Hororová Týna: Děsí vás podivíni, kteří vám narušují intimní zónu? Ten z filmu Creep vydá za všechny
Údajně se jmenuje Josef a má prý nevyléčitelný nádor v mozku. Aby synovi, který má na svět přijít jako pohrobek, zanechal hmatatelnou vzpomínku, podá si inzerát. Hledá zájemce, jenž by za úplatu zachytil poslední dny, které mu zbývají, do jakéhosi videodeníku.
Na jeho výzvu zareaguje Aaron. Má hluboko do kapsy, a tak mu nevadí, že se za naprosto neznámým Josefem musí vydat na odlehlou chatu v horském městečku Crestline v Kalifornii.
Josef je na první dojem milý, usmívá se a působí vstřícně. Sympatie ale záhy vezmou za své, když se bez varování svlékne do naha, vleze do napuštěné vany a začne předstírat, že se s imaginárním miminkem koupe. Začne navíc vést řeči o sebevraždě a představí kameramanovi strašidelnou vlčí masku zvanou Peachfuzz, kterou chce odkázat svému dítěti.
Právě v ten moment by Aaron měl vzít nohy na ramena. Potřeba výdělku a zároveň určitý stud a naivní víra v to, že je Josef sice poněkud výstřední, ale snad má dobré úmysly, mu nedovolí odejít. Atmosféra houstne a vychází najevo, že všechno je samozřejmě docela jinak, než se zprvu zdá.
‚Nemusím vyváznout živý‘
Josefa ztvárnil Mark Duplass, Aarona hraje sám režisér. Dvojice se zná z doby, kdy Briceova manželka hlídala Duplassovy děti. Scénář společně napsali poté, co našli zálibu v pozorování podivného lidského chování a znepokojivých sociálních interakcí.
Podnětem jim byly zkušenosti s americkou inzertní službou Craigslist. Duplass zavzpomínal, jak takto jednou koupil postel z druhé ruky, která měla být při předání rozebraná a připravená na naložení do dodávky. Když ale dorazil na místo, byla stále ještě sestavená, a rozebráním tam potom strávil asi tři hodiny.
„Ten chlápek, co mi ji prodal, se choval dost zvláštně. Upřeně na mě zíral, narušoval můj osobní prostor a sděloval mi o sobě až příliš mnoho informací. Neřekl sice nic nevhodného ani nebezpečného, přesto tam bylo pár okamžiků, kdy mě napadlo, že nemusím vyváznout živý,“ podotkl.
Zážitek popsal Briceovi a společně se rozhodli o takto neobvyklé osobě natočit komorní film o dvou hercích. Inspirovaly je také slavné psychologické thrillery Osudová přitažlivost (1987) a Misery nechce zemřít (1990) nebo celovečerní existenciální rozhovor My Dinner with Andre (Moje večeře s Andrem, 1981).
Pracovali s rozpočtem pouhých pěti set dolarů, jelikož nepotřebovali štáb. Na place byli přítomni čistě Brice s Duplassem, střih jim zajistil kamarád Christopher Donlon.
Bizarní, dotěrný člověk
Původně zamýšleli stvořit hořkou tragikomedii o dvou osamělých mužích, kteří k sobě hledají cestu. První verzi neformálně promítli svým přátelům a podle jejich reakcí pak snímek upravili. Následně uspořádali další projekci, opět si zaznamenali ohlasy a film znovu předělali.
Postupně zjišťovali, že testovací publikum nejvíce oceňuje plíživé napětí a temné prvky. Experiment s pracovním názvem Peachfuzz se tak přirozeně přelil do hororu. Do žánru ho posunul i známý hororový producent Jason Blum ze studia Blumhouse, který se do projektu posléze zapojil.
Pro snazší distribuci do kin přejmenovali film na Creep, což je v anglickém slangu výraz pro bizarního, dotěrného člověka, který v ostatních vyvolává pocit nepohodlí, úzkosti až strachu. Znát ho můžete ze stejnojmenné písničky kapely Radiohead z roku 1992, v níž zpěvák Thom Yorke popisuje, že se právě cítí jako podivín, jenž nedokáže oslovit vysněnou, nedostižnou dívku.
Snímek Creep natočený v oblíbeném stylu found footage, tedy rádoby nalezené nahrávky, měl po premiéře velmi dobré ohlasy. Svědčí o tom celovečerní pokračování i navazující seriál The Creep Tapes, který se nedávno rozrostl o třetí řadu. Dvojici filmů si nyní můžete pustit ve videotéce Netflix.
内容来自 Novinky.cz - Kultura,版权归原作者所有。
阅读原文 ↗
