Umělecká galerie, nebo obytný prostor? Tenhle byt v pražském Karlíně je obojím

Mnoho příběhů o rekonstrukcích a proměnách domovů vypráví o tom, jak se rodiny rozrůstají a prchají z ruchu velkoměsta do klidu přírody. V tomto případě bude zápletka přesně opačná. Ateliér Vladan Běhal Design byl osloven manželským párem, který si přál vyměnit dům na okraji Prahy za byt v nově vznikající zástavbě v srdci Karlína.

Jako lidé vyznávající filozofii životního minimalismu si s sebou do nového domova vzali jen pár základních věcí, povětšinou knihy a několik kusů moderního výtvarného umění.

Návrh na startu

Rozloha bytu 100 m2 není nikterak opulentní, ale díky rozložení plochy do dvou podlaží se architektům od počátku líbily možnosti, které z hlediska využitelnosti nabízí. A to navzdory tomu, že se jednalo o hotový byt s kompletním technologickým zázemím, které ve svých standardech vybudoval developer, což bývá při návrhu limitující faktor.

Jako další přednost je třeba vyzdvihnout i to, že navzdory umístění bytu do epicentra karlínského cvrkotu může čerpat z příjemné orientace do klidného vnitrobloku plného zeleně.

Byt jako galerie

S vědomím, že v interiéru budou žít jeho obyvatelé v těsné symbióze s uměleckými objekty výraznými jak v barevnosti, tak rozměrech, vsadili architekti na jeho světlý a vizuálně čistý výraz. Soustředili se na vytvoření neutrální scény, která nechá vyniknout potenciálně se měnícím kulisám. Jak popisuje architekt, jejich prozatímní rozmístění krystalizovalo s finalizací realizace.

„Na začátku projektování jsme měli hrubý nástřel, kam které dílo umístíme. Je ale fakt, že majitelé buď během výstavby bytu nějaká díla dokoupili, nebo nám je zapomněli do zadání zahrnout. Po nastěhování jsme s údivem koukali, že je obrazů o trochu více, takže jsme i lehce improvizovali. Například drátěné ženské torzo v kuchyni, které je dílem jednoho mého známého - italského sochaře, viděli klienti u nás v ateliéru, koupili si jej a dodatečně jsme na něj dělali nasvětlení. Velkou výhodou bylo v každém případě to, že jsme předem věděli, že majitelé mají vkus a jejich díla mají opravdu vysokou kvalitu,“ dodává k tomu architekt Běhal.

Hra o metry

Aby architekti prostor opticky maximálně zvětšili, zvolili strategii rozdělení interiéru do dvou barevných pásů. První je tvořen šedou stěrkou, která pokrývá celý strop. Ten pak přechází do pruhu s bílou výmalbou, která prostor rozpíná v největších plochách. Neutrální tóny doplňuje podlaha z lité epoxidové stěrky.

Ve prospěch prostoru pracovali i s nábytkem, který byl v zájmu odhmotnění bytu vyroben na míru a v převážně bílém provedení. Výjimku tvoří mohutný nábytkový modul v obývacím prostoru, který evokuje betonový sloup a odkazuje k industriální minulosti Karlína. Ten zároveň působí v prostoru jako dělicí prvek jemně separující pracovní, relaxační a kuchyňskou, respektive jídelní zónu.

Dalším zajímavým momentem v řešení mobiliáře byla volba podlahoviny nejen jako tradiční krytiny a obkladu stropního podhledu v kuchyni, ale i jako materiálu pro výrobu atypického nábytku.

Jako decentní kontrast k těmto „plnotučným“ materiálům a hmotám architekti vybrali bílý perforovaný plech, z nějž nechali vyrobit drobné solitéry i pohledové plochy kuchyně a úložných prostorů.

内容来自 Novinky.cz - Kultura,版权归原作者所有。

阅读原文 ↗

把喜欢的内容,留在你的新标签页。

打开我的订阅