Překvapivý návod pro muže na šťastnou rodinu. Hlavní roli hraje tchyně
Babička z matčiny strany je po matce a otci nejdůležitějším členem rodiny a její přítomnost je pro prospívání rodiny ještě důležitější než dobře placená práce, píše Bradley. Babičky z matčiny strany poskytují novopečeným matkám klíčovou podporu během těhotenství i po porodu.
A dávají dětem něco navíc: bezpodmínečný citový vztah bez každodenního výchovného tlaku. Prarodiče mají „lásku bez odpovědnosti“. Mají víc času i trpělivosti, nemusejí vychovávat a mohou rozmazlovat. Dítě u nich zažívá přijetí, za které nemusí „platit“ hotovými úkoly a tím, že nezlobí. Děti se jim také často svěří s tím, co by rodičům neřekli.
Podle oxfordské studie z roku 2009 platí, že čím víc byli prarodiče zapojení, tím méně měly děti emočních problémů a tím ochotněji pomáhaly druhým. Nejsilnější byl efekt u dětí z rozvedených rodin, kde prarodiče fungují jako pevný bod v chaotickém světě.
James Rilling z Emory University (2021) dokonce pomocí magnetické rezonance zkoumal mozek pěti desítek babiček. Při pohledu na fotku vnoučete se jim nejvíc rozsvítily oblasti emoční empatie. Babička doslova cítí to, co cítí vnouče, zatímco při pohledu na vlastní dospělé dítě převládala spíš empatie rozumová, tedy snaha pochopit, co si myslí.
Prarodiče také předávají rodinnou paměť: historky, tradice, vědomí, odkud dítě pochází. Pro dítě je to první setkání se stářím a s dějinami, které někdo opravdu prožil.
Babička má zásadní vliv už na to základní – na přežití. V přehledu 45 studií pokrývajících každý kontinent bylo zapojení babičky z matčiny strany spojeno s vyšší šancí na přežití dítěte. Ve studii provedené v jižní Etiopii byly děti s dostupnou babičkou z matčiny strany vyšší na svůj věk a měly o 25 procent vyšší pravděpodobnost, že se dožijí více než tří let.
Existuje k tomu i tzv. Hypotéza babičky. Ta vysvětluje, proč ženy žijí desítky let po menopauze, což je u savců velmi vzácné. Kromě lidí to umějí prakticky jen některé kytovci, například kosatky. Zformulovala ji koncem 90. let antropoložka Kristen Hawkesová podle výzkumu lovců a sběračů z kmene Hadza v Tanzanii. Díky péči starších žen mohly jejich dcery rodit dřív a častěji a víc vnoučat přežilo.
V době klesající porodnosti není bez zajímavosti, že dcery s matkami ve své blízkosti mají děti dříve a s kratšími intervaly mezi porody a více jejich dětí se dožívá dospělosti. Což platilo i v minulosti.
Podle studie v Current Biology o francouzských osadnících v Kanadě v 17. a 18. století měla žena v průměru o 2,1 dítěte víc, když její matka žila poblíž. Čím dál babička bydlela, tím slabší byl efekt: při 325 kilometrech měla dcera o 1,75 dítěte míň. K podobným závěrům dochází i studie z Finska v 18. a 19.století.
A jak je to v Česku? Podle mezinárodního šetření SHARE z roku 2011 vnoučata aspoň někdy hlídá zhruba polovina babiček a 44 procent dědečků. Aspoň skoro každý týden 27 procent babiček a 24 procent dědečků, skoro denně 11 procent babiček a osm procent dědečků.
Mezi babičkami ve věku 50-59 let hlídá skoro denně 15 procent. Babičky stráví hlídáním v průměru devět hodin týdně, dědečkové pět.
Blízkost tu hraje roli. Na 80 procent českých prarodičů žije do 25 kilometrů od potomka, který má malé děti, a 86 procent je s ním v kontaktu aspoň jednou týdně. U dětí ve věku tři až čtyř let spoléhá jen na prarodiče 8,3 procenta úplných rodin a 12,6 procenta rodin s jedním rodičem.
Chcete vídat Aktuálně.cz častěji na Googlu?
Přidat jako preferovaný zdroj内容来自 Aktuálně.cz,版权归原作者所有。
阅读原文 ↗