Mistr světa o proměně cyklistiky: Mladší jezdci jsou lepší než my, naše děti budou ještě dál
Ačkoliv to má ze sousedního Polska jenom kousek, do hlavního českého města doposud pořádně nezavítal. „Byl jsem tu akorát jednou asi před čtrnácti lety, ale to jsem jel akorát na letiště. Dřív jsem hodně trénoval v Krkonoších, kolem Jelení Hory, takže jsem zajížděl i do Česka. Ale vlastně mě nenapadlo, že Praha je až tak blízko,“ usmál se.
Krásy české metropole ho nalákaly k další návštěvě. „Prošli jsme se hlavně po centru města, ale určitě je tu pořád co objevovat. Musím říct, že jsem příjemně překvapený. Určitě se sem chci vrátit,“ připustil. „Cyklistika je krásná v tom, že můžeme cestovat po všech kontinentech. Na druhou stranu na turistiku nikdy není prostor. Většinou vidíme jen hotel, autobus a trasu závodu,“ líčil.
S českou cyklistikou ho pojí bývalí týmoví parťáci Zdeněk Štybar, František Raboň nebo Leopold König. V tuzemsku zažil rovněž úspěšný průlom v juniorské kategorii. „Vybavuju si, že jsem tu jel Závod míru juniorů. Byl to největší etapový závod roku a já ho vyhrál dvakrát,“ vzpomínal. „Změnilo mi to kariéru. Protože když dokážete vítězit mezi juniory, asi ve vás něco je,“ podotkl.
Největší úspěchy sbíral mezi lety 2014 až 2018. Dvakrát ovládl Strade Bianche, Amstel Gold Race, získal žlutý trikot na Tirreno-Adriatico nebo domácím závodě Kolem Polska. A co především, stal se světovým šampionem. „Byl to úžasný úspěch pro celé Polsko. Nepřišlo to z ničeho nic. Ale vozit duhový dres mě samozřejmě změnilo. Potvrdil jsem si, že se opravdu řadím mezi nejlepší cyklisty, i když to přineslo velký tlak,“ popisoval.
V letech 2020 a 2023 se dočkal etapových triumfů na Tour de France, poslední tři sezony ale s přibývajícím věkem jeho výkony značně klesly. „I když je mi 36 let, moje čísla se pořád zlepšují. Jen ti mladí mají progres ještě daleko výraznější,“ všiml si. „Cyklistika je stále profesionálnější a vyžaduje stále více úsilí vyrovnat se nastupující generaci. Mladší jezdci jsou lepší než my, naše děti budou ještě lepší. Takhle ten sport funguje,“ upozornil Kwiatkowski.
Pokrok souvisí zejména se zkvalitněním technologií a jednodušším přístupem k informacím. „My jsme toho moc nevěděli o trénincích, aerodynamice, nutrici a tak dále. Jen jsme se učili ze svých chyb. Teď už je přístup ke všemu velmi snadný. Takže je normální, že se všichni zlepšují,“ mínil.
Ačkoliv na mladší konkurenty ztrácí, motivace má stále dost. „Cyklistika je pořád hodně nevyzpytatelná a stále věřím, že můžu vyhrávat velké závody. Porážet hvězdy je stále složitější, ale pořád tu jsou bitvy, které můžeme vyhrát. To mě žene dopředu,“ říká.
Po konci sezony kolo na chvíli odložil. „Předchozí roky jsem cítil vinu za to, že jsem zraněný a nedosahuju takových výsledků. V zimě jsem si nedával žádnou pauzu a snažil se maximálně připravit. Teď jsem se k přestávce donutil. Miluju jezdit na kole, je těžké se přesvědčit, abych jen odpočíval. Nejlepší relax je pro mě stejně vyrazit na kolo s přáteli, ujet čtyřicet kilometrů a dát si kafe,“ vysvětloval.
V polském národním týmu i v Ineosu je nejstarší, což se snaží využít jako pozitivum. „Dřív jsem se od starších hodně učil. Teď jsem starší já, takže se snažím předávat své zkušenosti. To je přirozená součást procesu, která mě baví,“ pochvaluje si.
Smlouvu s britským týmem má podepsanou až do konce 2028, takže v pelotonu ještě zůstane minimálně dva roky. A ani po konci kariéry by se nebránil práci v cyklistickém prostředí. „Trenér ze mě určitě nebude, na to bych potřeboval daleko víc znalostí. A sportovní ředitel? Proč ne. Baví mě taktická i logistická stránka cyklistiky. Končit ještě nehodlám, takže budoucnost příliš neřeším, ale tohle je určitě jedna z možností,“ doplnil Kwiatkowski.
内容来自 Sport.cz - Hlavní stránka,版权归原作者所有。
阅读原文 ↗

