V papučích do obchodu, v županu zaplavat. Koldům měl změnit bydlení, sen se rozplynul

Pavel Hammerlindl se v něm narodil a žije tu už 55 let. Od roku 1994 se také podílí na jeho správě. Pamatuje dobu, kdy Koldům nabízel mnohem víc než byty, zažil také postupný ústup služeb a společného života. V podstatě nic z původní koncepce podle něj dnes nezůstalo.

Dům, který měl lidem usnadnit každodenní život, dnes funguje především jako běžný bytový objekt. Ve střední části najdou obyvatelé obchod a hospodu, další prostory využívá ubytovna. „Myslím, že takto velký objekt by měl mít vrátnici a nadstandardní služby,“ říká Hammerlindl, předseda samosprávy Koldomu.

Původní představa přitom byla mnohem odvážnější. Obyvatelé měli mít pod jednou střechou obchody, restauraci, prádelnu, kadeřnictví, jesle i mateřskou školu. Kdo si chtěl zaplavat, mohl zamířit do nedalekého bazénu.

Architekti počítali s tím, že lidé nebudou potřebovat všechno vlastnit. Po více než sedmi desetiletích se nabízí otázka, zda kolektivní bydlení nezískává novou šanci. V době bytové krize a rostoucích nákladů na bydlení se architekti znovu zabývají tím, kolik prostoru musí mít každý jen pro sebe a co mohou lidé sdílet.

Malé byty, velký společný svět

Když architekti Václav Hilský a Evžen Linhart v roce 1947 načrtli plány litvínovského Kolektivního domu, neprojektovali pouhé bydlení pro zaměstnance gigantické chemičky v Záluží. Rýsovali laboratoř nového lidstva. Ve 352 bytech mělo žít na čtrnáct set lidí, kteří se měli definitivně osvobodit od „otupujícího maloměšťáckého otroctví plotny a necků“. Model bytu nadchl i porotu na prestižním Trienále v Miláně.

Architekti nechtěli stavět jen další bytový dům. Obytná křídla spojili středním traktem, který měl nabídnout služby, za kterými by jinak lidé museli vyrážet do města. Fungovala tu restaurace, samoobsluha, prádelna, sdílená lednice, kadeřnictví i opravna obuvi. Nechyběly jesle, mateřská škola, ordinace a další provozovny.

Představa byla jednoduchá: když budou mít obyvatelé většinu potřebných služeb v domě, ušetří čas i každodenní starosti. Rodiče nebudou muset s dětmi daleko do školky, po práci si nakoupí a oběd si dají v restauraci. Kdo nebude chtít vařit, nebude muset.

„Původní koncepce počítala s tím, že se i nákupy nosí do bytu prostřednictvím nějaké služby. Lidé se měli převážně stravovat v restauraci, čemuž odpovídá i velikost kuchyní v bytech,“ vzpomíná Hammerlindl.

Geniální architektonický plán nepočítal s jedinou, zato zásadní věcí: se skutečnou lidskou povahou.

 08.08.12. Praha, deník, web, Kolektivní dům, Koldum, Litvínov, reprodukce

Zdravotní sestra koupe batole ve vyvýšené kachličkované vaně. Koldům nabízel kompletní zázemí včetně jeslí a mateřské školy, aby se matky mohly rychle vrátit do práce v chemičce.Foto: Aktuálně.cz – Libor Fojtík

Plán narazil na běžný život

Společné stravování se neujalo v zamýšlené míře a lidé si chtěli vařit sami. Malé kuchyně se tak z plánované úspory prostoru proměnily v nepraktické řešení. Některé další služby postupně zmizely a s nimi i důvody, proč trávit tolik času ve společných prostorách.

Dobře to vystihl spisovatel Josef Jedlička, který v Koldomu žil a každodennost v něm popsal v knize Kde život náš je v půli se svou poutí. Některé nápady podle něj rychle ztratily smysl. Obří společnou elektrickou lednici přestali obyvatelé používat, protože se z ní ztrácely potraviny. Schránky určené pro donášku nákupů nakonec sloužily k ukládání starých bot.

Poslední ránu utopii zasadil rok 1984, kdy srdce Koldomu – společenský střední trakt – zachvátil ničivý požár. Vyhořelé křídlo už svou někdejší slávu nikdy neobnovilo. Z někdejšího centra každodenního života se postupně stal prostor, který už původní funkce zdaleka nenaplňuje. Proměnil se i vztah obyvatel ke společnému životu. Samospráva se snažila pořádat mikulášskou nadílku, závod v běhu do schodů, úklidy v okolí nebo dětský den. „Moc lidí není ochotno zapojit se do organizace takových akcí,“ říká Hammerlindl.

Nepomohla ani oprava tělocvičny s přilehlým prostorem. Její využití zůstává podle něj sporadické. Změnil se také způsob, jakým lidé přistupují k sousedům a společnému majetku. „Lidé jsou více uzavření a méně se starají o společné věci,“ stýská si Hammerlindl.

V Koldomu je dnes hlášeno přibližně 500 obyvatel. To je podle Hammerlindla méně než polovina počtu před 25 lety. Dlouholetých nájemníků ubývá, v domě ale žijí také mladé rodiny. Potíže podle něj někdy působí problémoví podnájemníci. „V tak velkém počtu bytů je i jedna problémová rodina destruktivní pro celý dům,“ upozorňuje.

Střední trakt čeká na restart

Největší otázkou pro budoucnost Koldomu zůstává právě jeho střední část. Patří městu Litvínov, které pro něj hledá nové využití. Soukromá firma měla objekt v nájmu 25 let, smlouva skončila na podzim roku 2025. Podle Hammerlindla město hledalo dalšího nájemce opakovaně a zájem byl malý. „Město vybralo nájemce až na potřetí. Nebyl zájem.“

„Teď je tu ubytovna, která dělá jen další problémy,“ popisuje. Ještě jako zastupitel proto městu poslal otevřený dopis, v němž ho vyzýval, aby situaci řešilo. Také radnice hledá cestu, jak střední trakt obnovit. Český rozhlas Sever informoval, že město hledá provozovatele celého objektu. Podle tehdejší místostarostky Květuše Hellmichové by modernizace mohla vyžadovat investici až 400 milionů korun.

Hammerlindl by si přál, aby střední trakt zůstal v majetku města. Vedou přes něj totiž rozvody energií i do obou obytných křídel. Sám by v něm rád soustředil sociální služby pro seniory. Rekonstrukce by podle něj umožnila využít budovu smysluplněji a nabídnout její prostory také dalším službám. Koldům podle něj i při nižším počtu nájemníků připomíná větší vesnici, kde by se pro ně našlo místo.

Dům potřebuje péči, obyvatelé také

Samotný Koldům podle Hammerlindla není ve špatném stavu, potřebuje však průběžnou péči. Největším problémem jsou rozvody vody a odpadů, které už vyžadují rekonstrukci. Ta bude nákladná a složitá také proto, že řemeslníci musí pracovat v jednotlivých bytech, zatímco dům zůstane obydlený. Časté poruchy navíc komplikují každodenní život nájemníků.

Do budoucna by Hammerlindl uvítal návrat vrátnice a dalších služeb, například holičství. Vyšší komfort by se podle něj promítl do nájemného, zároveň by ale pomohl udržet v domě pořádek. Především si přeje, aby si Koldům i za dvacet let zachoval pověst dobrého místa k bydlení.

Kolektivní dům vyrostl i v Českých Budějovicích. Nese název Perla.

Kolektivní dům vyrostl i v Českých Budějovicích. Nese název Perla.Foto: Wikimedia Commons/CC BY-SA 4.0 – Anaj7

Kolektivní bydlení se vrací v nové podobě

Myšlenka sdíleného bydlení mezitím nezmizela. V současné architektuře se znovu objevují projekty, které kombinují soukromé byty se společnými místnostmi, dílnami, kuchyněmi nebo zahradami. Rozdíl oproti někdejším kolektivním domům spočívá mimo jiné v tom, že si obyvatelé často sami určují, jaké prostory potřebují a jak je budou využívat.

Příkladem je vídeňský projekt Gleis 21 od studia einszueins architektur, který dokončili v roce 2019. Dům má 34 bytů a přibližně 75 obyvatel. Kromě bytů nabízí společnou kuchyň, knihovnu, saunu, dílnu, fitness, hostinské pokoje a kulturní prostor. Obyvatelé se podíleli na plánování společného zázemí, které slouží také k setkávání s lidmi z okolí.

Právě v tom je rozdíl oproti někdejší vizi Koldomu. Společné prostory v Gleis 21 nevznikly jako univerzální představa architektů o tom, jak mají lidé žít. Jejich podobu a využití určovala skupina budoucích obyvatel. Každý má vlastní byt a soukromí, zároveň ale může využívat zázemí, které by si sám pořizoval jen obtížně.

VIDEO: Potomci Jaroslava Haška kdysi koupili hospodu, kde kdysi bydlel jejich pradědeček

Zdroj: autorský článek, art.ceskatelevize.cz, architectureweek.cz, zam.zlin.eu, sever.rozhlas.cz

Chcete vídat Aktuálně.cz častěji na Googlu?

Přidat jako preferovaný zdroj

内容来自 Aktuálně.cz,版权归原作者所有。

阅读原文 ↗

把喜欢的内容,留在你的新标签页。

打开我的订阅