Uvidíš všechno? Strhující dokument dusí otázkou, zda vyšinuté pohledy prozradí pravdu

Elizabeth Holmesová a její podnikatelské aktivity jsou tak trochu symptomem dneška. Američanka nabízela všemocný, jednoduchý produkt, který lidem usnadní cestu ke zdravému životu: zařízení, jež mělo člověka během pár sekund z malého vzorku krve otestovat na takřka všechny nemoci. Na zázračném start-upu od začátku pracovala s Rameshem Balwanim, který byl zároveň jejím partnerem. Holmesová se stala zlatým dítětem Silicon Valley, nalákala nespočet gigantických investorů. Prodávala hlavně silou slova, osobnosti a senzačními sliby o tom, jak zavedené zdravotnictví položí na lopatky. 

Šlo však o jednu velkou bublinu podvodů, která po několika letech praskla. Společnost Theranos roku 2018 zanikla a Holmesová stanula před soudem. V roce 2022 pak nastoupila do vězení. Pár týdnů před nástupem se svým novým partnerem oslovila dokumentaristu a komika Nathana Fieldera, aby zpracoval její příběh. Fielderova metoda, uplatňovaná třeba v brilantních pořadech Nathan for you nebo Zkouška, se odvíjí od minima vyjadřovaných emocí a inscenovaných pasážích. Skrze nekonvenční přístup demaskuje skutečné pocity druhých a mnohé uvádí do rozpaků. On sám je těžko definovatelný, stoická tvář je vedle humoru zdrojem neklidu, vzpírá se stereotypům. 

V dokumentární Zkoušce si vybíral obdobně sociálně vykloubené jedince, případně ty, kteří se potřebují svěřit s dlouho tutlaným tajemstvím. Aby se na to připravili, všechny situace si v několika variantách předehrávali nanečisto. Šlo o sociální experiment říznutý deadpan humorem a balancující na hranici fikce a reality. Ze stejných základů čerpá i dokumentární film Uvidíš všechno. Režisér Fielder „nasáčkovaný“ u pochybné dvojice doma se zprvu pídí po tom, kde je pravda, protože Holmesová tvrdí, že nikdy v životě nelhala. Jak ale takovému člověku věřit? 

Vidíme každý mimický sval

Robustní stopáž je rozseknutá na dvě pomyslné části. První se odehrává před nástupem Holmesové do vězení, druhá po něm (ta zaostřuje na proměnu podnikatelčina mediálního obrazu, který má pevně v rukou její partner). Fielder se snaží takřka výhradně vycházet z toho, co mu dvojice řekne. Postupně však stupňuje sebereflexivní linii, v níž se pomyslná objektivita vytrácí. 

Vyprávění nejdříve vcelku důsledně následuje známé true crime principy. Hlavní otázkou je, zda je Holmesová vinna, či nikoli. Čekáme na chvíli, kdy ji Fielder nachytá. Nabalované vrstvy ale vypráví spíš o rozkladu sdílené skutečnosti. Lež a sebeklam coby obranné mechanismy, vrstvy, pod nimiž jsou pouze další vrstvy. V závěru tedy nejde o odhalení podvodu, nýbrž o zobrazení bizarně mnohoznačné formy lásky a lidské sounáležitosti. Fielderův koncept se totiž rozpadá, což struktura filmu záměrně reflektuje. Komika je propletená s depresí, faktem, že v proudu slov plaveme v neznámu, zatímco smysl se vzdaluje stále více. 

V mnoha ohledech jde až o hororovou rozpravu o úskalí komunikace, o povaze moci a také mediální reprezentace (v tomto případě trojsečné, protože Fielder vedle sledovaného dua reflektuje i vlastní selhání, navíc neotřelým způsobem). Přitom témata ani nemají dojít rozuzlení. Určující je zrádně bezvýchodná subjektivita. Tu zpřítomňuje i obrazová koncepce, založená na dusivých detailech. Dominantou jsou lidské tváře, krystalicky čistá kamera zhmotňuje každý pór, každý mimický sval. Snažíme se odhalit, zda vyšinuté pohledy a rétorika prozradí pravdu. 

A jakkoli máme ke všem bezprostřední přístup, nevíme nic. Detaily jsou podvratné. Nabalování informací k ničemu nevede, nezbývá než se obrátit k vlastní morálce, pocitům a vnímání. Ostatně, Fieldera si ústřední dvojice pozve do pronajatého domu na pláži, kde dřevěné stěny a rádoby konejšivé prostředí prozářené žlutým světlem zejí hlavně falší. Ale divák začíná pochybovat, co a jak vlastně viděl. Paměť se tu náhle ukazuje coby nespolehlivý vnitřní vypravěč. 

Vím, že nic nevím 

Když byl před několika týdny zveřejněn trailer tohoto dlouho utajovaného filmu, stal se virálem. Měl pro to všechny předpoklady: vykloubenost, Fielder jako režisér a v hlavní roli mediálně exponovaná osoba, jejíž příběh byl zpracovaný fikčně i dokumentárně. Rozhodně však nejde o laciný trend, byť by se to mohlo na první pohled zdát. Někteří mohou sice namítat, že Fielder zde nepředvádí nic nového, ale právě ona přímá komunikace s jeho předchozí tvorbou už tak plnotučně komplikované dílo ještě povyšuje. 

Tvůrcům se povedlo skloubit diváckou atraktivitu s podvratností na mnoha úrovních. Fanoušci true crime budou zklamáni, stejně jako ti, kteří se těší na to, až Fielder bude v deziluzi se topící Holmesovou provokovat. Obojí by totiž bylo příliš jednoduché a zaměnitelné. Fielder se tu projevuje hlavně jako nezlomný humanista, který hledá lidskost tam, kde možná ani není. A zároveň divákovi dopřeje i šokující a ze řetězu utržené momenty, kdy se protagonisté tak nějak odkopou sami. Nic ovšem není samoúčelné. 

Momenty, kdy Fielder stojí v kraji místnosti se sluchátky a náhledovým monitorem, zatímco sledovaný pár řeší na první pohled intimní a bolestivé skutečnosti, tak nějak vystihují celkový zážitek. Stejnou měrou nepříjemný i lákavý. Kdy se mění role pozorovatele v aktéra? A kde leží hranice mezi svěřováním se a neoprávněnými stížnostmi? Inteligentní i pudový snímek Uvidíš všechno pronikavě a zároveň s ohledem na okolnosti empaticky nahlíží společnost, kde byznys ovlivňuje naši podstatu i vztahy k druhým. Nebo je to ještě jinak?

Dokumentární film

Uvidíš všechno

Režie: Nathan Fielder, Lance Oppenheim

Aerofilms, 5. listopadu 2026

Chcete vídat Aktuálně.cz častěji na Googlu?

Přidat jako preferovaný zdroj

内容来自 Aktuálně.cz,版权归原作者所有。

阅读原文 ↗

把喜欢的内容,留在你的新标签页。

打开我的订阅