Ukradená minulost za sklem? Nová výstava v Rudolfinu ukazuje, co vám muzejní štítky neřeknou

Předmět za muzejním sklem může působit bezpečně. Někdo jej popsal, uložil a postaral se, aby se nepoškodil. Jenže štítek často neřekne, kdo věc vyrobil, kdo ji používal a za jakých okolností opustila svůj původní domov. Pro potomky těchto lidí přitom nejde jen o dávnou historii. Některé předměty jejich předků se nacházejí v institucích na druhém konci světa.

Tanya Lukin Linklater a Duane Linklater přinášejí do Galerie Rudolfinum dvě odlišné zkušenosti. Tanya pochází z národa Alutiiqů, známých také jako Sugpiaqové, na Aljašce. Duane je Omaskêko Ininiwak z národa Moose Cree v Kanadě. Ve své tvorbě se oba ptají, co lidem zůstává, když přijdou o území, když se jejich věci ocitnou v cizích sbírkách a když historii jejich společenství dlouho vypráví někdo jiný.

Tanya Lukin Linklater a Duane Linklater přinášejí do Galerie Rudolfinum dvě odlišné zkušenosti.

První část názvu výstavy Crested, se pojí s tvorbou Tanyi Lukin Linklater, která se narodila na aljašském ostrově Kodiak. Druhá se vztahuje k dílu vizuálního umělce Duana Linklatera, který je příslušníkem Omaskêko Ininiwak z Prvního národa Moose Cree a narodil se v severním Ontariu.Foto: Aktuálně.cz – Tereza Šolcová

U Tanyi mají velkou váhu oděvy, ozdoby, pohyb i dotek. Zajímá ji, jaké znalosti byly potřeba k výrobě věcí, které pomáhaly jejím předkům žít v drsném prostředí aljašských ostrovů. Její díla připomínají lidi, kteří tyto věci vytvářeli, nosili a předávali dál. Výstava tak otevírá otázku, zda k poznání takové věci stačí přečíst její popis, nebo zda potřebujeme také příběhy, kontakt a čas strávený společně s ní.

Duane pracuje s jinými obrazy. V galerii staví rozměrné konstrukce připomínající úkryty, do nichž ukládá oblečení, obrazy a osobní předměty. K některým věcem návštěvník nedohlédne; vstup mu může zakrývat kámen nebo obraz. V prostoru, kde jsme zvyklí mít vše vystavené k prohlížení, je to nezvyklé rozhodnutí. Nutí přemýšlet, zda každá uchovávaná věc musí být zároveň veřejně dostupná a kdo o tom smí rozhodovat.

Česká stopa daleko za oceánem

Výstava se ale neodehrává jen „někde daleko“. Kurátorka Hana Janečková v eseji Ústa řeky připomíná cestu skleněných korálků z Jizerských hor přes Atlantik. V jabloneckém muzeu se dodnes nachází náhrdelník, který z dovezených českých korálků kolem roku 1890 vyrobily ženy z řad Prvních národů. „Dostupné dobové záznamy nám ovšem neříkají nic o těch, kteří náhrdelník vyrobili, ani nevysvětlují, jak se do jablonecké sbírky dostal,“ píše Janečková.

O obchodu se sklem máme záznamy. O lidech na obou koncích jeho cesty víme podstatně méně. Obchodní trasy navíc vznikaly ve světě, v němž koloniální moc zabírala území původních obyvatel. To neznamená, že jeden korálek vysvětlí celé tyto dějiny. Umožňuje ale položit přesnější otázku: koho jsme při jejich vyprávění dosud přehlíželi?

Tanya a Duane pro pražskou výstavu společně vytvořili dílo ze skleněných prutů, z nichž se ještě nestaly korálky. Jejich práce návštěvníkovi nenabízejí hotovou odpověď ani jediný správný způsob, jak se na ně dívat. Vybízejí ho začít u věcí, které vidí, a zajímat se o lidi, jejichž životy k nim patří.

Výstava Crested/mâcistan potrvá v Galerii Rudolfinum do 3. ledna 2027.

Článek vznikl ve spolupráci s Galerií Rudolfinum.

Chcete vídat Aktuálně.cz častěji na Googlu?

Přidat jako preferovaný zdroj

内容来自 Aktuálně.cz,版权归原作者所有。

阅读原文 ↗

把喜欢的内容,留在你的新标签页。

打开我的订阅