Vysílání jako hobby? Proč ne. Jakub Kamarád vybudoval rádio, funguje už šest let
Nemají z toho ani korunu, platí si ho z vlastní kapsy a místo honoráøù je žene èistá vášeò pro éter. Pardubické internetové Rádio Trojka vzniklo za covidu ze skromného studia jako odvážný projekt ètyø kamarádù. Dnes slaví šest let, nabízí pøes deset autorských poøadù a stojí za ním parta nadšencù, kteøí do studia dojíždìjí ve svém volném èase.
Jak se buduje a financuje takto nároèný koníèek bez komerèních reklam, jak vypadal nedávný celodenní narozeninový maraton a v èem dobrovolníci strèí do kapsy placené profesionály? O tom mluví zakladatel a øeditel rádia Jakub Kamarád.
Když jste se pøed šesti lety rozhodl založit Rádio Trojka, co byl ten hlavní impuls? Pomáhal vám s tím nìkdo?
Touhu stát se moderátorem jsem chytil už na základní škole. Fascinovalo mì samotné médium rádia, že lidem vlezete do auta nebo do domácnosti, nejste vidìt, a pøitom jim mùžete ovlivnit a zpøíjemnit den. Když jsem po gymplu nastoupil do práce, øíkal jsem si, jak si tenhle sen splnit bez školy a kontaktù.
Pak zaèal covid, zùstali jsme zavøení doma a já zaèal na internetu hledat, co èlovìk musí udìlat pro to, aby si mohl založit vlastní internetové rádio. Zjistil jsem, že to není zas tak složité, a oslovil pár kamarádù – tenkrát jsme byli ètyøi. Jeden kluk se vìnoval programování, takže udìlal web a postaral se o technickou stránku a fungování streamu. Pronajali jsme si první studio v Semtínì a tam to pøed tìmi šesti lety celé vzniklo.
Když se ohlédnete za tím rozjezdem – co byl nejvìtší byrokratický nebo technický zádrhel? Licence, technika, nebo najít støechu nad hlavou?
Složité bylo vyznat se ve všech právních vìcech. Jakou licenci musíte zaplatit, komu to máte vlastnì zaplatit, protože se to neplatí vše pouze jedné spoleènosti. A úplnì vám na to nedá nikdo žádný pøesný manuál. Další otázka byla, kde vzít písnièky, které mùžete pouštìt. Takže to zaènete dohledávat, ptát se lidí a zjiš�ovat si to. Asi tohle bylo nejtìžší, zorientovat se v tom prostoru. Postupem èasu se to zmìnilo, protože èlovìk se v tom prostøedí zorientuje, pak zaène øešit jiné problémy, a to jsou vìtšinou ty finanèní – z èeho to platit.
Na kolik vyjde provoz internetového rádia?
S tím, jak jsme zmìnili studio, se náklady zvìtšily a teï to v prùmìru vychází na 13,5 tisíce mìsíènì. A to je jen ten nejzákladnìjší provoz bez toho, aniž bych platil lidi v rádiu, protože to by byly desetitisíce navíc. Je to drahý koníèek, ale kdybych šel hrát hokej, musím si taky kupovat chránièe a speciální výživu. Když chcete nìco dìlat opravdu, tak to stojí peníze. Musel jsem tomu podøídit osobní život, uvìdomit si, že se jako první neodstìhuju z domu. Ale jestli rádio chci dìlat, tak do toho ty peníze musím dávat a ubrat nìkde jinde.
Když se ještì vrátíme k zaèátkùm, vzpomenete si na moment, kdy rádio poprvé vysílalo a vy jste sedìl u mikrofonu? Co se vám honilo hlavou?
My jsme zaèali nejdøív vysílat pouze hudbu, kdy to bylo zkušební vysílání, abychom vyzkoušeli, jestli funguje stream. No a první živé vysílání si pamatuju naprosto pøesnì, protože jsem byl úplnì mrtvej strachy. Všichni na to èekali – kolegové v práci, kamarádi, rodina. Byli jsme ve vysílání s mým kamarádem.
Ta poslechovost byla vysoká a všichni èekali na ten moment, až poprvé promluvíme do éteru. Byl to velký stres poprvé promluvit k lidem veøejnì. A vím, že po tom prvním krátkém vstupu to ze mì spadlo. Ale ten první vstup byl hroznì stresující a chvilku jsem mìl i pocit, že to vzdáme. U moderování je to vždycky o tom prvním vstupu.
Jak vznikl název Rádio Trojka?
Mìl jsem relativnì zmapovaný rádiový trh a pøišlo mi dobré, když je v názvu nìjaké èíslo, protože se dobøe graficky znázoròuje. Stanice jako Evropa 2, Frekvence 1 nebo Dvojka to tak mají bìžnì. A vrátil jsem se ke koøenùm, protože jsem studoval na Základní škole Pardubice, Polabiny 3. Tak jsem si øekl, že budeme Rádio Trojka. Pak se ukázalo, že je to i marketingovì dobøe uchopitelné. Kamaráda, co programoval webové stránky, napadlo heslo „Pojï s námi do Trojky“, což bylo nìco, co na webu okamžitì zaujalo každého.
Zaèínali jste ve ètyøech lidech. Jak se v prùbìhu let tým promìnil?
Brutálnì, a to hned pøi prvním živém vysílání. Dva kluci, kteøí s námi budovali studio, zázemí i program, chytili strašný strach mluvit k lidem a vycouvali. Zùstali jsme jen ve dvou, ale první vysílání nám zároveò nového èlena dalo. Èirou náhodou si nás naladil Vojta Kudla, ještì ten den se ozval, dali jsme schùzku a tentýž týden už vysílal s námi.
Jinak se poøád pohybujeme kolem tøí až pìti lidí, rùznì se to toèí. Lidem se mìní život, konèí školu, nacházejí si práci, partnery, stìhují se, nebo je to po letech pøestane naplòovat. Není to zamìstnání, takže s tím èlovìk poèítá dopøedu. Z úplnì pùvodního složení jsem dnes v rádiu jen já a celkem se tu za tìch šest let protoèilo odhadem kolem dvaceti lidí.
Práce s týmem dobrovolníkù musí být nároèná. Jak takové lidi vùbec hledáte a co je podle vás drží u mikrofonu?
Já si øíkám, že práce s dobrovolníky vùbec není nároèná. Velmi si vážím toho, že se vùbec nìkde vezmou a jsou ochotní rádiu vìnovat svùj èas. Bývají sice období, kdy to vypadá, že tu zùstanu sám nebo ve dvou a lidé odcházejí, ale pak se vždycky stane zázrak a nìkdo nový pøijde nebo se ozve. Navíc jsme atypiètí tím, že aèkoliv sídlíme v Pardubicích, vìtšina lidí sem dojíždí z dálky.
Spousta internetových rádií vysílá na dálku, ale já to kvùli kvalitì zvuku nechtìl. Každý z tìch lidí má jinou motivaci. Nìkdo sbírá zkušenosti, jiného to èistì baví a pro dalšího je to vzrušující. Je to možná ještì lepší, než kdyby byli placení, protože do toho dávají úplnì všechno a není jim to lhostejné.
Zní to sice jako idylka, ale nesetkal jste se nìkdy s problémem napøíklad se spolehlivostí, dodržováním termínù nebo docházkou?
Setkal jsem se s tím, i když to nebylo nic èastého. Nìkolikrát se stalo, že mìl nìkdo školní povinnosti, takže se omluvil, že se musí uèit na písemku a nepøijede. Nikdy se mi ale nestalo, že by nìkdo nedorazil bez omluvy. Dokud jsem pracoval v Pardubicích, byl jsem vìtšinou schopný za nì zaskoèit. Èlovìk jim to odpustí a nemùže se zlobit, protože je to poøád jejich dobrovolná volnoèasová aktivita. A právì proto, že to sami dìlat chtìjí, je jejich spolehlivost paradoxnì vyšší.
Jak byste popsal atmosféru, která panuje v týmu rádia?
Záleží, v jaké fázi se rádio zrovna nachází, atmosféra se totiž mìnila dost turbulentnì. Nìkdy pøišla skepse, když to vypadalo na rozpad týmu nebo klesala poslechovost. V takových chvílích jsem si i já øíkal, jestli to dìláme špatnì, proè nás lidi neladí a jestli to má vùbec cenu. Èlovìk se to sice snaží nepøenášet na ostatní, ale v týmu to stejnì vycítí.
Zažili jsme tu i lidi, kteøí chtìli dìlat revoluci, mìnit úplnì všechno a vyvolávalo to spory. Prošli jsme si i vztahovými rozpory, když si nìkdo s nìkým zaèal a po rozchodu to nedìlalo dobrotu. Dneska je ale atmosféra skvìlá. Lidi, co tu jsou, považuji za kamarády, máme velmi dobré vztahy a kdykoliv se vidíme, jsem za to strašnì rád.
Když se podíváte na dnešní podobu vysílání po šesti letech, v èem je Trojka na èeské scénì unikátní?
Rádio je unikátní tím, že za tìch šest let vydrželo všechny nástrahy. Po covidových žních šla èísla sice rapidnì dolù a lidé pøešli na Spotify a další platformy. My jsme si ale udrželi osu pravidelných živých vysílání a naopak je rozšiøovali. Navíc z toho nemáme ani halíø, žádné reklamy ani placené spolupráce, a všichni to dìlají èistì z nadšení. Výjimeèní jsme i bohatou tvorbou vlastních projektù, na kterých spolupracujeme s externisty i hudebníky.
Troufám si øíct, že jsme v mnoha ohledech velmi profesionální. A� už jde o dopravní zpravodajství, nebo speciály k prezidentským volbám, mistrovství svìta v hokeji èi olympiádì. Teï pøi pøípravì nového webu jsme dávali dohromady databázi a zjistili, že jsme za tìch šest let vytvoøili pøes deset podcastù a poøadù, pøièemž tøeba projekt Hudebních legend má za sebou už ètyøi sezony.
Šest let pro nezávislé komunitní rádio je hodnì. Co toto výroèí znamená pro vás osobnì?
Pro mì je to neuvìøitelný, až takový malý zázrak, protože když jsem zaèínal, absolutnì jsem netušil, že to potrvá tak dlouho. Mìli jsme sice vize, že bychom se tøeba za dvacet let stali profesionály na FM frekvenci, ale z toho èlovìk vystøízliví, jakmile zjistí, jak to v branži chodí a jak tìžké je sehnat finance na provoz. Jsem za tìch šest let strašnì vdìèný a pøistupuji k tomu s pokorou. S každými narozeninami si øíkám, že musíme jít s dobou, posunout se zase dál a vytvoøit pro lidi nìco nového, abychom zùstali konkurenceschopní a dokázali je zaujmout. A oèividnì se nám to daøí, protože posluchaèi se vracejí a na èíslech je to vidìt.
K šestým narozeninám jste odvysílali celodenní speciál. Co všechno posluchaèi zažili, jak byla pøíprava nároèná a kde si vás lidé mohou naladit dnes?
Narozeninové vysílání je u nás tradicí, na kterou se vždycky tìší celý tým. Byl to celodenní živý maraton od sedmi ráno do osmi veèer s nepopsatelnou, skoro až silvestrovskou atmosférou. Pro posluchaèe jsme pøipravili soutìže o ceny vèetnì lístkù na pardubický koncert Matìje Plška, který dorazil i jako host spoleènì s Michalem Horákem, Matìjem Smlsalem a tajným hostem spjatým s historií rádia, o kterém jsem dopøedu nevìdìl ani já.
Pøíprava takového dne byla pøitom nároèná práce už od èervence. Hosty musíte domluvit s velkým pøedstihem a sestavit program tak, aby bavil po celých tøináct hodin, pøièemž bìhem samotného vysílání už èlovìk musel hlavnì pohotovì reagovat na posluchaèe i dìní ve studiu, protože atmosféra se umí i poøádnì zvrhnout. Živý speciál sice probìhl 1. listopadu, jinak ale Rádio Trojka vysílá nonstop. Naladit si nás mùžete pøímo na webu radiotrojka.cz nebo v aplikacích.
Co vás po šesti letech poøád žene dopøedu, i když se zrovna nedaøí nebo chybí energie?
Strašnì mì baví vymýšlet nové vìci. V bìžném životì je sice nesnáším, ale v rádiu se na nì tìším. K šestým narozeninám jsme jako dárek pro posluchaèe i pro nás pøipravili nový web. Navíc se po dvou a pùl letech vracím k formátu rozhovorù – k podcastu, který mì døív nesmírnì bavil, ale bál jsem se návratu kvùli obrovské èasové nároènosti na pøípravu i domlouvání hostù. Nechal jsem se pøemluvit, takže v únoru vyjde nová série. Dopøedu mì žene právì pøíprava novinek, vìrní posluchaèi a taky tým lidí kolem mì, kteøí do rádia dávají všechno. Nechci je zklamat a pøeji si, aby rádio dál rostlo.
Jak byste chtìl, aby Rádio Trojka fungovalo za tøi nebo ètyøi roky? Láká vás posun od dobrovolnictví k profesionální stanici?
Moc rád bych. Nepøedpokládám sice, že za ètyøi roky zvládnu dávat pìti lidem plnohodnotnou mzdu, ale kdyby se to podaøilo aspoò èásteènì nebo rádio samo pokrylo své náklady, bylo by to bezvadné. Urèitì se o to budu dál snažit a vìøím, že celý tým udìlá maximum. S tím souvisí i mùj velký sen – dostat se jednou na vlastní frekvenci.
Upínám se hlavnì k digitalizaci a postupnému pøechodu z FM na DAB+, což je finanènì dostupnìjší cesta i pro menší stanice. V tuhle chvíli na to ještì nemáme, ale jakmile získáme stabilnìjší pøíjmy a pokryjeme dosavadní náklady, rádi bychom do toho šli a byli posluchaèùm k dispozici na více místech. Poøád si øíkám, že to jednou vyjde.
内容来自 Metro.cz,版权归原作者所有。
阅读原文 ↗