Po rozchodu skončila bez domova. Z nejhoršího jí pomohla nocleženka
Nečekaný rozchod, odchod ze společného partnerského bydlení a nestabilní příjem přivedly Alici na začátku roku „na ulici“. S rodinou měla napjaté vztahy, a tak ji o pomoc žádat nechtěla. „Zařekla jsem se, že to zvládnu sama,“ vypráví sedmadvacetiletá žena původem z Mostu.
„Bezmoc, cítíte jedině bezmoc a bojíte se budoucnosti, co budete dělat dál,“ popisuje své tehdejší pocity. Na několik měsíců jí nejdříve pomohla kamarádka, u které mohla přespávat. Pak se rozhodla sama oslovit Armádu spásy (AS) a využila zázemí noclehárny a denního stacionáře, kde jí pomohli se zase postavit na vlastní nohy.
Pravidla nocleháren AS zvýhodňují ty, kteří přijdou poprvé, automaticky předběhnou frontu, aby je sociální služby „podchytily“ co nejrychleji. „Díky nocležence jsme mohli paní Alici ve všem pomoci a protože nebyla na ulici tak strašně dlouho, tak to velmi rychle zvládla,“ říká Šárka Bauer, ředitelka Centra sociálních služeb Karla Larssona v Praze.
Právě doba strávená „mimo systém“ hraje při pomoci lidem v sociálně nepříznivých situacích jednu ze zásadních rolí.
„Lidé si podle mě zvyknou na ledasco. Když se člověk dostane úplně mimo systém, je těžké se do něj vrátit. Ale klidně i po dvaceti letech se člověk dokáže dostat z ulice, jen je to dlouhá a náročná cesta. Je tak dobré, když na ní není sám. Možná vám to bude znít překvapivě, ale takový člověk neví, jak třeba zapnout sporák, je proto potřeba s ním pracovat,“ vysvětluje Bauer.
Alice byla ve vyhledání pomoci aktivní, pro řadu lidí to však snadné být nemusí. „Někdo se za svůj osud stydí, někdo to nechce říkat, někdo nedůvěřuje systému jako takovému, protože ho zklamal,“ vyjmenovává ředitelka.
Mladá žena teď pobývá v azylovém domě v Praze-Holešovicích, kde sdílí pokoj s jednou spolubydlící. „Nemůžu si stěžovat, pro začátek je to dobré. Platím přes šest tisíc korun za měsíc,“ přibližuje. Ke stabilizaci její situace přispěl především pravidelný příjem. „Mám práci, která mě opravdu baví, dělám uklízečku v metru. Jsem vděčná za každý přesčas, za všechno,“ popisuje.
Do budoucna by si chtěla našetřit peníze a bydlet sama. Se sociální pracovnicí, která se jí prý věnovala často i nad rámec povinností, zůstává stále v kontaktu. „Nebýt této sociální pracovnice, nebyla bych tam, kde jsem. Je to můj druhý život, splnil se mi sen. Jen si říkám, jestli mi to stálo za to trápení,“ přemítá Alice nad životní lekcí.
Dávku zabavil exekutor a zůstala bez prostředků
Jiný příběh má paní Novotná. Je dlouhodobou uživatelkou sociálních služeb AS, které jí pomohly řešit její situaci - nastoupila do zaměstnání, začala urovnávat své dluhy, vstoupila do insolvenčního řízení a zřídila si chráněný účet.
Jenže na podzim loňského roku se znovu dostala do finančních potíží, byla v pracovní neschopnosti, odpracovala pouze několik dní a celou vyplacenou nemocenskou dávku jí zabavil exekutor, kvůli čemuž zůstala bez příjmu.

Foto: MIchaela Bartošová, Novinky



+1
„A právě v tomto období jí pomohly nocleženky, díky nimž měla zajištěné bezpečné přenocování a mohla pokračovat ve spolupráci s našimi pracovníky na stabilizaci své situace. AS jí zároveň poskytla potravinovou pomoc a krátkodobou finanční podporu na dojíždění do zaměstnání, aby si udržela pracovní pozici,“ popsali sociální pracovníci AS.
V současnosti už má v zaměstnání smlouvu na dobu neurčitou. „Její příběh ukazuje, že nocleženka nemusí znamenat pouze pomoc v akutní nouzi, ale může člověku pomoci překlenout období, které by jinak mohlo ohrozit jeho dosavadní pokrok na cestě k samostatnějšímu životu,“ věří zaměstnanci AS.
Přes čtvrt milionu nocleženek
Jedna nocleženka stojí 100 korun a lidé ji mohou zakoupit on-line. Jde o poukaz, který člověku bez domova zajistí jednu noc v noclehárně Armády spásy. Zakoupené nocleženky organizace distribuuje mezi svá zařízení, kde je mohou využít lidé v nouzi. Využívána je ve všech noclehárnách AS v České republice – v Praze, Brně, Karlových Varech, Ostravě, Krnově, Opavě, Šumperku, Jirkově a Havířově. Za deset předchozích ročníků, kdy poukazy fungují, jich dárci zakoupili více než 270 tisíc.
„Je to kompenzace toho, co nám nehradí v rámci poskytování registrované sociální služby stát. Člověk může přijít na noclehárnu a nemusí platit žádné peníze, může se najíst, vyspat, osprchovat, odpočinout si a druhý den jít za sociálním pracovníkem a začít řešit svou sociálně nepříznivou situaci,“ vysvětluje Bauer.
I bez příspěvků z nocleženky by podle ní sociální služby dál fungovaly, díky nim se však stávají důslednějšími a efektivnějšími. V rámci zimních opatření se běžný poplatek 30 korun za noc na noclehárně AS klientům stejně odpouští.
V Praze minulou sezónu kapacity nocleháren AS praskaly ve švech, ale stačily. Pokud by byly plně obsazené, k dispozici jsou navíc tzv. volné židle - lidé díky nim mohou zimní noc strávit v teple alespoň vsedě.
内容来自 Novinky.cz - Kultura,版权归原作者所有。
阅读原文 ↗

