Syn našel na zahradě lebku, otec tvrdil, že patřila dědečkovi. Policie odkryla hrůzu

V prosinci 1994 vyrazil třináctiletý Erich Baumeister s kamarádem do lesa za rodinným domem ve Westfieldu v americké Indianě. Mezi stromy narazili na lidskou lebku. Nedaleko ležely také další kosti. Chlapci nález ukázali Erichově matce Julii. Ta jim řekla, aby lebku vrátili na místo. Když se později vrátil domů její manžel Herbert Baumeister, přišel s vysvětlením. Ostatky podle něj patřily k anatomické kostře, kterou si jeho zesnulý otec přinesl z lékařské praxe. Pracoval totiž jako anesteziolog.

Jak se lebka a další kosti dostaly do lesa? Podle Baumeistera za to mohli mývalové. Prý se dostali do sklepa a ostatky odtud vytahali. Julie manželovu verzi přijala, přestože jí připadala podivná. Baumeister kosti vyhodil a rodina se k nálezu dál nevracela. Byla to přitom jedna z prvních stop vedoucí k odhalení jednoho z nejšílenějších sériových vrahů současnosti.

Muži mizeli beze stopy

Ve stejné době pátrali policisté v Indianapolis po několika pohřešovaných mužích. Zmizeli v letech 1993 a 1994 a svědci je naposledy viděli v místních gay barech. Jejich rodiny začaly mít podezření, že někdo muže cíleně vyhledává a odváží neznámo kam.

Obrátily se proto na bývalého policistu a soukromého detektiva Virgila Vandagriffa. Ten dostal za úkol najít osmadvacetiletého Allena Wayna Broussarda a třiatřicetiletého Rogera Allena Goodleta. Při pátrání narazil na souvislosti, které později pomohly vyšetřovatelům dostat se k Baumeisterovi.

Policie mezitím vyslechla muže, který přežil Baumeisterův pokus o vraždu. Pod jménem Brian se s ním seznámil a pozval ho k sobě domů. Během sexu se ho pokusil uškrtit, muž se ale ubránil. Zapamatoval si registrační značku jeho auta a policie díky ní brzy zjistila, že útočníkem byl Herbert Baumeister.

Podnikatel z nedalekého Westfieldu měl rodinu, tři děti, vlastní podnikání a rozlehlou usedlost. Provozoval síť obchodů s použitým zbožím. Nic na první pohled nenasvědčovalo tomu, že nějak souvisí s nevyřešenými případy. Začala se ale objevovat svědectví, která ho spojovala s místní gay scénou.

Manželka už nechtěla dál mlčet

Dne 1. listopadu 1995 se detektivka Mary Wilsonová s kolegou setkala s Baumeisterem v jednom z jeho obchodů. Zpočátku popíral, že by někdy navštívil gay bar. Když mu však vyšetřovatelé předložili důkazy, připustil, že tam chodil. Zároveň trval na tom, aby se o tom nedozvěděla jeho manželka ani děti.

Policisté chtěli prohledat jeho pozemek. Baumeister jim ale nedal souhlas. Vyšetřovatelé proto potřebovali soudní povolení, k němuž jim zatím chyběly dostatečné podklady. O vstup na pozemek požádali také Julii, ta jim však zpočátku nevyhověla. Stále věřila, že se policie v jejím manželovi mýlí. Zlom přišel v roce 1996. Julie požádala o rozvod už v lednu. Manželství se rozpadalo a přestávala mít důvod manžela chránit. Její právník se v červnu znovu spojil s detektivkou Wilsonovou a připomněl jí podivný nález kostí z roku 1994.

Tentokrát už Julie nechtěla mlčet. Dne 24. června dovolila policistům vstoupit na rodinný pozemek, zatímco Baumeister nebyl doma. Vyšetřovatelé zamířili přímo do lesa. Objevili další úlomky kostí a lidské zuby. Nález jim poskytl dostatečný důvod, aby ještě téhož dne získali soudní povolení k prohlídce celého pozemku. Následující dny začalo odhalování, které dalece překonalo jejich nejhorší očekávání.

Pod stromy ležely tisíce lidských kostí

Policisté, kriminalisté a forenzní antropologové z University of Indianapolis prohledávali les i další části osmnáctiakrového pozemku. Postupně nacházeli další a další lidské ostatky. Nešlo o několik pohřbených těl. Odborníci shromáždili více než deset tisíc kostí a jejich fragmentů. Některé byly spálené, jiné rozdrcené. Další ležely promíchané dohromady a rozptýlené na různých místech. Část úlomků byla tak drobná, že měřila jen několik centimetrů, někdy dokonce méně.

Vyšetřovatelé dospěli k podezření, že na pozemku zemřelo nejméně 25 lidí. Podle jejich verze Baumeister vyhledával muže v gay barech, zval je na svou usedlost a tam je škrtil. Ostatky následně ničil a ukrýval v lese za domem. Jenže muž, který mohl vyšetřovatelům vysvětlit, co se na farmě odehrávalo, byl pryč. Baumeister odjel do Kanady ještě před dokončením rozsáhlého pátrání. Dne 3. července 1996 našli jeho tělo v parku Pinery Provincial Park v kanadském Ontariu. Zastřelil se.

Zanechal po sobě třístránkový dopis, v němž popisoval osobní a finanční problémy i rozpad manželství. O lidských ostatcích na své farmě se nezmínil. Nikdy tak nezodpověděl otázky vyšetřovatelů.

Tisíce kostí čekaly na svá jména

V devadesátých letech dokázali odborníci určit totožnost osmi mužů. Zbytek ostatků uložili do krabic na University of Indianapolis. Tehdejší kriminalistika si s poškozenými a často jen drobnými kostními fragmenty nedokázala poradit. Vyšetřování postupně utichlo a rodiny pohřešovaných mužů zůstaly bez odpovědí.

Případ se znovu otevřel v roce 2022. Koroner okresu Hamilton Jeff Jellison se rozhodl vrátit k tisícům kostí, které desítky let čekaly na identifikaci. Oslovil rodiny lidí, kteří zmizeli v Indianě a okolních státech v osmdesátých a devadesátých letech, a požádal je o poskytnutí vzorků DNA.

Do práce se zapojily Indiana State Police, University of Indianapolis a další odborná pracoviště včetně texaské laboratoře Othram, která se specializuje na genetickou genealogii. Nejprve museli zjistit, které fragmenty patří stejnému člověku. Teprve po seskupení kostí mohli vybrat vhodné vzorky pro další testování a porovnat získané genetické profily s DNA příbuzných nebo s dostupnými databázemi.

Jedním z nejvýznamnějších výsledků bylo odhalení identity Daniela Thomase Hallorana. Jeho jméno přitom původně nefigurovalo mezi známými pohřešovanými muži. Vyšetřovatelé následně kontaktovali také jeho dceru, která poskytla rodinný vzorek DNA a pomohla potvrdit příbuzenskou vazbu. Halloran se stal desátou pojmenovanou obětí případu.

Kolik obětí ještě čeká na odhalení?

Pátrání pokračuje i po třiceti letech. V květnu 2026 zveřejnila Indiana State Police podrobnou bilanci genetických analýz. Kriminalisté do té doby předali k testování 175 vzorků ostatků. Ani získání genetického profilu automaticky neznamená, že se podaří zjistit totožnost člověka. Odborníci potřebují vhodný vzorek pro porovnání, například DNA příbuzného.

V srpnu 2026 se v souvislosti s Baumeisterem hovořilo o dvanácti obětech. Vyšetřovatelé však stále pracují s odhadem, že ostatky z Fox Hollow Farm mohou patřit nejméně 25 lidem. Přesný počet se možná nikdy nepodaří zjistit.

Byl Baumeister také vrahem od dálnice I-70?

Fox Hollow Farm ovšem nemusí být jediným místem, které souvisí s Baumeisterovými zločiny. Vyšetřovatelé ho po jeho smrti začali spojovat také se sérií vražd známou jako případ I-70 Strangler. V letech 1980 až 1991 nacházeli lidé v Indianě a Ohiu těla mladých mužů a chlapců, často odhozená v blízkosti vodních toků a odlehlých míst podél dálnice Interstate 70. Oběti někdo uškrtil. Některé z nich patřily k místní gay komunitě a jejich profily připomínaly muže, kteří později zmizeli v okolí Indianapolis.

Vyšetřovatelé si všimli podobností mezi oběma sériemi. Baumeister se v té době pohyboval také v západním Ohiu a svědci ho spojovali s některými místy, kde oběti naposledy viděli. Jeden ze svědků dokonce označil jeho fotografii za podobu muže, s nímž se před zmizením setkal jeden z pohřešovaných. Policie ho proto začala považovat za hlavního podezřelého v případu I-70 Strangler. Na své konto by si tak připsal dalších nejméně jedenáct vražd. Ani zde se však nepodařilo získat důkazy, které by Baumeisterovu vinu definitivně prokázaly. K případu se navíc v minulosti připoutala i další jména podezřelých pachatelů.

Jednal sám, nebo měl pomocníka?

Další otázku letos otevřel koroner Jeff Jellison. Při obnoveném vyšetřování ho zaujalo nejen množství ostatků, ale také způsob, jakým je někdo po rozsáhlém pozemku rozmístil. Baumeister by podle něj musel sám přenášet těla na poměrně velké vzdálenosti přes hustý les a následně ničit a rozptylovat ostatky. Jellison proto připustil možnost, že na vraždách mohl spolupracovat ještě někdo další. V srpnu 2026 uvedl, že podle něj existují silné náznaky přítomnosti dalšího podezřelého. Jeho totožnost ale nezveřejnil.

Pozornost vyšetřovatelů se v této souvislosti znovu obrátila k Marku Goodyearovi, muži, který se označoval za jediného známého přeživšího Baumeisterova útoku. Tvrdil, že se s ním seznámil v gay baru a později se dostal do jeho domu. Jellison s ním v minulosti několikrát mluvil a domnívá se, že by mohl znát další podrobnosti o lidech z místní gay scény, které se dosud nepodařilo identifikovat. Možnost spolupachatele tak zůstává pouze další vyšetřovací verzí.

Herbert Baumeister zemřel dřív, než mohl stanout před soudem. Na Fox Hollow Farm po něm zůstalo děsivé dědictví, které se ani po třiceti letech nepodařilo úplně rozluštit. V krabicích stále leží tisíce kostí. Za každým fragmentem může být člověk, který měl rodinu, přátele a život, jenž jednoho dne skončil bez vysvětlení. A někde možná stále žijí lidé, kteří vědí, co se na usedlosti skutečně odehrávalo.

VIDEO: Proti sedmi skautům vyrazily desítky ozbrojenců

Zdroj: foxnews.com, kesq.com, ap.org, wcpo.com, the-line-up.com, abc.net.au

Chcete vídat Aktuálně.cz častěji na Googlu?

Přidat jako preferovaný zdroj

内容来自 Aktuálně.cz,版权归原作者所有。

阅读原文 ↗

用 HomepageTab 新标签页关注 RSS,打开浏览器就能看到更新。

安装 HomepageTab