Na Ukrajině si pamatují, že první tanky a raketomety byly z Česka, říká zmocněnec pro Ukrajinu Kopečný
Na Ukrajinu jezdíte už více než deset let. Jak se za tu dobu proměnili Ukrajinci?
Obrovský otřes samozřejmě přinesla plná ruská invaze v únoru 2022. Pro pochopení toho, jak Ukrajinci dnes myslí, je podle mě důležité, že z prvotního šoku a z pocitu, že to zvládli, že jejich stát přežil, nabyli obrovské sebevědomí.
Zároveň pochopili, že jim Západ nepomůže. A to často ne proto, že by nechtěl, ale protože to sám nezvládne. Z toho vzešel nový druh ukrajinského sebevědomí: že to zvládnou nejen proti obrovskému Rusku s podporou Západu, ale čím dál tím víc i bez ní.
Vnímáte v Česku předsudky vůči Ukrajincům?
Vnímám velmi proměnlivé předsudky. Na začátku agrese tady byl ten, který se zde držel desítky let: že sem Ukrajinci jezdí jako dělníci. A to i vysokoškolsky vzdělaní lidé, kteří tu pracovali na nejméně kvalifikovaných pozicích.
A najednou se to proměnilo v úplně jinou představu: že jsou to hodně stateční bojovníci. Poprvé jsem vnímal, že česká společnost cítí obdiv k tomu, že dokázali vydržet všechno to utrpení. A to nejen díky odhodlání a vůli, ale i technicky.
Ukrajina dnes učí všechny evropské armády a všechny evropské zbrojní firmy. Nemáte v Evropě relevantní zbrojovku, která by nechtěla a aktivně nenavazovala nějakou spolupráci s Ukrajinci, protože bez toho neuspěje.
Jak naopak vnímají Ukrajinci Čechy?
Ukrajinci nás dlouho vnímali jako nejzápadnější slovanský národ, jako nejevropštějšího blízkého partnera – kulturně, mentálně i jazykově. My sami si nemyslíme, že jsme ráj na zemi, ale Ukrajinci nás vidí jako vyspělou, technologicky pokročilou zemi.
Druhý aspekt souvisí s válkou. Ukrajinci byli hrozně překvapení, že ze všech velmocí, ke kterým upínali své naděje, jim jako první přišli na pomoc Češi. Byly to české zbraně, které chodily v prvních měsících a letech války. Byla to česká muniční iniciativa, která jim v roce 2024 absolutně zásadně pomohla stabilizovat frontu. Osvobodili své město díky tomu, že měli v ruce něco, co jim neposlal nikdo jiný než my.
My Češi nejsme dobří marketéři sami sebe, sebepropagace nám nejde. O to větší šok je pro Čecha, když přijede někam, kde ho uctívají, protože jeho zemi vnímají jako něco výjimečného.
Budou se Ukrajinci, kteří žijí v Česku, chtít po válce vrátit domů?
Záleží, jak kdo, ale myslím si, že většina tady bude chtít zůstat. Během prvního roku, roku a půl se podařilo dostat na pracovní trh přes osmdesát procent dospělých práceschopných Ukrajinců.
Naopak firmy volají po dalších lidech. Navyšují se kvóty pro pracovní migraci z jihovýchodní Asie. V Česku pořád reálně chybí nízké statisíce pracovníků, takže Ukrajince odsud nikdo vyhánět nebude. Prezident Hospodářské komory Zdeněk Zajíček to od začátku jednoznačně říká i vládě: byl by velký problém, kdyby se nějakou politikou snažila ukrajinské pracovníky dostat pryč.
Jak by se jejich odchod dotkl české ekonomiky?
Velká část by přestala fungovat. Pražské gastro by se položilo, stavebnictví v Česku by se položilo. Obrovské problémy by mělo zdravotnictví, protože v něm pracuje velké množství sestřiček a samozřejmě i doktorů z Ukrajiny.
Zdravotnictví, strojírenství i průmysl by najednou hledaly sto tisíc pracovníků, kteří ve světě prostě nejsou.

Foto: Michal Šula, Novinky
Tomáš Kopečný, zmocněnec Hospodářské komory pro Ukrajinu
Jak se Ukrajinci staví ke vstupu do Evropské unie?
Na začátku války to měli opravdu zafixované tak, že tam budou za chvilku. V ukrajinském veřejném prostoru i v politice se o tom mluvilo tak, že jeden z důvodů, proč umírají ukrajinští chlapci a muži, je padnout za sen být v Evropské unii.
V ukrajinském národě je hluboce vepsané, že veškeré utrpení po roce 2014 (po násilném potlačení protestů v Kyjevě, pádu vlády a ruském obsazení Krymu a Donbasu Ruskem – pozn. red.) a pak i to násobně větší utrpení po plné invazi souvisí s tím, že Rusko nechtělo, aby Ukrajina do Unie vstoupila.
Cesta do EU je pro ně cesta pryč od starého světa, kde je dusilo sovětské, respektive ruské dědictví.
Jak moc jsou na členství připraveni?
Z hlediska přístupového procesu mají splněno spoustu kapitol. Je ale pravda, že se tempo zpomalilo, mimo jiné proto, že jim došlo, že to bude trvat dlouho. Pořád jim toho hodně chybí, zvláště v oblasti vlády práva a boje proti korupci.
Můžu ale říct, že Ukrajina je mnohem víc integrovaná do evropského jednotného trhu než Velká Británie.
Chystá se podnikatelská mise do Kyjeva. Jak bude velká?
Vicepremiér Karel Havlíček tam povede desítky podnikatelů. Bude to zrychlené, ale takové mise vždy usilují o to, posunout existující aktivity výrazně dál, nebo otevřít dveře, aby se tam firmy mohly prosadit s velkou podporou, s větrem v plachtách. Konečný počet firem ještě neznám, ale odhad je okolo šedesáti.
Neměla by vláda o své podpoře Ukrajiny více mluvit?
Dlouhodobě říkám, že vláda Andreje Babiše dělá v civilní oblasti více než ta předchozí Petra Fialy. Ale stydí se za to. Nechce mluvit pozitivně o tom, že na Ukrajině děláme něco dobrého.
Navýšila na to i peníze?
Navýšila peníze na pojištění exportu a peníze v rámci Národní rozvojové banky na takzvané záruky. To znamená nižší úrokové sazby a levnější projekty pro české firmy, což je velmi pozitivní.
Ty procesy se táhly roky, ale to, že je vláda nezastavila a navýšila, je pro české podnikatele velmi dobrý signál, po kterém volali. Na politické a komunikační úrovni je to ale něco jiného.
Je to kvůli koaličním partnerům hnutí ANO, tedy kvůli Motoristům a SPD?
Nevím, jestli je to jen kvůli koaličním partnerům, nebo kvůli nějaké politice. Ale realita je taková.
Ve zbrojní oblasti nám přitom kvůli určité averzi k Ukrajině unikají opravdu velmi důležité věci. U protiraketové koalice FREYJA (vedle Ukrajiny jsou členy devět zemí včetně Německa či Velké Británie, navíc projekt podporuje Kanada – pozn. red.) byla velká příležitost pro české firmy. Kvůli nedostatku informovanosti a averzi vedení vlády ke spolupráci s Ukrajinou tam ale české firmy nejsou. To je škoda pro českou obranyschopnost.
Dá se to ještě změnit, nebo už jsme si to nechali utéct?
内容来自 Novinky.cz - Kultura,版权归原作者所有。
阅读原文 ↗