Lustry z Eliášky rozzářily císařský palác. Příběh ožil v satirických kolážích TMBK

O stìžejní kapitole v dìjinách svìtla. Do poloviny listopadu bìží v Praze výstava 500 svìtel pro císaøe zamìøená na historii a nevídaný úspìch kamenickošenovské továrny na lustry. Nadaèní fond Eliáška vsadil na konkrétní a zapamatovatelný pøíbìh, který vypráví pomocí satirických koláží Tomáše Bøínka známého pod pseudonymem TMBK.

Výstava 500 svìtel pro císaøe ve Votivním sále Umìleckoprùmyslového musea v Praze pøedstavuje kamenickošenovskou továrnu na lustry Eliase Palmeho i její význam v dìjinách svìtla. Výstava vznikla pro festival DesignBlok s podtitulem Svìtlo. Pøístupná ale bude až do 17. listopadu, i když už je festival minulostí.

By� se ve skuteènosti zøejmì nikdy nepotkali, proti sobì v tichém dialogu postavila architektka výstavy Tereza Šváchová císaøe Františka Josefa I. a prùmyslového továrníka Eliase Palmeho. Dívají se na sebe skrze plachty, které pøibližují pøíbìh požáru. Požáru, který 8. prosince 1881 zachvátil vídeòské divadlo Ringtheater.

Tragédie, pøi níž pøišly o život stovky lidí, pøimìla totiž císaøe Františka Josefa I., aby okamžitì hledal bezpeènìjší alternativu k v té dobì bìžnì užívanému plynovému osvìtlení.

„Právì tehdy projíždìjí Vídní tøi muži míøící do Budapešti. Edisonùv spolupracovník Charles Batchelor, Werner von Siemens a mladý Nikola Tesla. Císaøské rozhodnutí jejich cestu neèekanì zastaví. U dvorního dodavatele svítidel Ludwiga Lobmeyra se setkávají nad témìø nemožným úkolem: skrýt elektøinu do køiš�álových lustrù,“ poodkrývá architektka Šváchová.

A kdo mìl v té dobì dostateènou výrobní kapacitu, aby dokázal odbavit nároènou zakázku v krátkém èase? Elias Palme v Kamenickém Šenovì.

Nová kapitola dìjin svìtla

„Roku 1883 rozzáøí Hofburg (císaøský palác ve Vídni, pozn. red.) bìhem velkolepého reprezentativního bálu 500 Edisonových žárovek v jednìch z prvních elektrifikovaných køiš�álových lustrù svìta. Tragédie, náhodné setkání a vizionáøská pøipravenost severoèeské továrny tak napíší novou kapitolu dìjin svìtla,“ zdùrazòuje Šváchová, která stojí za architekturou i texty výstavy.

S celým pøíbìhem pøišel její kolega z Nadaèního fondu Eliáška Peter Rath, který pochází z rodiny Lobmyer, jež dodávala lustry i další sklo na císaøský dvùr.

„Velká èást jejich produkce se ale vyrábìla na èeském území a lustry a lustrové komponenty právì v Kamenickém Šenovì,“ konstatuje Šváchová, která vìdìla, že návštìvník dá výstavì jen pár okamžikù. A buï ho zaujme, anebo ne.

„Takže jsem pøíbìh potøebovala odvyprávìt relativnì v rychlosti a ve zkratce,“ nechává nahlédnout do dvoumìsíèních pøíprav. „Kdo jiný takovouhle zábavnou, rychlou a zároveò chytrou zkratku umí? “ ptá se Šváchová, aniž by èekala na odpovìï.

Nápady na kresby vznikaly i pod Araratem

Sehnala si telefon na grafika Tomáše Bøínka, zavolala mu a do pøíbìhu Eliášky jej zasvìtila. Pak už se staèilo jednou sejít osobnì a protelefonovat spoustu hodin.

„Ty poslední byly v momentì, kdy jsem spala v C2 kempu (ve výšce kolem 4 200 m. n. m., pozn. red.) pod vrcholem Araratu, a spoleènì s Tomášem jsme vymýšleli témata jednotlivých obrázkù,“ vzpomíná cestovatelka s pøiznáním, že do tisku pochopitelnì všechno poslali až po uzávìrce.

„Ale naštìstí všechno klaplo a já Tomášovi za tuhle krásnou spolupráci, kdy sám vìnoval Eliášce tolik èasu, moc dìkuju. Povedlo se to. Jsou tam obrázky, které by to rozhodnì mìly dotáhnout i na triko,“ dodává s tím, že Bøínkovy koláže jí pomohly události zasadit do svìtového kontextu dìjin.

Poté, co návštìvník projde jednotlivými kapitolami vyobrazenými na plachtách, zjistí, že na sebe busty Františka Josefa I. a Eliase Palmeho pohlížejí skrze fragment ramene historického lustru vyrobeného pro císaøe. A nad nimi se pak vznáší novodobá interpretace ramene z hutnì tvarovaného skla.

Pøíbìh Eliášky ale ani po vyklizení výstavních prostor ve Votivním sále neskonèí. Kamenickošenovskou továrnu v roce 2025 koupil zmínìný nadaèní fond, který se zaèal aktivnì zasazovat o její záchranu.

„Jeho cílem není vytvoøit pomník zaniklé výroby, ale navázat na princip, který stál u úspìchu Eliase Palmeho: propojení øemesla, umìní, technologie a experimentu. Eliáška tak není uzavøenou kapitolou dìjin svìtla. Je místem, kde se její další kapitola právì zaèíná psát,“ míní Šváchová, Èeskolipanka ze skláøské rodiny, která zpracovala vizionáøský plán na obnovu továrny.

Za uplynulý rok, kdy fond Eliášku vlastní, se podaøilo zformovat komunitu, která zaèala s jejím vzkøíšením pomáhat. Povedlo se také uspoøádat nìkolik brigád, výstavu, prohlídky, celý areál zamìøit a zdokumentovat, stabilizovat øímsy budovy ve smìru do ulice a na èásti slévárny opravit krov.

Práce by mìly v brzké dobì pokraèovat položením støešní krytiny; termín však záleží na financích, které se podaøí sehnat. „Teï už i sami od sebe oèekáváme nìjaký posun. A tak koneènì zaèínáme naplno kreslit projekt, který, doufám, v pøíštím roce zvládneme pøedstavit,“ uzavírá Šváchová s ujištìním, že brigády a další akce budou napøesrok pokraèovat.

3. února 2026

内容来自 Metro.cz,版权归原作者所有。

阅读原文 ↗

把喜欢的内容,留在你的新标签页。

打开我的订阅