé hosty.

Během svého vystoupení na plese v pražském Obecním domě v listopadu roku 1980.

Během svého vystoupení na plese v pražském Obecním domě v listopadu roku 1980.Foto: ČTK

Roky v ústraní a návrat na pódia

Po dvaceti letech nepřetržité úspěšné kariéry na ni však ve druhé polovině osmdesátých let dopadla únava a ztráta motivace. V roce 1988 se podruhé vdala, a to za podnikatele George Burgensteina, s nímž žila střídavě u nás a v Západním Německu. Na veřejnosti se v té době tolik neobjevovala.

Manželství však skončilo v roce 1995 a Lady Soul se poté opět začala více věnovat svým hudebním aktivitám. V roce 1997 vydala dobře prodávané adventní album Vánoční čas, v roce 2003 pak svůj vůbec první reprezentativní výběr Všechno nejlepší, za který obdržela dvakrát platinovou desku.

Pokračovala i v nahrávání nového materiálu, na albech Podívej (2001) a Stopy (2009) po tvůrčí stránce spolupracovala s osobnostmi známými z oceňované skupiny Nerez – tedy se Zuzanou Navarovou, Zdeňkem Vřešťálem a Vítem Sázavským. Ve své kariéře si vždy pečlivě vybírala autory svých skladeb, což se v průběhu let ukázalo jako stěžejní přednost jejího nadčasového repertoáru.

Méně se ví o jejích vlastních příspěvcích – už v kapele Flamingo složila píseň Labutě, později vytvořila hudbu například ke svému hitu Měli jsme se potkat dřív nebo ke skladbě Vím, že tu byla. Texty si napsala i k písním Ty jsi tam, já jsem tu, Pozemskej ráj, Maškarní show či Čas pro mou lásku. Vždy však zdůrazňovala, že se necítí být skladatelkou ani textařkou, ale primárně zpěvačkou.

„Buď ať je skvělé, nebo ať není vůbec“

V roce 2011 u příležitosti svých sedmdesátin oznámila konec kariéry. Uspořádala rozlučkové turné po sportovních halách a dál už neplánovala vystupovat. Za změnou jejího rozhodnutí stála kolegyně Hana Zagorová, která ji o dva roky později pozvala jako hosta na svůj vánoční koncert v Lucerně. Tam si Rottrová uvědomila, jak moc jí zpívání chybí, a vrátila se na pódia. V koncertování pokračuje dosud, pro neutuchající zájem publika několikrát zaplnila i pražskou O2 arenu.

V posledních letech vydala také několik nových písní, naposledy v roce 2025 skladbu Domů k televiznímu seriálu Polabí. Další řadové desce se však pro své vysoké tvůrčí nároky brání. „O albu jsem uvažovala, sešly se mi dokonce i písničky. Nebyly ale takové, abych o ně stoprocentně stála. Nechci nahrávat novinkové album, které by nebylo podle mých představ. Buď ať je skvělé, nebo ať není vůbec,“ uvedla pro Autor in před pěti lety.

K různým příležitostem vycházejí alespoň výběry jejích starších písní. Například v roce 2014 se fanoušci dočkali kompilace Čas motýlů s písněmi otextovanými Jaromírem Nohavicou, v roce 2018 následoval žánrový výběr Lady Soul a letos ke zpěvaččiným pětaosmdesátinám připravilo vydavatelství Supraphon její zatím nejrozsáhlejší komplet Řeka lásky / To nejlepší obsahující 85 skladeb.

Sama si přitom na vzpomínání ani jubilea příliš nepotrpí. Po boku svého třetího manžela, o patnáct let mladšího Milana Říhy, si uchovává mladistvou duši: „Myslím si, že stáří člověka neurčuje věk, ale to, jak se cítí, s kým se stýká, v jakém prostředí se pohybuje, o co se zajímá, co si připouští k tělu i to, jak přemýšlí,“ říká Marie Rottrová, s níž si lidé vedle kvalitního repertoáru a jedinečného způsobu interpretace stále spojují i pojmy jako elegance, vkus a noblesa.

Chcete vídat Aktuálně.cz častěji na Googlu?

Přidat jako preferovaný zdroj

内容来自 Aktuálně.cz,版权归原作者所有。

阅读原文 ↗

把喜欢的内容,留在你的新标签页。

打开我的订阅