Nekorektní, ale velmi vtipné a chytré. Malkovich exceluje ve filmu Divoký kůň Devítka
Martin McDonagh se v posledních letech odklonil od divadla a tvůrčí energii nasměroval výhradně na film. Jeho poslední uvedená hra nazvaná Velmi, velmi, velmi temný příběh měla premiéru v roce 2018 a žádný nový divadelní projekt od té doby veřejně neoznámil. Před čtyřmi roky dokonce využil některé motivy ze své starší, nikdy neuvedené divadelní hry ve filmu Víly z Inisherinu.
Nejde o náhlý odklon od původního zaměření. McDonagh se nikdy netajil tím, že od mládí má raději film než divadlo. Jeho první pokusy napsat filmové scénáře však nedopadly dobře. Vypravěčské schopnosti, cit pro dialogy i schopnost vytvářet jedinečné postavy získal až poté, co se zaměřil na divadelní tvorbu. Když se díky hrám Kráska z Leenane a Pan Polštář stal slavným dramatikem, vrátil se ke kinematografii. A záhy se stal i slavným filmařem.

Vražedný výlet na Velikonoční ostrov
Nápad natočit film na Velikonočním ostrově nosil Martin McDonagh v hlavě od chvíle, kdy ho před 15 lety poprvé navštívil. Jak inspirativní může být pro tvůrce cestování, ukázal již v roce 2008 jeho celovečerní debut V Bruggách. Právě ke kriminální komedii, zasazené do malebného středověkého vlámského města, má jeho nový snímek Divoký kůň Devítka velmi blízko.
Hlavními aktéry filmu, v němž se bizarní černá komedie prolíná se špionážním thrillerem, jsou znovu dva profesionální zabijáci. Tentokrát však nepracují pro londýnského gangsterského bosse, nýbrž pro CIA. Dvaasedmdesátiletý agent Chris, jehož hraje John Malkovich, a jeho o generaci mladší parťák Lee v podání Sama Rockwella připravují v roce 1973 v Santiagu de Chile půdu pro přísně tajnou operaci. Jejím cílem je odstranit Salvadora Allendeho, prvního demokraticky zvoleného marxistického prezidenta v Latinské Americe.
Chris, který umírá na rakovinu a vynechává mu paměť, však před náhodnými lidmi zcela otevřeně hovoří o tom, že do Chile přijeli „destabilizovat demokracii“. V minulosti se podílel na řadě tajných akcí zpravodajských služeb, možná včetně atentátu na prezidenta J. F. Kennedyho v roce 1963, a chystá se o tom napsat paměti. Proto šéf chilské pobočky CIA v podání Steva Buscemiho pošle oba agenty na Velikonoční ostrov, který si Chris vždy přál navštívit, a Leeho pověří, aby tam parťáka zlikvidoval.
Absurdní dialogy se záblesky smutku
Výchozí dějové schéma je sice podobné jako ve filmu V Bruggách, jeho nuance i vyznění ale zásadně proměňuje dobové ukotvení a především politický rámec spojený s vojenským pučem generála Pinocheta. Situace se navíc zkomplikuje poté, co se oba neustále se hašteřící agenti seznámí se dvěma idealistickými chilskými studentkami, které nadšeně podporují levicového prezidenta, a vyjde najevo Chrisovo poslední přání.
Navzdory tragickým dobovým souvislostem a krvavému vyústění je Divoký kůň Devítka v podstatě komorní konverzační tragikomedie. McDonagh znovu potvrzuje, že je – věren tradici britské coolness dramatiky – schopen napsat nekorektní, neuctivé, přitom ale velmi vtipné a chytré dialogy plné vulgarismů, které v textu rytmicky využívá jako interpunkční znaménka.
Absurdní slovní přestřelky o kvalitách sýrů v „teploušských“ státech, vegetariánských dinosaurech nebo manželských nevěrách s klauny přitom prostupují – opět obdobně jako ve filmu V Bruggách – záblesky bolestivého smutku a melancholie. Se starším filmem novinku spojují i další detaily. Kromě toho, že má jeden parťák během společné „dovolené“ zabít druhého, je to například ostentativně pohrdavý, „antituristický“ pohled nadřazených cizinců na místní obyvatele, jejich historii i kulturu.
Velké kamenné hlavy a nezkrotní koně
Jak je u McDonaghových divadelních her i filmů zvykem, také tentokrát jsou protagonisty příběhu morálně zcela pochybné, přitom ale nejednoznačné postavy. Jelikož ctí jisté zásady a procházejí nečekaným vývojem, dokáží navzdory násilí, jehož se dopustily, občas dokonce vzbuzovat empatii. Zásluhu na tom má autorova schopnost vykreslit figury do nejmenších detailů, ale také intenzivní výkony jejich dokonale sehraných hereckých představitelů.
John Malkovich, který získal za ztvárnění Chrise Volpiho pohár na MFF v Benátkách, dodává své postavě hořce posměšnou lakoničnost, projevující se znaveně frázovanou mluvou, kamennou tváří a brutálně arogantní upřímností. Méně efektní, ale přesto znamenitý výkon podává v roli jeho parťáka i Sam Rockwell, s nímž režisér spolupracoval již na filmech Sedm psychopatů a Tři billboardy kousek za Ebbingem.
Specifickou atmosféru dotváří kamera Bena Davise, která divoké koně i kamenné „velké hlavy“ na Velikonočním ostrově proměňuje v mlčenlivé svědky nepředvídatelných událostí. Pohled na stáda volně se pasoucích koní na pozadí oceánu a soch moai inspiroval McDonagha k vizuální koncepci filmu. Koně v něm navíc nepředstavují jen symbol svobody a nezkrotnosti, ale jsou také metaforou pro Chrisovu postavu, v níž se na konci života probouzí touha vzepřít se rozkazům nadřízených.
Podmanivá je i nenápadná hudba McDonaghova pravidelného spolupracovníka Cartera Burwella, jehož tiché melodie využívají především andské strunné nástroje a gongy. Naléhavě vyznívají také nevinně znějící chlapecké sbory ve skladbách německého skladatele Carla Orffa, které režisér do filmu zařadil. Pozorní diváci zaregistrují i připomínku chilského folkového zpěváka Víctora Jary, který byl krátce po vojenském puči zatčen, mučen a zavražděn.
Stejně jako většina filmových děl Martina McDonagha je i Divoký kůň Devítka příběhem o mužském přátelství. Tentokrát ale vypráví o mužích, jejichž cynismus se postupně střetává s výčitkami svědomí i s vědomím vlastní smrtelnosti. Za všemi černohumornými situacemi se skrývá rafinovaně podvratná moralita s aktuálním politickým přesahem.
Film
Divoký kůň Devítka
Režie: Martin McDonagh
Falcon, česká premiéra: 5. listopadu 2026
Chcete vídat Aktuálně.cz častěji na Googlu?
Přidat jako preferovaný zdroj内容来自 Aktuálně.cz,版权归原作者所有。
阅读原文 ↗