Zavrtá se pod kůži a týdny o něm nevíte. V Česku řádí svrab
Svrab má pověst nemoci, která souvisí se špínou a zanedbanou hygienou. Jenže tak jednoduché to není. Nakazit se může prakticky kdokoli, kdo přijde do dostatečně těsného kontaktu s člověkem, který parazita přenáší. Nezáleží na tom, zda jde o člověka z luxusního hotelu, studenta na koleji, nebo rodinu v běžném bytě.
Podle údajů Státního zdravotního ústavu (SZÚ) počet případů do konce října přesáhl 11 400. To je téměř tolik, kolik hygienici zaznamenali za celý loňský rok. V souvislosti s onemocněním zemřelo pět lidí. Nákazu hlásí celá republika.
„Nárůst případů infekčních onemocnění je téměř vždy výsledkem kombinace několika různých faktorů, přičemž cestování, návrat do kolektivů i hygiena v nich hrají zásadní roli,“ vysvětluje lékařka Kateřina Fabiánová. „Zlepšil se také systém hlášení, které nyní více odpovídá realitě,“ dodává.
Parazit, který se zabydlí pod kůží
Původcem svrabu je zákožka svrabová, drobný roztoč, který proniká do svrchní vrstvy kůže. Samička v ní vytváří úzké chodbičky a ukládá do nich vajíčka. „Nejtypičtějším příznakem svrabu je intenzivní svědění, které se výrazně zhoršuje v noci a v teple,“ popisuje Fabiánová. Na kůži se objevují drobné červené pupínky, někdy puchýřky nebo tenké linky dlouhé několik milimetrů až centimetr. Mohou připomínat ekzém nebo štípance od hmyzu, a proto člověk nemusí snadno poznat, co je způsobilo.
Zákožka si vybírá hlavně místa s jemnější kůží. Typicky se objevuje mezi prsty, na vnitřní straně zápěstí, v podpaží, kolem pupku, v tříslech nebo na vnitřní straně stehen. U dospělých mužů může zasáhnout také oblast genitálií, u žen okolí prsních bradavek. U malých dětí se může objevit i na dlaních, chodidlech, obličeji nebo ve vlasech.
Zrádná je doba, po kterou člověk o nákaze vůbec neví. Při první infekci se příznaky zpravidla objeví až za dva až šest týdnů. Organismus totiž potřebuje čas, aby na přítomnost parazita zareagoval. Člověk mezitím může žít jako obvykle a nevědomky přispívat k dalšímu šíření. „Při opakované nákaze imunitní systém parazita zná, takže svědění a vyrážka nastupují velmi rychle, často už za jeden až čtyři dny po kontaktu,“ doplňuje Fabiánová.
Podání ruky většinou nestačí
Svrab se nejčastěji přenáší přímým a delším kontaktem kůže na kůži. Rizikové je například společné spaní, sexuální kontakt, delší objímání nebo držení za ruce. Krátké podání ruky podle SZÚ představuje jen minimální riziko.
„K přenosu zákožky svrabové je obvykle zapotřebí kontakt trvající několik minut,“ říká Fabiánová. „K nákaze dochází ale i přes kontaminované ložní prádlo, ručníky nebo oblečení, které nakažený člověk v krátké době předtím používal.“ Mimo lidské tělo dokáže zákožka přežít zhruba dva až tři dny.
SZÚ letos zaznamenal také lokální epidemie v domovech pro seniory, zdravotnických zařízeních, Alzheimer centru, školském zařízení nebo věznici. V těchto ohniscích se nakazily stovky lidí. V prostředí, kde spolu lidé tráví hodně času a sdílejí osobní věci, se totiž parazit může šířit poměrně snadno.
Proč se svrab vrací i po léčbě
Jedním z největších problémů je snaha zvládnout nákazu potají. Člověk si všimne pupínků, začne se mazat různými přípravky a doufá, že potíže samy zmizí. Jenže svrab bez odpovídající léčby nezmizí. Pokud má člověk podezření na nákazu, měl by vyhledat praktického lékaře nebo dermatologa.
Lékař může diagnózu stanovit podle typických projevů na kůži a případně ji ověřit laboratorně. K léčbě slouží přípravky, které zákožky ničí. Mohou mít podobu mastí či krémů, případně léků, které člověk užívá. Důležité je dodržet předepsaný postup a léčbu nepřerušit jen proto, že svědění na chvíli ustoupí.
„Je důležité současně léčit všechny osoby v těsném kontaktu s nakaženým, přestože nemají klinické obtíže,“ zdůrazňuje Fabiánová. Současně s nakaženým by proto měli léčbu podstoupit členové domácnosti a sexuální partneři. Pokud se léčí jen jeden člen rodiny a ostatní zůstanou bez léčby, může se zákožka vrátit. Prodělání svrabu navíc nezajišťuje imunitu.
„Svrab není ostuda. Největší chybou je snažit se ho vyléčit potají,“ upozorňuje Mgr. Zdenka Morvai, farmaceutka Lékárny.cz. Podle ní se lidé někdy pokoušejí zvládnout potíže sami, zkoušejí přípravky na ekzém nebo různé domácí postupy. Sirná mýdla, dezinfekce na prádlo či spreje na textil ale nenahrazují léčbu, kterou musí určit lékař.
Nestačí vyprat povlečení
Součástí léčby je také ošetření věcí, se kterými nakažený člověk přicházel do kontaktu. Ložní prádlo, ručníky a oblečení je potřeba vyprat a vyvařit, případně důkladně přežehlit žehličkou nastavenou na nejvyšší teplotu.
Co nesnese horkou vodu, například boty, pantofle nebo kabáty, doporučuje SZÚ na tři až sedm dní uzavřít do plastového pytle. Postele je potřeba důkladně vysát, matrace ošetřit podle doporučeného postupu. SZÚ upozorňuje také na krémy, masti a tělová mléka, s nimiž pacient během léčby zacházel. Roztoči v nich mohou přežívat až sedm dní.
Svědění navíc nemusí zmizet hned. Kůže může zůstat podrážděná a svědit ještě několik týdnů poté, co léčba zákožky úspěšně zlikvidovala. Samotné přetrvávající svědění tedy automaticky neznamená, že se parazit vrátil. Pokud se ale objevují nové projevy nebo potíže neustupují, měl by člověk znovu kontaktovat lékaře.
Když se z drobných ran stane vážný problém
Svrab sám o sobě obvykle nepatří mezi onemocnění, která člověka ohrožují na životě. Nebezpečné mohou být jeho komplikace. Úporné svědění vede k opakovanému škrábání. Člověk si poruší kůži a do otevřených ran mohou proniknout bakterie. Následná infekce může způsobit hnisavá ložiska a ve vzácných případech se rozšíří do krevního oběhu. Pak hrozí sepse a selhání orgánů.
„Streptokokové infekce kůže navíc mohou u některých lidí vyvolat imunitní reakci, která vede k akutnímu zánětu ledvin nebo k poškození srdce,“ upozorňuje Fabiánová. Největší riziko hrozí lidem s oslabenou imunitou, diabetikům nebo pacientům na onkologické léčbě.
Fabiánová připomíná také psychické následky dlouhodobého svědění: „Intenzivní noční svědění znemožňuje hluboký spánek. Pacienti trpí i chronickou únavou, úzkostmi a sociální izolací ze strachu a studu z nákazy.“ Právě stud přitom podle SZÚ nemá své opodstatnění. „Svrab není nemocí špíny nebo chudoby. V dnešní době se kvůli vysoké mobilitě lidí běžně šíří v luxusních hotelech, moderních školách, fitness centrech nebo kancelářích, ale třeba i ve veřejné dopravě. Může ho chytit kdokoli – od manažera po studenta.“
VIDEO: Tomáš ze Zrádců o ochraně přírody

Zdroj: autorský článek, szú.cz, lekarna.cz
Chcete vídat Aktuálně.cz častěji na Googlu?
Přidat jako preferovaný zdroj内容来自 Aktuálně.cz,版权归原作者所有。
阅读原文 ↗