Ukrajinské železnice pod tlakem využívají veškerou dostupnou techniku
(Od našeho zpravodaje)
Kdo jede vlakem na Ukrajinu, ať už do Lvova nebo dál do Kyjeva přes Polsko, přesedá v Přemyšlu do moderních devítivozových jednotek Hyundai Rotem HRCS2 pořízených v době konání mistrovství světa ve fotbale. Jsou rychlé, moderní a pohodlné, i když i v nich jsou cítit spoje na kolejích.
Jsou ale nasazované jen na klíčových spojích, kde se uplatní jejich vyšší rychlost a kde nejsou potřeba lehátkové vozy.

Foto: Profimedia.cz
Moderní ukrajinský vlak Intercity + od firmy Hyundai
V Přemyšlu stál na vedlejší koleji další vlak na Ukrajinu jedoucí do Dnipra, tvořený částečně lehátkovými vagóny s plechy s typickými prolisy na bocích. Jejich podvozky jsou vysoké, takže i z vyvýšeného nástupiště se do nich musí šplhat.
Tento vlak táhla dvoudílná osminápravová rychlíková elektrická lokomotiva československého původu Škoda ČS8 (81E) z osmdesátých let. Ta je nejčastějším nasazovaným typem na nádraží ve Lvově. Je ji tam často vidět, jak se přepřahá a přejíždí na opačný konec vlaku, který se bude vracet do místa, odkud vyjel.

Foto: Profimedia.cz
Typické ukrajinské vagóny na mezinárodních vlacích
Jednodílné elektrické lokomotivy tam už vidět nejsou a podél trati už nestojí odstavené nepoužívané lokomotivy, jako když jsem byl na Ukrajině před dvěma a půl lety.
I regionální expresy mnohdy přivážejí těžké československé posunovací lokomotivy ČME3, které se používaly k tahání těžkých nákladních vlaků, protože jsou schopné jet až devadesátikilometrovou rychlostí. Jejich verze pro československé dráhy nesla označení T669, později byly přeznačené na řadu 770.
Retro na neelektrifikovaných tratích
Obtížná situace ukrajinských drah je ještě více vidět v Ivano-Frankivsku, kde není trať elektrifikovaná. Tam sice byla v minulé dekádě nasazena moderní dieselelektrická souprava DPKr-2, ale dnes na rychlíku Černivci - Ivano-Frankivsk - Lvov jezdí podivně sestavená souprava z vagónů z letitých elektrických příměstských souprav EPL-2T.
Na jedné straně je vůz se stanovištěm strojvedoucího, aby se nemuselo přepřahat, a na druhé pak modernizovaná lokomotiva řady TE 70. Protože se v soupravách využívají vagóny z příměstských jednotek, je toaleta jen na koncích vlaku.
Vlak jede typických 60 až 70 kilometrů za hodinu a každý spoj mezi kolejnicemi je výrazně víc cítit. Mnohem více než v našich lehkých dvounápravových motorových vozech řady 810 s autobusovým motorem, zvaných orchestrion nebo skleník, a z nich odvozených regionov.

Foto: Profimedia.cz
Ukrajinská lokomotiva M62 v čele osobního vlaku
Někdy tyto jednotky táhnou i nákladní lokomotivy M62. Ta tlačila podobnou soupravu z Ivano-Frankivsku do Kolomyje. Lokomotivy M62 se vyráběly od šedesátých let do roku 2001 v Luhansku a dlouho využívaly žíznivý dvoutaktní dieselový motor o objemu 150 litrů 14D40. U některých se později vyměnil za novější pohonnou jednotku 2D49. Stroje pod označením T679.1, zvané Sergej, využívaly v 70. a 80. letech i ČSD.
Jezdí víceméně na čas
Navzdory válce však většina vlaků jezdí víceméně na čas, jen ty jedoucí z východu mívají zpoždění, většinou tak okolo hodiny až dvou, pokud se tedy nestala trať či s železnicí související budovy terčem ruských útoků.

Foto: Profimedia.cz
Ukrajinské vagóny mají vysoké podvozky
内容来自 Novinky.cz - Internet a PC,版权归原作者所有。
阅读原文 ↗
