Zásadní průlom: Robotický systém postavil konstrukci přímo na oběžné dráze

Budoucnost na dosah ruky. Kredit: DARPA | Colie Wertz.

Slýcháme o tom už mnoho let. Objevuje se to v mnoha příbězích science-fiction. Mnozí si díky tomu představujeme ohromující konstrukce postavené ve vesmíru, celá orbitální města nebo i stavby planetární či dokonce hvězdné velikosti. Ve skutečnosti jsme ale zatím doslova na úplném začátku. Donedávna na orbitě nebyla vůbec žádná konstrukce, která by byla postavená přímo tam, a nikoliv na Zemi.

Teď se ale vše změnilo, tedy střízlivěji řečeno, alespoň jsme se přeplazili přes startovní čáru a můžeme se pustit do orbitálních konstrukcí, co to jenom půjde. Robotický systém ASTRA z Caltechu (California Institute of Technology) víceméně úspěšně sestavil konstrukci ve vesmíru. Poprvé v historii lidstva se podařilo autonomně vybudovat strukturu na oběžné dráze bez asistence astronautů.

Sergio Pellegrino. Kredit: Caltech.

ASTRA vznikla v rámci programu NOM4D (Novel Orbital and Moon Manufacturing, Materials, and Mass-efficient Design), který, jak jinak, financuje americká DARPA (Defense Advanced Research Projects Agency). Systém je založený na autonomním manipulátoru, který odebírá vzpěry a spojovací prvky ze zásobníků poblíž a postupně z nich skládá opakující se segmenty nosné konstrukce.

Demonstrační projekt ASTRA vede Sergio Pellegrino. Robotický systém strávil posledních šest měsíců ve vesmíru a kde byl jeho úkolem bylo sestavit reflektorovou anténu o průměru 1,4 metru. Konstrukci tvoří kompozitní vláknové trubice, hliníkové spojovací prvky a reflexní povrch z materiálu Kapton.

Systém ASTRA připravený ke startu. Kredit: Momentus Inc.

DARPA přirovnává autonomní sestavování k vytváření prostorové konstrukce z amerických stavebnic K'Nex nebo Tinkertoy (v Česku si představte třeba legendární stavebnici SEVA nebo třeba pozoruhodné TOTEMO).

Stavění konstrukcí ve vesmíru je ale pochopitelně podstatně složitější než dětská hra. Tvůrci systému ASTRA narazili na komplikace a podařilo se jim postavit pouze počáteční část antény. Ale bylo to aspoň něco. Demonstrační experiment tím pádem potvrdil proveditelnost navrženého konstrukčního principu, který lze rozšířit na mnohem větší nosné konstrukce nesoucí rozměrné reflexní plochy.

Reálná stavba konstrukce ve vesmíru představuje třetí fázi programu NOM4D. V prvních dvou fázích tým ASTRA vypracoval koncepci a metodiku návrhu a následně ověřil funkčnost řešení v pozemních laboratorních podmínkách. Nevelký tým systému ASTRA podle všeho pracoval, až se z nich kouřilo. Robotický systém postavili, otestovali a předali společnosti Momentus Inc. k vynesení na orbitu za méně než 12 měsíců, což je nepochybně fantastický úspěch.

Vědci a inženýři by podobnou technologii rádi využili při budování rozměrných konstrukcí ve vesmíru. Zpočátku by to mohla být například obrovská zrcadla výkonných kosmických teleskopů. Další možností jsou velké orbitální antény pro příjem a vysílání rádiových signálů. Co se asi na orbitě objeví příště?

Video: NOM4D – ASTRA Assembly Demonstration

Literatura

Caltech 5. 11. 2026.

内容来自 OSEL,版权归原作者所有。

阅读原文 ↗

把喜欢的内容,留在你的新标签页。

打开我的订阅