Ruční papír z kopřiv i bramborové natě. Chemička teď předává řemeslo dětem

Když se øekne papír, vìtšina lidí si pøedstaví obyèejný list, na který píšeme nebo tiskneme. I z kopøiv, slámy nebo bramborové natì však mùže vzniknout materiál, který má své kouzlo, historii i nezamìnitelnou strukturu. Irena Štyrandová zasvìtila ruèní výrobì papíru desítky let života.

Irena Štyrandová provozuje dílnu v historické hradební vìži v Litomìøicích, kde tradièní øemeslo nejen udržuje pøi životì, ale také ho pøibližuje dìtem a mladým lidem. Za svou práci získala Cenu hejtmana Ústeckého kraje.

Co vás pøivedlo k výrobì ruèního papíru?
Byl to mùj manžel, vìøte nevìøte. Pracovali jsme v Brnì, kde manžel pùsobil v brnìnských papírnách. Potom potkal kamaráda, který mu øekl, a� jde do Štìtí, kde je velká továrna. Manžel byl navíc fotbalista a hrála se tam divize, takže ho tam potøebovali. Pøestìhovali jsme se tedy z Brna do Štìtí. Pro mì to bylo docela smutné, protože mi chybìla kultura a další možnosti, na které jsem byla zvyklá. Ve Štìtí se ale èlovìk pøirozenì dostal k papíru.

Chvíli jsem pracovala v továrnì a potom jsem zaèala uèit na papírenské prùmyslovce, která se pøestìhovala do Štìtí z Hostinného. Témìø tøicet let jsem tam vyuèovala technologické pøedmìty, protože jsem vystudovaná chemièka. Škola se postupnì promìòovala, od papírenské výroby pøešla k obalové technice a pozdìji pøibyl také obor obalový a grafický design. Zaèali jsme spolupracovat s výtvarníky a já jsem vidìla, co všechno se dá s papírem dìlat. Zkusila jsem proto vyrábìt ruèní papír a založili jsme ve škole dílnu pro studenty.

Co vás pøimìlo pøenést dílnu ze školy do Litomìøic?
V roce 2002 pøišla povodeò. Škola i celé Štìtí byly zaplavené, voda dosahovala zhruba do výšky 1,2 metru. Dílna se zaplavila a celý rok se opravovalo. Tehdy jsem zjistila, jak moc jsem na výrobì ruèního papíru závislá a že bez ní nemùžu být. Zaèala jsem proto hledat prostor v Litomìøicích, kde jsem bydlela. Dílna potøebuje chladnìjší prostøedí a historický objekt. Narazila jsem na tuto hradební vìž, která patøí mìstu a tehdy byla prázdná. Požádala jsem o ni a postupnì jsme založili obèanské sdružení, které se pozdìji zmìnilo na zapsaný spolek. Pùsobíme tady od roku 2003.

Vydala jste se také do zahranièí, abyste poznala další výrobce ruèního papíru. Kde všude jste èerpala inspiraci?
Nejprve jsem poznávala èeské prostøedí. Máme krásnou papírnu ve Velkých Losinách, jejíž historie sahá hluboko do minulosti. Nejstarší datovaná prùsvitka, tedy znaèka viditelná v papíru proti svìtlu, pochází z roku 1596. Kromì Velkých Losin u nás funguje už jen nìkolik dalších dílen a manufaktur.

Potom jsem vyrazila do zahranièí. Navštívila jsem napøíklad Nizozemsko, španìlskou Córdobu a Itálii. Papír se do Evropy dostával z Èíny pøes arabský svìt a Španìlsko. V Itálii jsem navštívila Amalfi, kde se nachází krásné údolí s historickými papírnami. Ty potøebovaly k provozu pohon, nejèastìji vodní nebo vìtrný. Letos v dubnu jsme navštívili také Fabriano, kde se nachází významné muzeum papíru a filigránù (vodoznak nebo vodotisk – pozn. red.).

Co musí èlovìk umìt, aby se nauèil vyrábìt ruèní papír?
Já jsem byla nejprve teoretik. Uèila jsem technologii výroby papíru od ruèního zpracování až po strojní a automatizovanou výrobu. Teorii jsem tedy znala, ale v praxi je to pøedevším pokus omyl. Musíte vìdìt, jakou rostlinu použít, jak ji pøipravit, povaøit a rozmìlnit, pøípadnì s èím ji zkombinovat. Potøebujete také správné nástroje. Je to vlastnì takové laboratorní experimentování, trochu alchymie a trochu hra. Èlovìk zkouší, co bude fungovat, a postupnì získává zkušenosti.

Z jakých rostlin lze papír vyrobit?
Základem je celulóza, která se nachází v rostlinných materiálech. Zkoušela jsem vyrábìt papír z banánových slupek, slámy, bramborové natì, kopøiv nebo zelených oøechových slupek. Všechno to funguje. Záleží ale na tom, kolik vlákniny ze suroviny získáme a zda je její zpracování praktické.

V minulosti se používalo napøíklad lýko, které se získávalo z rùzných døevin a keøù. Kùra a lýko se oloupaly, povaøily a zmìkèily. U døeva je postup složitìjší, protože obsahuje lignin, který je potøeba odstranit. Tomuto procesu se øíká delignifikace. U nedøevnatých rostlin, napøíklad u bramborové natì, mùže být pøíprava jednodušší.

Mùže si tedy èlovìk vyrobit papír i doma?
Urèitì. Rostlinný materiál staèí vhodnì upravit, povaøit a potom rozmìlnit, tøeba v mlýnku na maso nebo mixérem. Vznikne vláknitá kaše, ze které je potøeba odstranit vodu. Základem výroby je právì to, že voda pøenáší vlákna, která následnì zachytíme na sítu.

Potom papír lisujeme, abychom odstranili další vodu, a nakonec ho usušíme. To už je fyzikální proces. Papír lze nechat uschnout na vzduchu, pøípadnì sušení urychlit teplým vzduchem nebo opatrnì použít žehlièku.

Pro zaèáteèníky je ale nejsnazší použít starý papír. Doporuèuji ménì potištìné materiály, napøíklad èisté okraje novin nebo sešitù. Silnì potištìný papír mùže kvùli tiskaøským barvám a inkoustùm výslednou hmotu zabarvit do šeda až èerna. Papír namoèíte, necháte nìkolik hodin nebo pøes noc odležet a potom ho rozmixujete. Vznikne kaše, se kterou se dá dál pracovat.

Irena Štyrancová

  • Vystudovala makromolekulární chemii na VŠCHT v Pardubicích, profesnì se však našla v papírenství a jeho umìleckém využití.
  • Od roku 2003 vede v Litomìøicích Dílnu ruèního papíru, kde prostøednictvím workshopù a výstav pøedává své zkušenosti dalším generacím.
  • Je babièkou ètyø vnouèat a milovnicí jógy a pøírody.

Jak dlouho trvá, než je hotový nový list papíru?
Záleží na roèním období a zpùsobu sušení. Pokud nechceme spotøebovávat elektøinu a necháme papír uschnout pøirozenì na vzduchu, mùže to v létì trvat 24 až 48 hodin. V zimì si èasto musíme pomoci fénem nebo žehlièkou. Samotné sušení je totiž jednou z èasovì nejnároènìjších èástí celého procesu.

Je dnes o ruèní papír zájem?
Ano, poptávka stále existuje. Významným dodavatelem jsou Velké Losiny, které mají dlouhou tradici a potøebné vybavení pro výrobu vìtších sérií. Ruèní papír se používá napøíklad na cenné listiny a vysokoškolské diplomy. Univerzity potøebují vìtší množství papíru stejnomìrné kvality a formátu.

Já vyrábím spíše menší formáty a menší série. Ruèní papír se hodí na svatební a promoèní oznámení, vizitky, drobné notýsky nebo sešity. Je krásný na pohled, ale také na dotek. Potìší už jen tím, že ho vidíte a mùžete na nìj sáhnout.

Dnes existují stovky rùzných druhù papíru, ale ruèní papír má své jedineèné kouzlo. Lidé, kteøí k nìmu mají vztah, si ho rádi vyberou tøeba na vánoèní pøání. Pro malou manufakturu je ale ekonomicky nároèné konkurovat velkovýrobì. Pokud bych chtìla vyrábìt ve velkých objemech, musela bych tomu pøizpùsobit celý provoz.

Jaký je zájem mladé generace o ruèní práci a vaše workshopy?
Myslím, že se lidé obecnì vracejí k ruèním pracím. Když si vzpomenu na své dìtství, babièky nám pletly svetry a my jsme se nad tím nìkdy ošklíbali. Dnes je naopak ruènì uháèkovaná šála krásným dárkem. Lidé znovu objevují háèkování, pletení a další øemesla, protože svìt kolem nás je stále více virtuální.

Rozhodli jsme se proto posílit workshopy také interaktivní expozicí. Pøicházejí k nám školní skupiny rùzného vìku. Program pøizpùsobujeme tomu, zda jde o dìti ze základní školy nebo o støedoškoláky. Nejprve jim vysvìtlíme základní informace a potom se pustí do práce. Vyrábìjí papír vlastníma rukama a tvoøí z nìj také rùzné plastiky.

Nejvìtší odmìnou je, když slyším, jak jsou všichni spokojení. Nìkdy odcházejí a øíkají si mezi sebou, že to byla opravdu dobrá zkušenost. To je pro mì ta nejlepší pochvala.

Mùže taková zkušenost zmìnit i to, jak mladí lidé pøemýšlejí o materiálech a spotøebì?
Rozhodnì. Najednou si uvìdomí, že obyèejný papír, který bìžnì používají, má za sebou dlouhou historii a vývoj. Zjistí také, že jde o materiál z obnovitelných pøírodních zdrojù, jehož výroba vyžaduje práci a pøemýšlení.

Myslím si, že tradice øemesel mùže mít velký vliv na to, jak budou lidé v budoucnu zacházet s vìcmi. Obecnì totiž plýtváme. Když si vzpomenu na dobu, kdy jsem byla malá, vyhodit jídlo nepøicházelo v úvahu. Dnešní generace má dostatek vìcí, a proto nad jejich hodnotou nìkdy tolik nepøemýšlí. I proto má podle mì smysl ukazovat dìtem, kolik práce se mùže skrývat za nìèím, co považují za úplnì obyèejné.

内容来自 Metro.cz,版权归原作者所有。

阅读原文 ↗

把喜欢的内容,留在你的新标签页。

打开我的订阅