Nadějný muzikant se kvůli psychice pokusil o sebevraždu. Rodiče bojují o jeho návrat do života

Byl to běžný srpnový pátek. Konůpkovi z Kopřivnice se chystali na dovolenou na Mallorku, kam měli odletět za zatměním Slunce. Den strávili Veronika, Petr a jejich dvě děti na společném výletě v ostravském Světě techniky. Dali si oběd, Adam si hrál s tříletou sestřičkou Julinkou.

„Nic nenasvědčovalo tomu, že by ho něco trápilo. Při balení jsme na sebe se ženou pokřikovali, kolik si vezme kraťasů. Říkal, že mu stačí dvoje. Bylo to úplně normální, jako když se šestnáctiletý kluk chystá na dovolenou,“ vzpomíná na osudný den Petr Konůpka.

Adam nakonec zůstal v pokoji a zbytek rodiny se díval v televizi na pohádku. Najednou se ozvala rána. Rodiče jí nepřikládali žádný význam. Když ale syn ani po nějaké době nepřišel k večeři, vydala se pro něj Veronika Konůpková osobně. Otevřela dveře a začala křičet.

„Já myslel, že tam mají pavouka a bojí se ho. Tak jsem tam šel. Syn už byl na zemi a nedýchal,“ popsal Konůpka. Okamžitě začal Adamovi poskytovat první pomoc a masírovat mu srdce, zatímco manželka volala na tísňovou linku 112. Během několika minut dorazili hasiči i záchranáři. „Bylo tam najednou plno lidí. Dodnes vlastně nevíme, komu se podařilo syna oživit. Pak ho letecky přepravili do Fakultní nemocnice Ostrava,“ doplnil.

Lékaři prorokovali, že se nikdy nepohne

Několik dní byl Adam v umělém spánku, po probuzení téměř nereagoval. Lékaři rodičům nedávali příliš nadějí. „Prorokovali, že z něj bude placka, že se nikdy nepohne. To nás sejmulo,“ přiznala Konůpková. Po měsíci převezli syna do Městské nemocnice Ostrava.

„Byl ve stavu minimálního vědomí. Vnímal velmi málo, reagoval minimálně,“ popsala primářka dětského oddělení Soňa Svatošová, v jakém stavu Adam na začátku září do nemocnice dorazil. Podstoupil léčbu v hyperbarické komoře, začal rehabilitovat a absolvoval bazální stimulaci. Jeho stav se postupně začal zlepšovat.

Foto: archiv rodiny

Adam měl našlápnuto ke kariéře hudebníka, patřil k talentovaným flétnistům.

„Začal na nás reagovat, začal vnímat, začala se objevovat motorika končetin. Po dvou měsících léčby je plně při vědomí, vnímá, rozumí, dokáže vyhovět pokynu, hybnost končetin se postupně obnovuje, začíná zkoušet říkat i nějaká slůvka. Máme z něj velkou radost,“ netajila spokojenost primářka Svatošová.

Pro rodiče jde o pokroky, které ještě před několika týdny považovali za malý zázrak. „Dívejte se, sedí! Dokážeme se s ním domluvit, umí kývat, snaží se říct ano. Umí říct mami. Dneska jsem ho učila říct hurá. To je blbé slovo, že?“ pousmála se Adamova maminka, v jejímž hlase je vedle bolesti konečně slyšet i radost. „Hýbe nohama. Kdyby unesl svoje tělo, snad by i šel. Začal hýbat oběma rukama. Máme z každého pokroku obrovskou radost,“ dodala.

Adamovo zlepšení je překvapením i pro lékaře. Podle primářky Svatošové není sice úplné uzdravení pravděpodobné, stále má ale velký potenciál ke zlepšení. „Je na cestě k tomu, aby mohl žít poměrně slušný, funkční život,“ uvedla lékařka.

Foto: MNO

Adam při rehabilitaci s míčem a otcem jako oporou.

Rodiče netušili, jak moc se trápí

Než se tak stane, bude však muset Adam ujít ještě náročnou cestu. Ve středu 11. listopadu nastupuje na měsíční intenzivní rehabilitační pobyt do Sanatorií Klimkovice. Konůpkovi už plánují další rehabilitační pobyty, speciální terapie i potřebné pomůcky. „Potřebujeme, aby byl v budoucnu aspoň částečně soběstačný,“ vysvětlila Adamova maminka.

Ona i manžel vědí, že synův návrat do života bude náročný časově i finančně. S úhradou nákladů jim mají pomoci charitativní sbírky. První z nich zorganizoval ve spolupráci s Kontem Bariéry projekt Ostrava zpívá gospel. Další plánují Konůpkovi na platformě Donio.

Foto: Pavel Karban, Novinky

Adam s rodiči, kteří se o něj starají každou volnou chvilku.

Nejtěžší otázka pro Veroniku a Petra však zůstává a zřejmě zůstane nezodpovězena. Proč? Adam byl podle nich šikovný, úspěšný, měl přítelkyni, kamarády, miloval hudbu a dostal se na vysněnou školu. Přesto v sobě nosil trápení, o kterém rodiče neměli ani tušení.

Z indicií, které objevili po tragédii, usoudili, že ho zřejmě trápilo nízké sebevědomí, vlastní vzhled a že se podceňoval. Protože byl introvert, držel své pocity v sobě a nedokázal o nich mluvit. Konůpkovi si jeho uzavírání do sebe a touhu být raději doma u počítače než trávit čas s rodinou vysvětlovali pubertou.

„Nenapadlo nás, že by to mohlo být nějaké znamení. On sám asi věděl, že se nám odcizuje, a trápilo ho to. Jen nám nedokázal říct, co se v něm odehrává,“ shodli se smutně Konůpkovi, kteří chtějí svou zkušenost sdílet s dalšími rodinami.

内容来自 Novinky.cz - Kultura,版权归原作者所有。

阅读原文 ↗

把喜欢的内容,留在你的新标签页。

打开我的订阅