Po téhle houbě vidí lidé stovky skřítků. Způsobuje je látka, kterou věda nezná

Americký doktorand Colin Domnauer nyní pátrá po látce, která může stát za jedním z nejpodivnějších známých typů halucinací. Jeden z mužů, s nimiž se Domnauer setkal při svém výzkumu v čínské provincii Jün-nan, mu popsal zvláštní zážitek. Když snědl houby, uviděl pod ubrusem drobné postavičky.

Byly jich stovky, některé měřily pouhé dva centimetry. Když ubrus nadzvedl ještě výš, postavičkám se oddělily hlavy od těl. Hlavy zůstaly přilepené na spodní straně látky, zatímco těla pokračovala v pochodu.

Místní lidé houbu znají pod názvem jiàn shǒu qīng, což lze volně přeložit jako „po dotyku zmodrá“. Podobně jako některé české hřiby po rozkrojení nebo otlačení rychle mění barvu. S českými takzvanými modráky ji však spojuje pouze tento barevný efekt, nikoli druhová příbuznost. Vědci houbu dnes znají pod odborným jménem Lanmaoa asiatica. V místních tržnicích patří mezi oblíbené jedlé houby, zároveň má pověst potraviny, která při nedostatečné tepelné úpravě vyvolá nanejvýš podivné stavy.

Záhada z druhého konce světa

Příběhy o skřítcích, kteří se zjeví po konzumaci této houby, se neobjevují pouze v Číně. Už ve 30. letech minulého století zaznamenali misionáři v horských oblastech Papuy-Nové Guineje zvláštní chování tamních obyvatel po konzumaci divokých hub, kterým říkali nonda.

Zprávy popisují také vidiny drobných postav. Jeden z mužů například vyprávěl, že viděl malé lidi s houbami kolem obličejů, kteří ho škádlili. Snažil se je odehnat, ale oni se mu dál posmívali.

V 60. letech se záhadou zabývali americký etnomykolog Gordon Wasson, francouzský mykolog Roger Heim a švýcarský chemik Albert Hofmann, který proslul objevem LSD. Výzkumníci sbírali houby, mluvili s místními obyvateli a pokoušeli se zjistit, které druhy vyvolávají popisované stavy. Určili několik druhů hřibovitých hub, ale konkrétní účinnou látku se jim nepodařilo izolovat. Ani dnes nemají vědci jistotu, že tehdejší nonda představuje stejný druh jako houba z Číny. Podobnost popisovaných zážitků však znovu otvírá otázku, co za nimi stojí.

Doktorand se vydal po stopách skřítků

K záhadě se dostal také americký badatel Colin Domnauer. Při studiu etnobiologie na Kalifornské univerzitě v Berkeley se v rámci kurzu o vztahu hub a lidské společnosti o čínských případech dozvěděl. Zaujalo ho, že lidé popisují velmi podobné výjevy.

Domnauer se rozhodl zjistit, která houba za nimi stojí a jakou látku obsahuje. Výzkum ho zavedl do čínské provincie Jün-nan, kde se vyptával prodejců na tržištích. Nezajímal se jen o běžné určování hub. Ptal se přímo, které druhy způsobují, že lidé vidí malé postavičky. Prodejci mu ukazovali konkrétní houby a často přidávali vlastní zkušenosti nebo příběhy známých.

V roce 2024 zamířil také na sever Filipín. Tamní obyvatelé znali houbu pod názvem sedesdem a vyprávěli o podobných vidinách drobných postav, kterým říkali ansisit. Domnauer se s místními průvodci vydal do lesa a sbíral vzorky. Teprve genetická analýza v laboratoři mu přinesla překvapivou odpověď: filipínská sedesdem patří ke stejnému druhu jako čínská Lanmaoa asiatica.

Výsledek představuje důležitý posun. Genetické testy potvrdily, že lidé v Číně a na Filipínách spojují stejné neobvyklé účinky se stejným druhem houby. Domnauer o svém výzkumu informoval také v článku pro Natural History Museum of Utah, kde působí jako výzkumník. Podle něj shoda mezi vzdálenými kulturami podporuje předpoklad, že za halucinacemi stojí konkrétní biologický mechanismus.

Nejde o klasické halucinogenní houby

Lanmaoa asiatica patří mezi hřibovité houby. Od známých lysohlávek, které obsahují psilocybin, se tedy výrazně liší. Nejde ani o muchomůrky, jejichž psychoaktivní účinky souvisejí s jinými látkami. Zásadní rozdíl spočívá také v samotných účincích. Uživatelé běžných psychedelik často popisují změny barev, geometrické obrazce nebo dojem, že se okolní předměty pohybují a pulzují. Po konzumaci Lanmaoa asiatica lidé naopak často tvrdí, že jejich okolí vidí poměrně normálně. Jen se v něm objevují stovky drobných bytostí, které se samostatně pohybují, interagují s reálnými předměty a vypadají jako skutečné součásti okolního světa.

Psychiatři pro tento vzácný typ zrakových halucinací používají označení lilliputské halucinace. Název odkazuje na Liliputány z románu Gulliverovy cesty od Jonathana Swifta. Zvláštní je také časový průběh. Podle Domnauera se potíže často objevují zhruba po dvanácti hodinách a mohou přetrvávat několik dní.

Co se děje v mozku?

Výzkumníci dlouho předpokládali, že houba obsahuje dosud neznámou psychoaktivní látku. V roce 2026 publikoval Domnauer spolu s mykologem Brynem Dentingerem studii, která poprvé podrobněji zmapovala evoluční vztahy a genomovou výbavu rodu Lanmaoa. Vědci hledali geny, které se podílejí na tvorbě známých psychoaktivních látek. U Lanmaoa asiatica je však nenašli.

To posílilo podezření, že houba obsahuje dosud neznámou látku. Samotné určení její struktury však představuje složitý úkol. Houba obsahuje stovky různých chemických sloučenin a vědci musí zjistit, která z nich vyvolává pozorované účinky. Domnauer proto se svým týmem připravuje chemické extrakty a testuje je na laboratorních myších. Výzkumníci pak sledují, jak se zvířata po jejich podání chovají ve srovnání s kontrolní skupinou.

V rozhovoru pro časopis Live Science z června 2026 Domnauer uvedl, že se jim podařilo zúžit hledání na několik možných kandidátů. Zároveň ale zdůraznil, že zatím neprokázali, zda látka, která ovlivňuje chování myší, způsobuje také charakteristické halucinace u lidí. K definitivnímu určení účinné sloučeniny proto potřebují další testy.

Vedle chemického výzkumu Domnauer mapuje také další druhy rodu Lanmaoa. Během práce objevil čtyři druhy, které věda dosud neznala. Zajímá ho mimo jiné, zda se podobné účinky nevyskytují i u dalších příbuzných hub.

Záhada pomůže pochopit lidské vnímání

Lilliputské halucinace přitom nejsou výhradně důsledkem konzumace hub. Lékaři je popsali také u lidí s některými neurologickými onemocněními, při odvykání alkoholu nebo u pacientů s takzvaným Charles Bonnetovým syndromem, který souvisí s poruchami zraku. Přesto vědci stále přesně nevědí, jaké mechanismy v mozku tyto drobné postavy vytvářejí.

Právě v tom může Lanmaoa asiatica nabídnout mimořádnou příležitost. Pokud vědci identifikují látku, která halucinace vyvolává, získají nástroj k podrobnějšímu zkoumání lidského vnímání. Mohli by lépe porozumět tomu, jak mozek vytváří komplexní obrazy postav, které člověk vnímá jako skutečné.

Zatím však zůstává otevřená i základní otázka: co přesně se v mozku člověka po konzumaci této houby odehrává? Domnauerův výzkum přinesl první důležité odpovědi, ale samotná účinná látka vědcům stále uniká.

Zdroj: livescience.com, themicrodose.substack.com, nhmu.utah.edu, tandfonline.com

Chcete vídat Aktuálně.cz častěji na Googlu?

Přidat jako preferovaný zdroj

内容来自 Aktuálně.cz,版权归原作者所有。

阅读原文 ↗

用 HomepageTab 新标签页关注 RSS,打开浏览器就能看到更新。

安装 HomepageTab