Při dabingu Akta X mně fanoušci volali, ať neumírám, vzpomíná herečka Musilová

Drobná štíhlá tmavovláska. Když promluví, okamžitì zpozorníte. Ten sametový hlas totiž znáte. A mnozí rovnou vybafnou: zvláštní agentka Scullyová. Jana Musilová na prknech Mìstského divadla Brno odehrála už stovky rolí a nedávno oslavila šedesátku.

Spolu s kolegou Robertem Jíchou, který oslavil padesátiny, pøipravili pro své fanoušky na zaèátku listopadu koncert na Èinoherní scénì Mìstského divadla Brno. „Byl to nápad divadla a nás celkem pøekvapil. Lámala jsem si hlavu s tím, jak narozeniny s kolegy oslavím, takže na jednu stranu se to tím vyøešilo a bylo to hezké pøekvapení, na druhou stranu jsem si uvìdomila, kolik s tím bude starostí,“ øíká Jana Musilová.

V posledních pár týdnech má pocit, že mìla nìkolik premiéry – v divadle totiž uspoøádali benefici pro Zdenu Herfortovou, jež získala Thálii za celoživotní mistrovství, týden nato svìtová premiéra muzikálu Carmen, pøíbìh z New Yorku a pak narozeninový koncert.

Co na muzikál Carmen øíkáte? Pìvecké a herecké výkony byly strhující, ale jako by mu chybìl hit, který by si lidé prozpìvovali po cestì z divadla.
To je tìžká otázka, protože když v daném kuse hraju, nejsem zkrátka objektivní. Jsem do toho zapálená a snažím se pøispìt, aby to bylo výborné. Pìvecké party jsou velmi nároèné. Obdivuji své mladé kolegy, jak skvìle to zvládají. Z reakcí na premiéøe vidíme, že diváci hudbu ocenili. Urèité motivy se v muzikálu prolínají a opakují, ale na první poslech to možná není úplnì takové, že by si je èlovìk prozpìvoval. Avšak vìøím, že v divácích doznívají i dlouho po pøedstavení.

Chtìla jste jako malá holka být zpìvaèka nebo hereèka?
Jednoznaènì zpìvaèka. Jako malá jsem bìhala se švihadlem coby mikrofonem po louce a zpívala písnièky Hanky Zagorové, Helenky Vondráèkové a dalších populárních zpìvaèek. Všechny okolo jsem nutila do hry na rádio. Na ruce jsem mìla jakoby èudlíky a oni vždycky zmáèkli èudlík coby stanici a na každém hrála jiná písnièka v mém podání. Mùj repertoár byl opravdu veliký, takže je to brzy pøestalo bavit (smìje se).

Byla jste u vùbec prvního úspìšného muzikálu na èeských jevištích, Sny svatojánských nocí z roku 1991, prvního díla Zdenka Merty a Stanislava Moši. Vystupovaly v nìm hvìzdy jako Petra Janù èi Zora Jandová. Jak na tu dobu vzpomínáte?
To bylo nìco nevídaného. Když byla premiéra, pøijeli jsme v kostýmech limuzínou po Lidické ulici jako velké hvìzdy. Už to, že to byl náš pùvodní muzikál, bylo nìco. Zajímavé kostýmy, paruky i líèení. Muzikál byl velmi úspìšný, hráli jsme ho i v Nìmecku a Rakousku v nìmèinì a taky v Praze na Køižíkovì fontánì. Vlastnì naše divadlo objevilo tento prostor pro divadelní pøedstavení. Nebylo to vždy jednoduché. Hrávali jsme v noci, nìkdy pršelo, byla zima... Ale máme na to pìkné vzpomínky, byli jsme skvìlá parta a mìli pocit, že dìláme nìco úplnì nového, co tady ještì nebylo.

Zažila jste na jevišti horké chvilky, kdy vám bylo spíš do breku než zpìvu?
Tak vážné to nikdy nebylo, ale tøeba nerada dávám facky. Není mi to pøíjemné a hlavnì mám strach, abych ji perfektnì trefila a kolegovi neublížila. Tøeba taková facka pøes ucho mùže být i nebezpeèná. Krušnou chvilku jsem teï mìla pøi generální zkoušce na Carmen, kde mám kouøit doutník. Jako nekuøaèka jsem ho zkoušela rozbafat a zjistila jsem, že to není tak snadné a že je docela silný. Celý den mì pak bolela hlava a byla jsem jako v rauši. Pro roli Mamá Lupe je to výborné (smìje se), pro mì ne. Vyøešilo se to a vždy se v zákulisí najde nìkdo, kdo mi pomùže.

Máte nejoblíbenìjší roli, která k vám zkrátka patøí?
V zaèátcích byly moc fajn pùvodní muzikály. Tøeba Bastard, kde jsme se Zorkou Jandovou alternovaly roli Satana a v létì ho hráli i v Národním divadle v Praze. Velká kapitola byla Anita ve West Side Story, kterou jsem hrála snad 300krát nejen tady, ale i v nìmecké a anglické verzi. Objeli jsme s tímto pøedstavením Nìmecko, Švýcarsko, Holandsko… Hrála jsem ji opravdu dlouho, když se mi pak narodil syn Dominik, øíkala jsem si, že se pøece mezi ty mladé kolegy nemùžu vrátit, a pak jsem odehrála ještì asi sto repríz (smìje se). Je to muzikál muzikálù. Pak napøíklad Máøí Magdaléna v Jesus Christ Superstar, s nímž jsme také jezdili po Španìlsku, Nìmecku, zpívali jsme ho s americkými kolegy. Ráda vzpomínám na Èarodìjky z Eastwicku – sochaøku Alex, Mary Poppins – paní Banksovou, Madame Thénardier z Bídníkù nebo Baronku von Waldstätten v inscenaci Mozart!. To nebyla velká role, ale vysloužila jsem si za ni širší nominaci na Thálii. Z èinoherních rolí je to urèitì nesmrtelná komedie Brouk v hlavì, u níž se diváci smáli od zaèátku do konce, což je moc fajn pocit. Hráli jsme to snad pìtadvacet sezon.

Když jste po škole pøišla do Mìstského divadla, èekala jste, že tady zùstanete celou kariéru?
Asi mì to nenapadlo. Vždycky jsem tíhla k muzikálùm. A že tady vznikne nìco tak úžasného a budeme uvádìt svìtové hity na takové úrovni se špièkovou technikou, jsme tehdy vùbec nemohli tušit. Pøi Snech svatojánských nocí jsme ještì nemìli mikroporty, takže jsme bìhali po scénì a zpívali tøeba do paøezu, kde byl schovaný mikrofon, nebo do vìtví stromu (smìje se). Naše divadlo ušlo obrovský kus cesty. Vzpomínám, jak jsme po revoluci mìli divadelní stánek na Èeské a lákali lidi, aby pøišli do divadla. Tehdy nebyl o divadlo velký zájem a teï máme øadu let poøád vyprodáno. Hlavní zásluhu na tom má náš pan øeditel Standa Moša. Vlastnì není dùvod odcházet. A když jsem nìkdy nemìla tolik pøíležitostí v divadle, vìnovala jsem se koncertùm a moderování. Zpívání mì stále baví a šansony, jimž se vìnuji už delší dobu, mají s herectvím hodnì spoleèného.

Jak jste se k šansonùm dostala?
Na gymnáziu jsem mìla francouzštinu a moc se mi zalíbila, hlavnì ty písnì. Do svých sólových koncertù na Kounicovì ulici v tehdejším G Studiu jsem zaøadila mezi muzikálové a populární písnì i francouzské šansony a ty mìly vždycky nejvìtší úspìch. Pak jsem se potkala s Petrem Maláskem, který mi napsal moji poslední desku. Na zaèátku jsem hrála s pìti muzikanty, pak s celou filharmonií, s níž jsem natoèila své druhé CD. Teï nejèastìji vystupuji právì s Petrem Maláskem.

Hereèka a zpìvaèka Jana Musilová.

Zvažovala jste odchod do Prahy?
Trochu jsem s ní koketovala. Hrála jsem v prvním uvedení Bídníkù s Lucií Bílou, Helenou Vondráèkovou a Jirkou Kornem. Pak jsem v Praze nìkolikrát hostovala, ale musím øíct, že vždycky, když jsem se vracela a šla tou naší dvoranou, bylo mi blaze a øíkala jsem si: jsem doma.

Velkou kapitolou ve vaší kariéøe je dabing. Stále se mu vìnujete?
Za pùl hodinky jdu zrovna do dabingu (usmìje se). Musím øíct, že v Brnì tìch pøíležitostí teï bohužel moc není, a je to škoda. Když jsem byla po škole, dabovala se tady spousta seriálù jako Dallas, Pobøežní hlídka, Doktor z hor a další. Když ještì nebyly mobily, volali hercùm do divadla na recepci. Já si moc pøála, aby mi taky zavolali. Jeden vrátný si to trošku pletl a øíkal tøeba: Pane Tomku, máte volat do dampingu! (smích) Tak jsem se tìšila, že to jednou øekne i mnì. Stalo se. Dlouho jsem se pøipravovala, rozmlouvala se všemi možnými jazykolamy. Zrovna se toèil seriál o kung-fu Opièí král. Pøišla jsem do studia a mìla dabovat bojovnici – obnášelo to: Ho�!, Haj!, U�!… (vydává pokøiky) – a oni øekli: Dìkujeme, na shledanou. Ale asi ta citoslovce zapùsobila, protože mì pozvali i pøíštì a od té doby jsem toho v dabingu udìlala docela hodnì.

Díky svému hlasu jste pro mnoho lidí zvláštní agentka Scullyová v kultovním seriálu Akta X, za kterou jste dostala i Cenu Františka Filipovského.
Ta cena pro mì byla velkým pøekvapením a hereèka Gillian Andersonová mi už zùstala „pøišitá“, tak 90 % vìcí, co se tady s ní nadabovaly, jsem dìlala já, což mì tìší. Když seriál Akta X dávali v televizi, chodila jsem do rùzných televizních poøadù a mìla neuvìøitelné telefonáty. V jednom díle Scullyová umírala a mnì nìkdo volal: Vy jste ta Scullyová? Vy nemùžete umøít! Prosím, neumírejte! Jindy kdosi volal ráno, sotva jsem se probudila a øíkám: Dobrý den, Jana Musilová. „Ale to není ten hlas!“ zakòoural na mì volající zklamanì...

Co budete dabovat dnes?
Já nevím. (úsmìv) Až na místì se dozvíte, co dabujete. Bez pøípravy, už se ani nepotkáváte s lidmi, kteøí to dabují s vámi. Dùležitý je èas – nejlépe rychle, napoprvé a dobøe.

V èem vás teï lidé v divadle mùžou vidìt?
Kromì Carmen hrajeme v listopadu muzikál Mamma Mia!, roli Tanji mám moc ráda, navíc ABBU miluju. Vždycky se tam s holkama vyøádíme. Na èinohøe hraju tøeba uèitelku Veselíkovou v Bylo nás pìt.

Jak je na tom s divadlem váš syn?
On je v oboru, ale z druhé strany – je technický typ. Vystudoval audioinženýrství. Dokáže divadlo vybavit, ozvuèit a osvìtlit... Je moc šikovný, mám z nìho radost.

Jana Musilová (60 let)

  • Hereèka, zpìvaèka, moderátorka a dabérka Jana Musilová pochází ze Svitav, po absolvování JAMU nastoupila do Mìstského divadla v Brnì.
  • Diváci ji aktuálnì mohou vidìt v novém muzikálu Carmen, pøíbìh z New Yorku, v muzikálu Mamma Mia! v roli Tanji nebo jako uèitelku Veselíkovou v Bylo nás pìt.
  • Moderuje divadelní talk show MdB Klub, která diváky zve do zákulisí pøíprav jednotlivých premiér.

Na Moravském námìstí už stojí vyhlídkové kolo, blíží se advent. Chystáte nìjaké koncerty?
Mám øadu koncertù a zpívání na rùzných akcích spojených s Vánocemi. Napøíklad pøi rozsvìcení vánoèního stromu a na vánoèních trzích v Brnì a okolí, ale také tøeba v chorvatském Záhøebu. Pøedvánoèní èas mám opravdu nabitý.

A taky asi nároèný na hlasivky...
Ano, ty si musím jako svùj pracovní nástroj chránit. Výzva je tøeba pøedvánoèní zpívání v kostele, kde je vlhký studený vzduch, to si èlovìk musí dávat pozor a popíjet nìco teplého. Naštìstí s námi spolupracuje vynikající hlasový odborník, pan primáø Radan Havlík, který nás už vytáhl z mnoha problémù a u nás v divadle zná snad všechny hlasivky. Pøijdeme za ním a øekne: Ne, nehraj, hlasový klid, ublížíš si. Nebo naopak: To je dobrý, to je jenom psychika. Hned víme, na èem jsme. Zachránil už hodnì premiér!

内容来自 Metro.cz,版权归原作者所有。

阅读原文 ↗

把喜欢的内容,留在你的新标签页。

打开我的订阅