Samorost Jean Gabin měl spory s Funésem a tři děti s modelkou. Zemřel před 50 lety
Hrál i na divadle a zpíval, ale nikdy se nesmířil s herectvím. "Obdělávat půdu je slušnější povolání než pracovat u filmu. Herectví není normální profese," tvrdil. Pověstný je i jeho další výrok: "Nejsem u filmu pro slávu. Pracuji pro peníze, které přepočítávám na krávy. A komisař Maigret, to je už pořádné stádo."
Ze všech rolí dýchala jeho zemitost, zaťatá sveřepost venkovského chasníka srostlého se zemí. Sám jednou řekl: "Cítit čerstvou oranici, která se lepí na boty, vdechovat vůni mokré trávy, kterou rozšlapaly moje nohy, to všechno přichází z nejvzdálenějších koutů mne samotného." A přestože neměl žádnou odbornou průpravu, patří již jeho první filmy, jako Pépé le Moko, Velká iluze, Člověk bestie či Nábřeží mlh ke zlatému fondu světové kinematografie.

Syn slavného komika Louise de Funése kdysi vzpomínal, co o Jeanu Gabinovi vyprávěl jeho otec: "Jakmile vejde do místnosti, přestává všechna legrace. Je to šéf." Velký komik na Gabina žárlil: "On mi tykal, já mu musel vykat. Byl to holt Velkej." (Velkej byla jedna z přezdívek Jeana Gabina, taky se mu říkalo Paša, Šéf a Starej.)
Vlastním jménem Jean-Alexis Moncorgé přišel na svět 17. května 1904 v Paříži jako sedmý a poslední potomek operetních a muzikálových zpěváků. Po matce zdědil krásný hlas, po otci, který ho přivedl na divadelní prkna, umělecké jméno Gabin. Zprvu hrál malé roličky a "křoví", než uspěl se šansonem svého oblíbeného Maurice Chevaliera v konkurzu do slavného Moulin Rouge. Před kamerou stál Gabin poprvé v roce 1928 v němém filmu. O rok později přišel film Každý má šanci, v němž se tančilo a zpívalo, a také první pořádná smlouva.
Díky ní šel z role do role, někdy jich zvládl za rok i pět. V roce 1940 ale před okupačními omezeními opustil Paříž a odešel na jih, aby o rok později zamířil do Hollywoodu. V Americe prožil románek s Marlene Dietrichovou, v roce 1943 se ale vrátil do Evropy a jako tankista de Gaullovy armády bojoval proti nacistům. Rozhodl se tak kvůli kamarádům. "Nemohl bych se jim pak podívat do očí a stisknout ruce. Proto jsem odešel do té zkurvené války, i když jsem měl plné kalhoty," vzpomínal.
Jako velitel tanku se zúčastnil bojů u Colmaru i závěrečné operace spojenců na Rýnu. Po válce vytvořil desítky filmových postav, z nichž za některé dostal cenu na MFF v Benátkách (drama Noc je mým královstvím či gangsterka Nesahejte na prachy) a na MFF v Berlíně (komedie Tulák Archimédes a drama Kočka). Při natáčení komedie Tetovaný (1968) se jen těžko snášel s Louisem de Funésem. Mimo natáčení spolu nepromluvili ani slovo. Naopak mimořádný vztah měl s Alainem Delonem, s nímž natočil například drama Dva muži ve městě (1973).
V roce 1952 si Gabin splnil svůj sen, když zakoupil v Normandii statek a začal se zde věnovat chovu koní. Začátkem 60. let se jeho statek La Pichonniere stal terčem protestů místních zemědělců. Zkušenost drsného a nekompromisního statkáře zúročil například v kultovním kriminálním dramatu Heroin (1970), kde hrál hlavu rodiny bránící svůj normandský statek před drogovou mafií.

Životem tohoto herce prošlo mnoho žen, jen s jednou ale vydržel bezmála tři desítky let, až do své smrti. Krásnou modelku Marcelle Fournierovou si vzal v roce 1949 a tři roky nato spolu koupili venkovský statek, který Gabin opouštěl jen v čase natáčení. Měli spolu syna a dvě dcery, z nichž jedna před časem vydala knihu Když už mít otce, ať je to Gabin.
Poslední film, Svatý rok, natočil v roce 1976 nedlouho před svým odchodem ze života. Tehdy už všichni věděli, že bojuje s leukémií. Nemoc ho přemohla 15. listopadu 1976. Gabin v sobě nezapřel starého vojáka a námořníka. Přál si pohřeb s vojenskými poctami a jeho popel byl rozptýlen do vod Atlantiku.
Jako jedna z hvězd francouzského filmu byl Gabin už v roce 1960 jmenován důstojníkem Řádu Čestné legie a v roce 1976 mu byla udělena další státní vyznamenání. Ve městě Mériel, kde Gabin vyrůstal, bylo zřízeno jeho muzeum a v roce 1987 mu byl posmrtně udělen Čestný César.
Chcete vídat Aktuálně.cz častěji na Googlu?
Přidat jako preferovaný zdroj内容来自 Aktuálně.cz,版权归原作者所有。
阅读原文 ↗