Mars není mrtvý. Štiplavý plyn z nitra obří sopky oživuje naději na život
Pohled na krajinu Marsu vyvolával po desetiletí dojem, že veškerý vnitřní život planety dávno vyhasl. Data z evropsko-ruské družice ExoMars Trace Gas Orbiter (TGO) tento ale předpoklad bourají.
Přístroje sondy detekovaly v přízemní atmosféře stopy chlorovodíku. Štiplavý, bezbarvý plyn, který na Zemi běžně provází sopečné erupce, se podle vědců objevuje v zajímavých koncentracích nad hustou sítí puklin kolem obří štítové sopky Alba Mons na severní polokouli. Jde o vůbec nejrozlehlejší vulkán na planetě, jehož základna měří v průměru úctyhodných 1600 kilometrů.
„Je to pronikavý, štiplavý plyn a nikomu bych nedoporučoval k němu čichat. Působí silně žíravě a může poleptat nosní sliznici,“ upozorňuje planetolog Daniel Mège z Centra kosmického výzkumu Polské akademie věd a Bernské univerzity, který patří k hlavním autorům studie v časopise Science Advances. Právě Mègeův tým dospěl k závěru, že jedno z nejlogičtějších vysvětlení této anomálie může představovat právě vulkanické prosakování z hlubin.
Magma tlačí plyn ven, v zimě ho drží led?
Chlorovodík se na Zemi běžně uvolňuje ze sloučenin chloru rozpuštěných v tekutém magmatu. Když žhavá hornina v hloubce stoupá k povrchu, okolní tlak klesá a plyny začínají z taveniny unikat – podobně jako bublinky z otevřené láhve minerálky.
Vědci si dosud lámali hlavu nad tím, proč hladina tohoto plynu v marsovském vzduchu tak výrazně kolísá. V zimě koncentrace stoupá, v létě téměř mizí. Během časného léta však družice zaznamenala nečekané prudké nárůsty přímo nad oblastí Alba Mons, které běžné atmosférické modely nedokázaly uspokojivě objasnit.
Vědci proto přišli s odvážnou hypotézou, kterou nabízí mechanika tání. V chladnějších měsících by hluboké povrchové trhliny mohl ucpávat pevný led. Jakmile však teploty na začátku léta stoupnou, tato pomyslná ledová zátka povolí a nahromaděné plyny vyrazí puklinami ven do otevřeného prostoru.
„Pokud se tato teorie potvrdí, ukázalo by to, že nitro planety si stále uchovává dostatek tepla k udržení magmatických procesů,“ vysvětluje spoluautor výzkumu Alexandr Trochimovskij z Institutu kosmického výzkumu Ruské akademie věd. Plynné stopy v atmosféře tak vědcům otevírají fascinující okno do hlubin, které jinak nelze přímo pozorovat.
Horké kapsy pod zemí
Zjištění, že Mars geologicky nezemřel, ale pouze podřimuje, okamžitě oživilo pátrání po stopách mimozemského života. Na nehostinném povrchu planety panují smrtící podmínky – mráz, vakuum a prudká kosmická radiace. Pokud však v marsovské kůře přetrvávají horké kapsy zbytkového magmatu, situace několik set metrů pod povrchem by mohla vypadat dramaticky jinak.
Vědci už spolehlivě vědí, že Mars ukrývá pod povrchem obrovské zásoby zmrzlé i kapalné vody. „Když stoupající teplo prochází kůrou, může narazit na podzemní vodu, rozpustit ji a zahřát. Tým by se mohlo vytvořit chráněné prostředí zcela odstíněné od drsných povrchových podmínek,“ líčí Trochimovskij.
Na Zemi vznikl první jednobuněčný život před miliardami let právě v okolí hydrotermálních průduchů, kde horká voda obohacená minerály nabízela stabilní teplotu i dostatek chemické energie. Přesně takové mikroskopické oázy mohou díky zbytkovému teplu existovat i v marsovském podzemí. Právě teplé hydrotermální systémy teď astrobiologové označují za nejnadějnější cíl budoucího pátrání po marsovských mikrobech.
V elitním klubu aktivních světů
Pokud další měření aktivní vulkanismus definitivně potvrdí, vstoupí Mars do mimořádně exkluzivní společnosti geologicky živých těles. V celé sluneční soustavě se dosud potvrdila sopečná aktivita pouze na Zemi, na pekelné Venuši a na Jupiterově měsíci Io. Unikátní formy sopečné činnosti – takzvaný kryovulkanismus neboli chladné ledové gejzíry – pak vědci pozorují ještě na ledových měsících Enceladus či Triton.
O tom, že rudá planeta není uvnitř zcela ztuhlá, přinesl první indicie už seismometr americké sondy InSight, který v minulých letech zaznamenal stovky takzvaných „marstřesení“. Čerstvé chemické podpisy z oblasti sopky Alba Mons teď skládají další díl do skládačky: planeta, na které se tyčí nejvyšší sopka sluneční soustavy Olympus Mons se svými dvaadvaceti kilometry výšky, ještě očividně neřekla své poslední geologické slovo.
Video: Časosběrný snímek zachycuje přiblížení sondy Psyche k Marsu

Zdroj: Reuters
Chcete vídat Aktuálně.cz častěji na Googlu?
Přidat jako preferovaný zdroj内容来自 Aktuálně.cz,版权归原作者所有。
阅读原文 ↗