Psi s těžkým osudem i další zvířata. Na farmě dostávají druhou šanci
Pùvodnì chtìla jen pomáhat opuštìným psùm. Dnes se Aneta Polláková stará o desítky zachránìných zvíøat, mezi nimiž nechybìjí ani krávy, prasata nebo poníci. Azylová farma U Veselýho psa se stala jejím životním posláním. Pøestože péèe o zvíøata pøináší radost, znamená také každodenní døinu, psychickou zátìž a bolestné louèení. Nyní navíc hledá pro farmu nové místo.
Lásku ke zvíøatùm mìla Aneta Polláková už od dìtství. Vyrùstala se psy, morèaty i køeèky. Tehdy však ještì netušila, že jednou bude svùj život dìlit mezi rodinu, zamìstnání a péèi o desítky zvíøat, která èasto nemìla jednoduchý osud. Dnes je spoluzakladatelkou nadaèního fondu Pardubice sobì, mezi jehož projekty patøí také azylová farma U Veselýho psa.
Její zaèátky pøitom byly zcela nenápadné. Když se pøestìhovala na chatu, zaèala poskytovat doèasnou péèi psùm ve spolupráci s jednou slovenskou organizací. Postupnì získávala zkušenosti a poèet ètyønohých svìøencù rostl. Nakonec jich bylo tolik, že se na chatu jednoduše nevešli. Rozhodla se proto najít vìtší prostor a objevila farmu.
„Nemìla jsem nìjaký plán dìlat azyl. Spíš jsem chtìla mít hodnì zvíøat, protože mám dobrou práci, takže jsem si mohla dovolit se o nì postarat. Postupnì jsem ale zaèala zjiš�ovat, že zvíøat, která potøebují pomoc, je víc a víc,“ vzpomíná Polláková.
Z pùvodní pøedstavy o nìkolika vlastních zvíøatech tak postupnì vzniklo místo, které poskytuje útoèištì psùm i hospodáøským zvíøatùm. V souèasnosti na farmì žije pøibližnì tøicet psù, ètyøi krávy, dvì kozy, ètyøi divoká prasata, dvì zakrslá prasata, dva poníci, tøi ovce a slepice. Další psi a koèky jsou v doèasné péèi mimo farmu.
Tím ovšem pomoc nekonèí. Pøibližnì dvaceti psùm, kteøí už žijí v nových rodinách, azyl nadále pøispívá na veterinární péèi. Jde pøedevším o starší nebo nemocná zvíøata, jejichž zdravotní výdaje by pro nové majitele mohly být pøíliš vysoké.
Nejtìžší bylo nauèit se psy pouštìt dál
Pøestože se mùže zdát, že nejvìtší výzvou je zajistit všem zvíøatùm dostatek prostoru, krmiva a veterinární péèe, pro Pollákovou bylo zpoèátku nejtìžší nìco jiného. Musela se nauèit rozlouèit se se psy, ke kterým si vytvoøila silné citové pouto.
„Ta myšlenka byla pùvodnì taková, že budu mít svoje zvíøata, tøeba deset psù a jednu krávu. Pak jsem ale zjistila, že tìm psùm pomùžu víc, když jim najdu domov. Ti staøí a handicapovaní, které si nikdo nevezme, zùstávají u nás,“ vysvìtluje.
Dnes už ví, že každá úspìšná adopce znamená nejen nový zaèátek pro jednoho psa, ale také možnost zachránit dalšího. „Když se najde lepší domov, než je ten náš, tak pejska dáme. Tím se uvolní místo pro dalšího psa,“ øíká s tím, že citové pouto ke zvíøatùm nezmizelo, jen se s ním postupnì nauèila pracovat.
Na farmu se dostávají pøedevším psi po zemøelých majitelích nebo od lidí, kteøí se o nì kvùli nemoci, ztrátì bydlení èi jiným životním okolnostem už nedokážou postarat. Azyl ale pomáhá také zvíøatùm ze zahranièí, napøíklad ze Slovenska, Rumunska, Bosny nebo Egypta.
Právì nìkteré zahranièní pøípady ukazují, jak kruté osudy mohou mít zachránìní psi za sebou. Polláková vzpomíná napøíklad na psa z Egypta, který pøišel o obì pøední nohy. Dnes už má novou rodinu, protézy a mùže žít spokojený život. Pomoci se podaøilo také fence, kterou nìkdo polil kyselinou.
Každý pes pøitom pøed adopcí prochází potøebným veterinárním ošetøením a podle svého stavu také socializací. Nìkteøí se musí nauèit chodit na vodítku nebo znovu získat dùvìru k lidem. Teprve potom jim azyl hledá vhodnou rodinu.
Péèe o desítky zvíøat je každodenní kolotoè
Farma pøitom není Pollákové hlavním zamìstnáním. Pracuje jako PR manažerka pro slovenskou firmu a vìnuje se také charitativním projektùm, grantùm a žádostem o podporu. Péèe o zvíøata se však stala nedílnou souèástí jejího života, bez které si už nedokáže pøedstavit bìžný den. Skloubit zamìstnání, rodinu a starost o desítky zvíøat pøitom není jednoduché.
„Ráno vstaneme, nasnídáme se a jdeme vyvenèit psy. Pak všechno uklidíme, vykydáme stáje, postaráme se o ochrnuté pejsky, kteøí potøebují každodenní péèi. Nìkteøí mají léky, další potøebují vyèistit uši. Potom dvì tøi hodiny pracuji na poèítaèi a celé to zaèíná znovu,“ popisuje.
Vìtšinu každodenní práce zvládá spoleènì s partnerem. Pomáhají jim také tøi dobrovolnice, které pravidelnì docházejí venèit psy. Dùležitou souèástí týmu je Jana, která se vìnuje adopcím, sociálním sítím, organizaci akcí i dalším èinnostem spojeným s provozem azylu.
Farma pøitom nefunguje jako bìžný útulek s oddìlenými kotci. Psi se pohybují volnì a na noc mají k dispozici vlastní domek. Právì proto není jednoduché zapojovat do péèe neznámé dobrovolníky. Mnohá zvíøata jsou citlivá a potøebují klid i zkušený pøístup. Veøejnosti se ale azyl neuzavírá. Každou nedìli poøádá spoleèné venèení psù, zájemci mohou po pøedchozí domluvì pøijít také na návštìvu nebo se zapojit do pøíležitostných brigád.
Do péèe o zachránìné psy se mùže zapojit také veøejnost. Azylová farma každou nedìli poøádá spoleèné venèení, pøi kterém mohou zájemci strávit èas se ètyønohými svìøenci. (15. listopadu 2026)
Kromì fyzické práce je podle Pollákové péèe o zachránìná zvíøata nároèná také psychicky. Za nejtìžší chvíle považuje úmrtí svých svìøencù, bolestné ale bývají i neúspìšné adopce, kdy se psi vracejí zpìt na farmu. Lidé si podle ní èasto neuvìdomují, kolik úsilí se za záchranou zvíøat skrývá. „Èlovìk vidí tu jednu stránku, ale pak nevidí všechno, co se dìje za tím. Kolik práce odvedete,“ upozoròuje.
Pomáhají jednotlivci i velké firmy
Provoz farmy je finanènì nároèný. Peníze jsou potøeba pøedevším na veterinární ošetøení, léky, krmivo a další nezbytné vybavení. Azyl proto spoléhá na dárce, dobroèinné dražby a benefièní akce. Podporu mu poskytují také firmy, napøíklad Super zoo.
Jednou z posledních akcí byl køest charitativního kalendáøe, který se uskuteènil 1. listopadu 2026. Kalendáø pokøtila zpìvaèka Sara Rikas.
Pokud vybrané prostøedky nestaèí, Polláková s partnerem náklady doplácejí z vlastních penìz.
Pomáhat pøitom nemusí lidé jen finanènì. Každou nedìli nebo po pøedchozí domluvì mohou na farmu pøinést materiální dary. Co azyl sám nevyužije, pøedává dalším organizacím, které peèují o opuštìná zvíøata.
Nejvìtším snem je nové místo na samotì
Polláková už dva roky hledá pro farmu nové místo, ideálnì na samotì s vìtším pozemkem. Souèasný azyl totiž stojí uprostøed vesnice a zvíøata potøebují více prostoru. Zároveò nechce, aby jejich chov obtìžoval sousedy.
„Tím, že jsem holka z paneláku, tak jsem úplnì nemìla pøedstavu, co potøebují ètyøi krávy, prasata a tøicet psù,“ pøiznává. Najít vhodné místo v okolí Pardubic a Hradce Králové je však podle ní obtížné.
Nejvìtší smysl své práce vidí Polláková v hledání nových domovù pro opuštìné psy. „Dva nebo tøi týdny se o psa starám, venèím ho, uklízím po nìm, ale nejdùležitìjší je, že mu najdu nový domov. A tím ho zachráním a zmìním mu život,“ uzavírá.
内容来自 Metro.cz,版权归原作者所有。
阅读原文 ↗