Z koupelny vyhánějí lišky. Unikátní dům z konopí v lesích vyšel na pět milionů

Ondřej měl k místu v Dlouhé Řece blízko dávno předtím, než se na louce v Chřibech objevily první obrysy budoucího domu. Nedaleko stála chata jeho rodičů a bývalý kemp, o který se staral. Lesy a louky kolem znal dobře.

Do té doby žil střídavě ve městě a na jaře se pravidelně stěhoval na chatu rodičů. Chtěl ale vlastní zázemí, odkud by mohl pečovat o areál i okolní lesy a přitom trávit co nejvíc času venku.

S návrhem se obrátil na Linu Bellovičovou v roce 2017. „S Ondřejem se známe od dětství. Když dům zadával, chodili jsme spolu. Dnes jsme manželé a máme tři děti,“ říká architektka, která projekt připravila pod hlavičkou svého ateliéru.

Co bude za 50 let?

Nejdřív spolu museli přijít na to, jak vlastně chtějí na místě žít. Bellovičová se neptala jen na počet pokojů nebo velikost obytného prostoru. „Doptávala jsem se na jeho životní vize a na to, jakým způsobem chce v chatě žít. Co se bude podle něj ideálně dít za dva, pět, deset, dvacet nebo padesát let,“ vzpomíná.

Ondřej chtěl především dům, který mu nebude bránit v kontaktu s přírodou. Velká okna proto měla otevřít obytný prostor směrem do krajiny. Krytá terasa měla umožnit pobyt venku i za deště a velké přesahy střechy chránit před rosou. Rodina dnes v létě spává právě na terase.

Architektka myslela také na chvíle, kdy člověk nechce být okolní krajině úplně vystavený. Dvě ložnice proto ukryla do uzavřenějších částí domu. Jejich menší okna umístila tak, aby člověk z postele viděl ven, ale zároveň měl pocit soukromí a bezpečí.

Pět minut ticha a nápad s konopím

Při výběru materiálu se však jejich představy chvíli rozcházely s běžnou nabídkou. Ondřej nechtěl dřevo, polystyren ani klasické řešení, které by podle něj neodpovídalo představě přírodního domu. Chtěl, aby stavba dýchala a časem splynula s okolím.

„V podstatě všechny materiály odmítl. Pak byl pět minut ticho. Velmi rychlá rešerše. Ukázal mi konopný beton. Vypadalo to božsky. Takový chytrý beton s nádhernou texturou,“ popisuje Bellovičová okamžik, kdy se rozhodli pro netradiční cestu.

Šedá barva směsi připomínala kameny v okolních lesích. Materiál navíc odpovídal Ondřejově představě o ekologické stavbě. Architektka nápad přijala s vědomím, že ji čeká náročná práce. V Česku tehdy neměli stavebníci s konopným betonem mnoho zkušeností.

Směs tvoří konopné pazdeří (dřevitá dužina získávaná při zpracování stonku technického konopí), vápenné pojivo a voda. Po zhutnění postupně tuhne a během zrání vápno reaguje s oxidem uhličitým ze vzduchu. Materiál tak dokáže část uhlíku vázat ve stěnách. Zároveň dobře izoluje a propouští vodní páru. Pro Bellovičovou nešlo jen o ekologické vlastnosti. Fascinovala ji také textura materiálu a možnost nechat na stěnách přiznané jednotlivé vrstvy materiálu.

Dům stavěli kamarádi, rodina i prarodiče

Nejtěžší část přišla až na staveništi. Sehnat kvalitní materiál nebylo snadné a řemeslníci často nevěděli, jak s ním pracovat. Ondřej proto nakonec vzal stavbu do vlastních rukou a přizval kamarády a příbuzné.

Konopný beton totiž vyžaduje přesný poměr pojiva a plniva. Stavbaři musí směs rovnoměrně hutnit a jednotlivé vrstvy plynule napojovat. V době realizace ještě neměli k dispozici hotové stěnové dílce ani tvárnice, které by práci zjednodušily. Směs proto postupně ukládali do bednění a ručně stlačovali. „Náročné bylo vše od shánění kvalitního materiálu až po nezkušené řemeslníky. Nakonec jsme dům stavěli sami,“ říká architektka.

Na jedné věci se s Ondřejem okamžitě shodli: stěny nechtěli zakrývat. Nechali na nich viditelné vrstvy, které prozrazují, jak dům vznikal. „Můžeme se zasmát, kdo kde málo tlačil při hutnění, a ostatní také mohou vidět, jak opravdu konopný beton vypadá,“ říká Bellovičová.

Pomoc příbuzných neskončila u stěn. Zelenou střechu osázeli Ondřejovi prarodiče a sestry. Dnes na ní kvete vegetace, která mění barvy podle ročního období a pomáhá domu splynout s okolím. Celá realizace vyšla na pět milionů korun. Rozpočet, který si na začátku stanovili, se jim podařilo dodržet.

Rostl spolu s rodinou

Když Ondřej s Linou začínali plánovat, představovali si především víkendové bydlení uprostřed přírody. Jenže během let se změnil nejen jejich vztah, ale i rodinný život. Dnes mají tři děti a dům, který původně vznikal pro jednoho člověka s představou svobodného života v lesích, využívá pětičlenná rodina. „Díky velké posteli a dvěma ložnicím se tam krásně vejdeme. Užíváme si výhledů do přírody, otevřeného prostoru a lesa za rohem,“ říká architektka.

Otevřená okna umožňují propojit interiér se zahradou. Když je hezky, rodina je odsune do stran a nechává obytný prostor volně přecházet ven. Děti pobíhají mezi domem a zahradou, někdo trhá mátu nebo květiny, jiný přinese vajíčka ke snídani. Zvířata si na přítomnost domu zvykla. Na terasu chodí srnky, rodina pozoruje luňáky, dudky i ledňáčky. Občas musí vyhánět lišku z koupelny nebo zachraňovat ježky z kočičích pelíšků.

Dům, který byl hotový v roce 2020, počítá i s dalšími etapami života. Ondřej s Linou od začátku přemýšleli o tom, jak se bude jeho využití měnit, až děti vyrostou. Jednou by se z něj mělo stát klidné zázemí pro dva seniory.

„Těším se tam na důchod. Ráda cestuji, pracuji a toto je krásné vyvážení. Ticho a příroda,“ říká architektka. Mezitím už dům vyzkoušel i trochu jinou roli. Posloužil jako malé bistro s promítáním pro přátele a hosty z chatiček v nedalekém kempu. Dům dnes nabízí přesně to, co si Ondřej s Linou na začátku přáli: prostor pro společný život, ale také dostatek místa pro každého, kdo chce na chvíli zpomalit.

Video: Učitelka Anna Štukhejlová provází svou chalupou u řeky Svratky

Zdroj: autorský článek

Chcete vídat Aktuálně.cz častěji na Googlu?

Přidat jako preferovaný zdroj

内容来自 Aktuálně.cz,版权归原作者所有。

阅读原文 ↗

把喜欢的内容,留在你的新标签页。

打开我的订阅