Pily pro závody posílá brousit až do Austrálie. Jedna stojí kolem 60 tisíc
Døevorubecká série Stihl Timbersports má v celé republice nižší desítky závodníkù. Mezi nimi jsou i Karel Diviš a David Kuèera, kteøí spolu trénují v Tøebkovì u Písku. Redaktor iDNES.cz se vyrazil podívat na jejich trénink. Døevorubci popsali, co sport obnáší a zavzpomínali i na nejúspìšnìjšího èeského závodníka Martina Komárka.
Rány seker prostupují tichý sychravý veèer v Tøebkovì u Písku. V potemnìlé obci nelze pøehlédnout záøi malého reflektoru za domem Davida Kuèery. Na prkenném pódiu jsou seøazené velké špalky, s nimiž se pøipravují na další døevorubecké závody. Kuèera už dotrénoval a èeká, než pøijede jeho kolega Karel Diviš.
Když dorazí, jako první vynáší další špalky z pøívìsu, na nìmž je jen nìkolik hodin pøedtím dovezl Kuèera z lesa. Potom už si jeden z nich pokládá na podstavec, upevòuje ho háky, aby se nehýbal, otevírá bednu a vytahuje sekery. Dnes se zamìøí jen na disciplínu underhand chop, kdy se pøesekává ležící kus døeva. Na zaèátku si musí vše pøipravit.
Tento sport je zvláštní, všichni jsme soupeøi a pøitom kamarádi. Trénujeme spolu a pomáháme si.
David Kuèera
„Nejdøív si udìláme nášlapy, na kterých se stojí bezpeènì a do kterých se nesmí pøi závodì sekat. Je to kvùli bezpeènosti, znamenalo by to diskvalifikaci,“ øíká Diviš. Nášlapy se vytváøejí seseknutím kousku u kraje do roviny. Závodníci potom zasazují údery nebezpeènì blízko od svých nohou. I proto nosí ponožky z kroužkù, pøipomínající rytíøskou zbroj.
Kuèera míní, že ponožka by náraz sekery do nohy zmírnila, ale stejnì by došlo minimálnì k velkým pohmoždìninám. „Zažil jsem jednou, že náš kolega sekl bokem do stojanu. Ten je ze tøí milimetrù železa a sekera tím projela do pùlky. Samozøejmì bylo po sekeøe,“ vzpomíná. Ponožky však vyjdou i na osm tisíc korun.
Vybavení celkovì není levné. Závodní sekera stojí øádovì mezi 14 a 18 tisíci, dlouhá ruèní pila se pohybuje kolem 60 tisíc. Výrobcù je málo, èekací lhùty jsou dlouhé, i proto jich má Diviš víc a sdílí je s kolegy. Sám si svoji první sekeru koupil až po nìkolika letech. Pily posílá brousit do Austrálie. „Naposledy to byly dvì pily a platil jsem kolem 22 tisíc,“ pokraèuje.
Potom už Diviš stoupá na pøipravený kus døeva a zasazuje první údery. Po chvíli však zastavuje a potøebuje si odpoèinout. Nakonec pøesto špalek konèí na dvì pùlky, celkem pøesekl tøi. Døevo, s nímž trénují, má totiž odlišné vlastnosti než závodní z nizozemských plantáží èerných topolù. Je tužší, má vìtší prùmìr a sekají i „bloky“ se suky. „Na tréninky to nièemu nebrání. Naopak, nerozsekáme toho tolik,“ øíká Kuèera.
Další závod mají až na jaøe a zamìøují se na techniku, a ne na èas. Až se soutìž pøiblíží, vybere Kuèera topoly, které budou co nejbližší pravidly stanoveným parametrùm. Roènì prý takto rozštípou kolem 50 kubíkù døeva. „Døevo je ta nejvìtší promìnná, která rozhoduje, jak to dopadne. Kromì pøipravenosti, síly a rychlosti závodníka,“ dodává Diviš.
Studoval s Martinem Komárkem
Sekat je možné, prakticky jen když je døevo èerstvé nebo nevyschlé. To závodní se musí kácet ve stejný èas a v téže oblasti. Pro závody se špalky obvykle osoustruží na pøedepsaný prùmìr a zabalí do fólie, aby nevyschly. V obalu potom pracuje, nìkdy více ztuhne, jindy povolí. I proto se mohou jeho vlastnosti postupnì mìnit.
„Martin øíkal, že sekat buï hned, nebo tak po tøech mìsících uskladnìní døeva. Ono se zatáhne,“ líèí 51letý Kuèera s odkazem na bývalého nejlepšího èeského závodníka Martina Komárka z Oseka na Písecku, který v roce 2022 tragicky zemøel pøi práci v lese. Právì on ho ke sportu pøed nìkolika lety pøivedl. „Je ho škoda, ale co se dá dìlat,“ povzdychne si.
Kuèera a Komárek byli dlouholetí pøátelé a znali se dobøe už z dob studií na písecké lesnické škole. „Sloužil jsem v elitní armádì a po letech, když jsem skonèil, tak jsem se potkal s Martinem. Slovo dalo slovo, tak jsem to šel zkusit na kemp a závodím,“ pøibližuje své zaèátky. Nyní má firmu zabývající se zahradami.
To 52letý Karel Diviš pracuje jako manažer kvality v automotive a sportu se vìnuje už od roku 2006. Kromì Stihl Timbersports se úèastní dalších závodù, napøíklad vytrvalostních. Poprvé je vidìl na zahranièním sportovním kanále a pøihlásil se na kemp. Døevorubecký sport dìlá 40 až 50 lidí, v Timbersportu jich bylo letos aktivních 26 napøíè republikou.
Mezi své nejvìtší úspìchy za 20 let Diviš øadí nìkolikanásobnou úèast na týmovém mistrovství svìta, kdy nejlépe byli pátí. Na tom posledním se pøedstavil letos koncem øíjna a s kolegy obsadili deváté místo z 20 zemí. Od svého zaèátku se také pokaždé kvalifikoval na mistrovství republiky a poslední dobou se umis�uje do šestého místa.
Disciplín ve Stihl Timbersports je celkem šest s tím, že v polovinì závodníci pracují se sekerami, ve zbylých tøech mají pily – ruèní i motorové. Absolvovat je musí všechny a nejvyšší šance na dobrý výsledek mají ti nejvyrovnanìjší. Diviš zmiòuje, že jemu jde nejlépe pøesekávání, Kuèera má naopak radìji øezání.
Závodí i padesátníci
Obvykle trénují více disciplín, tìm s pilami minulou støedu nepøálo poèasí. „Musíte se do toho opøít a dneska, jak to klouže, to není dobré,“ popisuje Kuèera. Zkoušel i standing chop, kdy døevo neleží, ale stojí. Ale ani pøi nìm mu podmínky nevyhovovaly. Diviš ho tak rovnou vynechal. Zmínil také, že souèástí pøípravy není jen trénink, ale i jiné sporty èi posilovna.
„Tento sport je zvláštní, všichni jsme soupeøi a pøitom kamarádi a trénujeme spolu a pomáháme si. Kolega je vlastnì mùj soupeø, já mám døevo a nemám problém trénovat tady,“ míní Kuèera.
Diviš dále zmínil, že sport není jen pro mladé a zvládají ho i po padesátce. „Když máte dobrou techniku a vydržíte 20 až 30 sekund s maximálním nasazením, tak se poøád dá na dobré úrovni závodit,“ navazuje David Kuèera s tím, že starší závodníci bez problému staèí mladším. Dùležité je udržovat se neustále v kondici. Karel Diviš si napøíklad loni v standing chopu na mistrovství republiky vytvoøil osobní rekord.
内容来自 Metro.cz,版权归原作者所有。
阅读原文 ↗