O dvacetníky, stejně jako před dvaceti lety. Na turnajích v mariáši si inflaci nepřipouští
Konkrétně o dávno zrušené dvacetníky, to je základní sazba. „Tak je to v regulích Českého svazu mariáše a je to stejné už dvacet let, od počátku téhle soutěže, tedy ligy licitovaného míchaného mariáše,“ řekl Novinkám Lubomír Kříž z Klubu přátel žaludského esa Budislavice, který poslední z deseti letošních turnajů pořádal. „O zvýšení taxy se uvažovalo, ale někteří hráči jsou proti,“ poznamenal Kříž.
I tak se dají vyhrát obstojné peníze. Nebo prohrát. „Mně dneska jedna nepovedená hra vyšla na šestadevadesát korun,“ nahlásil Kříž. O celkové pořadí v turnaji rozhoduje součet vyhraných peněz a bodů přidělovaných za odvahu při hře riskovat.
S pivem opatrně
„Říká se, že mariáš jsou tak trochu šachy. Musíte předvídat, podle licitace usuzovat, co má kdo v ruce, jestli dát flek. Štěstí k tomu patří, jako ke každé hře. Nevíte, co vám padne, ani s jakými hráči budete u stolu. Někteří se nebojí, jiní se drží při zdi,“ konstatoval Kříž.
Do vesnického sálu dorazilo osmačtyřicet mariášníků z celého Česka a čekala na ně šestihodinová šichta. U stolu se sedí po čtyřech, kdo s kým vylosuje počítač, jeden hráč vždy pauzíruje. Po dvou hodinách karetních soubojů se sestavy obmění a následuje další dvouhodinovka, kola jsou celkem tři.
Mariáš patří k hospodě a k hospodě patří pivo. Hráčům ho nikdo nezakazuje, ale zdaleka ne každý má u ruky půllitr. „Když máte udržet pozornost třikrát dvě hodiny, tak se musíte krotit,“ poznamenal Kříž a dodal: „Dřív se stávalo, že někdo podroušený narušoval turnaj, i se kvůli tomu vylučovalo, ale teď už ne. A fixlovat si nikdo nedovolí. Pro všechny případy jsou na turnajích rozhodčí.“
Bylo jich pět
Žen do Železného Újezdu přijelo… no, jako do mariáše. Konkrétně pět. Cestu z České Lípy vážila Jana Vondrová: „Mariáš mne naučili rodiče, a přestože ho aktivně hraji devět let, stále se učím. Nejtěžší bylo hru vůbec pochopit. A obtíž je s některými spoluhráči. Především to však je strašná zábava, u které se odreagujete a vyčistíte si hlavu. Děláme si turnaje i doma.“
Plzeňačka Miroslava Dráždilová k mariáši přičichla prvně na vodě. „Kluci ho tam hráli, a když jsem se ptala, jestli můžu hrát s nimi, oni, že ne, že to je mariáš, a ten že se ženská nikdy nenaučí. Tak jsem si řekla, že to musím zkusit. Pochopit pravidla bylo těžké a vlastně se učím stále, i dneska jsem se přiučila spoustu věcí,“ podotkla. „Hlavně to nikdy nechci nepokazit tomu, s kým zrovna hraji,“ dodala.
Lubomír Kříž patří k veteránům, táhne mu na pětasedmdesát a mariáš mastil už na vojně. „Dříve ho hrávali hodně studenti, vysokoškoláci na kolejích. Dneska je to jinak, mladí mají jiné zájmy. Ale že by mariáš vyhynul, tak to si nemyslím,“ uzavřel.
A kdo v Železném Újezdu nakonec vyhrál? Pražák Martin Průša.

Foto: Ivan Blažek, Novinky
„Mariáš jsou tak trochu šachy,“ říká Lubomír Kříž (vpravo) z Klubu přátel žaludského esa Budislavice.
内容来自 Novinky.cz - Internet a PC,版权归原作者所有。
阅读原文 ↗
