„Mají sílu občerstvovat naše duše,“ říká zpěvačka Iva Marešová o písních Navarové
Iva Marešová ztvárnila několik muzikálových rolí, podílela se na inscenaci Balady pro Banditu v Divadle na Vinohradech, působila jako hlavní zpěvačka skupiny Precedens a vystupovala také jako stálý host skupiny Čechomor. Rovněž spolupracovala s kytarovým mágem Michalem Pavlíčkem či kytaristou Davida Bowieho Gerrym Leonardem.
V současné době účinkuje v Klicperově divadle v autorské inscenaci s hudbou Zuzany Navarové A pak usnu a vstanu, na jejímž vzniku se sama podílela. V říjnu 2026 společně s kapelou RAZAM a ve spolupráci s Filharmonií Hradec Králové vydala oceňované album Zuzaně Navarové do nebes, které je poctou této výjimečné zpěvačce a 14. listopadu se v pražské Nové Spirále dočká také křtu. Písně Navarové bude pak Iva Marešová zpívat i na dalších koncertech nejen v Praze, ale také v Brně či Hradci Králové.

Jak jste si našla vztah k Zuzaně Navarové? Znaly jste se osobně, nebo jste ji pouze obdivovala jako zpěvačku a skladatelku?
Osobně jsme se neznaly. Potkaly jsme se pouze jednou na pěvecké soutěži, kde jsem zpívala jako šestnáctiletá a Zuzana seděla v porotě. Pamatuji si, že nám tam tenkrát udělala i menší pěvecký workshop. V té době jsem měla svou kapelu, hráli jsme folk, jezdili na folkový festival Porta, koncertovali a folkovou scénu jsem sledovala celkem podrobně. Zuzana a její kapela Nerez patřily mezi mé velké oblíbence, takže mě samozřejmě stejně jako mnoho dalších umělců nesmírně inspirovaly. Zuzana mi však někde podprahově vtiskla přesvědčení, že zpěvačka v kapele nemusí být jen interpretka, ale že může být vizionářem a hybnou silou celého toho organismu. Že člověk může zhmotňovat své sny, a nejen čekat na nabídku. Že si může své příležitosti a svůj svět tvořit sám.
Osobně jste se potkala s maminkou Zuzany, Olgou Navarovou. Co jste si z tohoto setkání odnesla?
Paní Olga je nesmírně milá a inteligentní dáma. Hodně jsme si povídaly. V době, kdy jsme tvořili scénář pro představení Klicperova divadla s hudbou Zuzany Navarové A pak usnu a vstanu, mi půjčila ohromné množství novinových výstřižků, rozhovorů se Zuzanou, které bych dnes na sociálních sítích a na internetu hledala marně. Vyprávěla mi mnoho příběhů ze života Zuzky, a dokonce mi půjčila deníky, které si Zuzana jako malá psala na skautském táboře. Díky těmto pokladům jsme do představení mohli zakomponovat spoustu drobných a autentických lidských momentů. Moc nám pomohla. S paní Olgou se od té doby vídáme pravidelně.
V současné době chystáte v Praze v Nové Spirále sérii koncertů s názvem Zuzaně Navarové do nebes, kde bude na prvním z nich pokřtěno i stejnojmenné album. Na co se v souvislosti s tímto projektem nejvíc těšíte a z čeho máte případně obavy?
V prvé řadě se těším na to, že se zase na chvíli ponoříme do toho Zuzanina tajemného světa, do kterého prostřednictvím svých textů a hudby, kterou vytvářela se svými skvělými kolegy z Nerezu a své druhé kapely KOA, dokázala posluchače zavést. Na společné hraní s úžasnými muzikanty, na diváky, protože jejich emoce, které s námi v sále sdílí, jsou pro nás nesmírně vyživující, a věříme, že je to oboustranné. Těším se i na vizuální tvář koncertu, protože Spirála nám v tomto směru poskytne velké možnosti. Strach či obavy v tuto chvíli nemám z ničeho. Snad možná jen lehká tréma, jako před každým koncertem.
Zmíněnou desku jste natáčela se svojí autorskou kapelou RAZAM a Filharmonií Hradec Králové. Jaké je to pracovat s celou filharmonií? Je to pro Vás v něčem obtížnější než zpívat pouze s kapelou RAZAM za zády?
S Filharmonií Hradec Králové jsme spojili své tvůrčí síly už na našem předchozím, ryze autorském albu Na dně mojí duše. Byla to krásná spolupráce. Kluci z kapely, konkrétně Radek Doležal, Saša Yasinski a Marko Čaňo, zaranžovali naše písně pro orchestr tak, aby orchestr nebyl jen barevný doplněk našich původních aranží, ale naopak rovnocennou součástí kapely. Jednotliví hráči mají dokonce v písních i své sólové party. Aranže jsou hodně rytmické, napsané filharmonii „na tělo“ a orchestr je v nich velmi podstatnou částí. Stejně tak náš klavírista a bubeník Radek Doležal přistoupil k aranžím písní Zuzany Navarové. Na tomto turné s námi na pódiu není celá filharmonie, ale dechový kvintet, smyčcový kvartet, marimba a perkuse. Ze skupiny RAZAM a z Filharmonie Hradec Králové se pro tyto chvíle stává jedno těleso a máme jeden společný hudební svět. Nevnímám zpívání s filharmonií jako obtížnější, člověk jen musí ctít formu. Tu s mojí kapelou při koncertech občas porušujeme a pouštíme se do improvizací, což s orchestrem není možné. Nicméně barva orchestru dodává společnému dílu zase zcela jiný a osobitý rozměr. Je to krásná hra života.

Vy i Zuzana Navarová jste se narodily v Hradci Králové. Cítíte se při koncertování v tomto městě jinak, než když hrajete jinde?
To necítím. Já se u zpívání vždy navážu na publikum. Diváci vnímají naši hudbu a spolu s námi vytváří pro ten daný večer naprosto specifickou energii. Je pravda, že v Hradci vidím na koncertech více známých tváří v publiku a cítím se zde doma, ale neuvědomuji si, že bych se při zpívání cítila jinak než v jiných místech, kde hrajeme. Každý kout světa má své. Pravdou je, že Hradec Králové miluju. Je to úžasné místo k žití, ale oceňuji to až dnes. Dlouhá léta mi ta jeho krása zůstávala trošku skrytá.

Která Zuzanina skladba vám při adaptaci do vašeho stylu dala asi nejvíc zabrat a proč?
Přiznám se, že na to úplně nedokážu odpovědět. Uvědomuji si, že vše probíhalo celkem hladce a přirozeně a na žádné větší kolize si nepamatuji. Radek, myslím, celkem harmonicky v aranžích vyvážil respekt vůči původnímu dílu se svým osobitým tvůrčím přístupem. Pro mě osobně je interpretačně asi největší výzva píseň Do nebes. Proč? To vám neřeknu. Ne, že bych nechtěla, ale zatím jsem na to úplně nepřišla. Ta skladba po mně ještě něco chce, a dokud to nedostane, zůstane pro mě výzvou. A třeba to tak má být. Třeba je to právě ten moment, který mě má udržovat ve střehu a pokoře, a je to samotným smyslem oné skladby – nedovolit mi proniknout až k samé její podstatě.
Které písničky Zuzany Navarové jsou vám osobně nejbližší?
Budu-li vybírat z písní, které hrajeme, zmíním Naruby a Hrr na ně. To jsou písně, které dle mého naprosto věrně zachycují Zuzanino myšlení a cítění. Je to trochu temný, živočišný a zároveň nesmírně něžný svět.
Kdybyste Zuzaně Navarové mohla poslat „do nebes“ nějaký vzkaz, co by to bylo?
Děkujeme za to, že jste tento náš společný svět obohatila o nádherné, hluboké a emotivní písně, které nás nepřestávají inspirovat a mají nehynoucí sílu občerstvovat naše duše.
Chcete vídat Aktuálně.cz častěji na Googlu?
Přidat jako preferovaný zdroj内容来自 Aktuálně.cz,版权归原作者所有。
阅读原文 ↗