Pamětníci odhalili tajemství osady Lepolštot. Stála tam, co dnes Kronospan
Nebyl to jen proslulý Prior, který zmìnil tváø Jihlavy. Za dob socialismu nezanikl jen špalíèek støedovìkých domù Krecl na námìstí. Pøed padesáti lety došlo k likvidaci osady Leopoldov, která by dnes byla souèástí severovýchodního okraje Jihlavy. Tajemství tohoto historického koutu vysoèinské metropole odkryli badatelé a pamìtníci.
Donedávna ten název znalo jen pár lidí ze svých vzpomínek. Místní obyvatelé neøekli Leopoldovu jinak než Lepolštot. Žilo tam asi tøicet rodin. Lepolštot pøed padesáti lety zanikl pod lžícemi buldozerù.
„Bylo to naše krásné mládí. Dnes je ten kout Jihlavy k nepoznání,“ øekl jednasedmdesátiletý Karel Kocmánek, který strávil na rodinné zahradì v Lepolštotu dìtství v letech 1964 až 1977. Na místì nìkdejšího domova se teï rozkládá rozlehlý areál døevozpracující firmy Kronospan. V dobì zániku Lepolštotu se jednalo o Jihlavské døevaøské závody.
V areálu nynìjšího Kronospanu pùsobil po válce národní podnik Døevostavba a po nìm Jihlavské døevaøské závody. Protože tento podnik na výrobu døevotøísky chtìl expandovat, byl v polovinì sedmdesátých let osud Lepolštotu zpeèetìn.
Badatel a prùvodce organizace Brána Jihlavy Marek Skøivánek zapomenutou historii osady nyní pøivedl na denní svìtlo. Spolu s kolegy z oboru uspoøádal setkání pamìtníkù Lepolštotu. Zúèastnilo se ho 65 lidí. Pøátelský veèer se uskuteènil v restauraci Zezulkárna, lidovì zvané Bouda – srdeèním podniku lidí z jihlavského Bedøichova, jehož byl Lepolštot souèástí.
Skøivánek a jeho badatelští kolegové Petra Kratochvílová a Jaroslav Koten od pamìtníkù postupnì získali nejen vyprávìní, ale i staré fotografie a negativy z Lepolštotu a okolí, které zdigitalizovali. Spolu s nìkdejšími obyvateli zaniklé osady pak na Zezulkárnì podle snímkù identifikovali dùm po domu a jednoho nìkdejšího usedlíka po druhém.
Kdo je na všech fotkách
„Na setkání pøijeli i lidé, kteøí už desítky let v Jihlavì nebydlí. Potkali se obyvatelé z Lepolštotu, kteøí se v nìkterých pøípadech vidìli naposledy v dìtství nebo v mládí. Bylo to neèekanì emotivní setkání,“ pravil Skøivánek.
„Až jsem se divil, kolik pøišlo lidí,“ podotkl Kocmánek.
Šestasedmdesátiletý Zdenìk, jeden z úèastníkù, se tìšil, že na snímcích uvidí místa dìtství. „Myslel jsem, že tam uvidím naši rodnou chaloupku. Tu jsem nenašel, ale není divu, odstìhovali jsme se, když mi byly tøi roky. Ale ulici a domy sousedù jsem poznal,“ usmíval se.
„Maruško, ty jsi snad na všech fotkách?“ volali žertem úèastníci co chvíli. „Copak já za to mùžu, že mì furt nìkdo fotil?“ smála se oslovená Marie.
Když se Marek Skøivánek o zaniklém Lepolštotu zhruba pøed dvìma lety dozvìdìl, zaèal hledat pamìtníky. Zmínìný Karel Kocmánek mu kreslil baráèky a øíkal, kde, kdo bydlel. „Pak se nám napøíklad podaøilo od jiného bývalého usedlíka z Lepolštotu získat negativy s neznámými snímky osady,“ líèí Skøivánek.
Døevaøi chtìli expandovat, lidé museli pryè
V areálu nynìjšího Kronospanu pùsobil po válce národní podnik Døevostavba a po nìm zmínìné Jihlavské døevaøské závody. Protože tento podnik na výrobu døevotøísky chtìl expandovat, byl v polovinì sedmdesátých let osud Lepolštotu zpeèetìn. „V roce 1978 bylo rozhodnuto o výkupu a zbourání celého Lepolštotu,“ popisuje Skøivánek.
Tamní obyvatelé dostali náhradní pozemky na nedaleké Smrèenské ulici a na sídlišti Slavíèkova. Ti, kteøí nechtìli stavìt, dostali byty na novém sídlišti Bøezinky.
Dnes už zbyl z Lepolštotu jen název ulice Na Hranici, po jejíchž stranách se osada rozkládala. A spojovací cesta, dnes v podobì pìšiny nepøívìtivým prùmyslovým areálem.
Pùvodní ulice Na Hranici zaèínala v místì dnešní autobusové zastávky pøed Kronospanem u historického tereziánského kamenného hranièníku. Odtud šla napøíè nynìjším areálem Kronospanu k Heroltické ulici.
Na hranice mezi Èechami a Moravou
Název ulice Na Hranici (starším názvem U Pily) naznaèuje neobvyklý charakter Lepolštotu. Ulice byla totiž hranicí nejen mezi obcemi Bedøichov a Døevìné Mlýny (obì jsou dnes souèástí Jihlavy) ale byla i hranicí mezi Èechami a Moravou. Osada po obou stranách hranièní ulice proto mìla dva úøední pány.
„Až do roku 1923 je vedena jedna polovina obyvatel pod Døevìnými Mlýny, nìmecky zvanými Holzmühle, a druhá pùlka ulice pod Bedøichovem, nìmecky Friedrichsdorf. Pamìtníci vzpomínali, že pùlka lidí z Lepolštotu jezdila na úøad do Jihlavy a druhá pùlka do Havlíèkova Brodu, pod který Bedøichov patøil,“ øekl Skøivánek.
V osadì bylo pøibližnì 22 stavení. Velké demolice pøeèkala pouze usedlost Löwù, stojící na samotì. Byla sice vystìhována, ale zbourána až v devadesátých letech. Mezitím byly v neobývaném volnì pøístupném stavení se stodolou a studnou na dvoøe uskladnìny staré divadelní kulisy.
Zatím nezodpovìzenou otázkou je název zaniklé osady. „Název Leopoldov zøejmì vznikl podle nìjakého Leopolda, který tam nìco vlastnil, doklad k tomu ale zatím nemáme,“ øekl Skøivánek.
Kluci mìli chatu za dva mìsíce postavenou
Nejstarší mapa, kde je už osada oznaèena jako Leopoldov, je podle Skøivánka z roku 1952. Osada zaèala vznikat zøejmì po roce 1900.
„K roku 1906 tam máme doloženy první domy, kde bydleli Zimmermannovi a Fantovi, pozdìji jejich potomci Kosakovi,“ líèí Skøivánek.
Na okraji osady byla pískovna a lom, která sloužila v létì ke koupání, v zimì se tam bruslilo. Zajímavostí je i chata u pískovny, kterou si zde pøed demolicemi postavili místní mladíci.
„Bylo to v roce 1970, za dva mìsíce jsme mìli hotovo, stavìlo nás to asi šest sedm klukù. Mìli jsme tam kamna, gauè a vyøazený kuleèník, který jsme tam dotáhli od nedaleké restaurace Toèna. Mìli jsme tam i èinky na posilování, a když nám bylo patnáct, zkoušeli jsme tam pít pivo,“ vzpomínal Kocmánek. Dochovalo se nìkolik fotografií této chaty, kterou zdobil ve štítu letopoèet 1970.
Drobnými památkami v Lepolštotu byly dva køíže. „Jeden z nich vìnoval v roce 1904 Èenìk Znojemský, který mìl obchodní dùm na Pávovské ulici, tehdejší hlavní komunikaci od Vídnì pøes Jihlavu na Prahu. Díky pamìtníkùm víme, že tento køíž se dnes nachází nedaleko v Herolticích, kam byl pøi demolicích pøemístìn,“ popsal Skøivánek.
Obyvatelé Lepolštotu byli pravdìpodobnì èasto cihláøi nebo železnièáøi – v blízkosti bylo nejen významné jihlavské vlakové nádraží, ale také øada cihelen, protože v okolí byly zdroje cihláøské hlíny.
内容来自 Metro.cz,版权归原作者所有。
阅读原文 ↗