Broumov obnovil kavárnu Herzog, fotograf-kavárník jí vtiskl vídeňský punc
Proslul výteènými fotografiemi barokních kostelù na Broumovsku, letos se však Jan Záliš po tøiceti letech naplno vrátil k pùvodní profesi kuchaøe-èíšníka. Pátým mìsícem provozuje Café Herzog. Kdysi slavnou kavárnu, vybudovanou nìkdejšími nìmeckými usedlíky, nedávno nechalo restaurovat mìsto Broumov.
Zlaté lžièky, nablýskané sklenice, káva mnoha podob. Na stìnì se vyjímá ètyømetrový Triumf Ariadny od broumovského malíøe Adolfa Tinzmanna ml., na nìjž se tu dívali už hosté pøed sto lety. Kavárna Café Herzog, která na námìstí v Broumovì pùsobila urèitì už v roce 1898, je zpìt.
S hotelem tu byla skoro padesát let, jenže po znárodnìní ji vystøídala lidová škola umìní, dìti se v ní uèily do roku 2000. Pak tu bylo pusto.
Celkovou opravu Broumov chystal od roku 2015, mluvili do ní památkáøi. Restaurátoøi a místní firmy na ní pracovali poslední ètyøi roky. Mìsto za renovaci vydalo 13 milionù korun a do výsledné podoby zèásti promlouval i kavárník, který uspìl už døíve ve výbìrovém øízení coby nájemce.
„Snažíme se o lokální produkty a podobnì to bylo s interiérem. Máme tu ruènì vyrábìný lustr od Preciosy z èeského køiš�álu, sedaèku od Polstrinu, židlièky Ton a restaurovaný stolek i starožitná køesílka od Halabaly s novou anglickou potahovou látkou. Stoly jsou s italským mramorem, nechtìli jsme ale èínské nožièky, jaké jsou v øadì pražských kaváren. My jsme si dali práci, aby se sem vše hodilo,“ rozhlíží se padesátiletý Jan Záliš.
Upozoròuje i na obložení baru ruènì vyrábìnou tureckou keramikou nebo na pult z kamene s povrchem speciálnì upraveným ledrováním, jež pøipomíná kùži.
Otevøeli jste kvùli zpoždìní stavby až v èervenci. Jak se vydaøilo léto?
Poèítal jsem, že se staneme novým turistickým místem, ale mým cílem bylo oslovit i místní, aby si vyšli a dali nìco dobrého. To se daøí, i když bychom potøebovali, aby tu bylo plno poøád, protože náklady jsou neúprosné. Nejvìtší fenomén ale je, že ženy sem chodí sváteènì obleèené. Je to pro nì zážitek, s tím jsme nepoèítali. V létì jsme mívali narváno, teï je dopoledne v týdnu klidnìji, po obìdì se to naplní.
Jak lidé pøijali vyšší ceny?
Vy je vnímáte jako vyšší, ale já nevím... Kdo v oboru pracuje dlouho, zvyšuje ceny, až když musí. Našel jsem si staré ceníky z jiné kavárny ve mìstì, když zaèínali, tehdy mìli polovièní. Investice se nám bude vracet dlouho a já potøebuji, abychom se uživili. Mám nájem u mìsta, energie, vodu a další platby.
Nìkteøí vám vytýkají, že nemáte delší otvírací dobu.
Jsme kavárna rodinného typu, máme otevøeno šest dnù ze sedmi, do øíjna to bylo od pondìlí do soboty, od listopadu to je od úterý do nedìle. Na sezonu to nebylo úplnì ideální, ale s našimi zamìstnanci nebo brigádníky bychom víc nepokryli. Otvíráme v 9, zavíráme v 17 a v nedìli v 15 hodin. Moje oblíbená pražská kavárna Louvre má otevøeno do pùlnoci, ale to je jiná sorta. Kavárny v regionu mají otevøeno podobnì jako my. Hodnì lidí si chválí naše koláèe, buchty a dortíky, ale uvìdomte si, že to vše vyrábíme tady, nenakupujeme to. Každý den jsme tu v 5 hodin ráno, i v den, kdy máme zavøeno, ale už se pøipravujeme na další. Naveèer vše uklidíme a ráno nanovo. Jsme tu tøináct ètrnáct hodin dennì v zápøahu.
Jak to zvládáte?
V padesáti jsem zaèal obsluhovat, pøitom naposledy jsem to dìlal v 18 nebo 20 letech, kdy jsem byl v oboru. Manželka s kolegyní tu od rána škvíøí a peèou všechny koláèe a štrúdly. Vše je èerstvé. Nakupujeme pouze raw dorty znaèky Karawba, což je od Broumovaèky, která se odstìhovala do Prahy.
Neuvažujete o zmìnì otvírací doby?
Výhledovì chceme upravit pracovní dobu tak, že bychom mìli otevøeno od støedy do nedìle, nìkteré dny déle. Teï posilujeme o jednu paní do kuchynì. Nemùžu vše udìlat hned, nabrat zamìstnance a nemít na nì peníze. V pøízemí ještì provozuji obchod s fotopotøebami, o který se také zèásti starám.
Jak moc je provozování podniku nároèné?
Lidé si to neuvìdomují. V záøí jsme si vzali dva týdny volna, protože jsme dva a pùl mìsíce pracovali bez pøestávky. Nároèné byly i pøípravy nìkolik let dopøedu, kdy jsme se domlouvali s mìstem. Podìkování patøí mìstu, že prostory nechalo renovovat. V Broumovì není jednoduché podnikat, nedostal jsem na to peníze z rodinné firmy, musel jsme si na to vydìlat. Poèítal jsem s vlastní investicí kolem 2,5 milionu, ale nakonec je to dvojnásobek.
Jaká byla spolupráce s mìstem?
Investice mìsta byla veliká, musel se restaurovat zubožený prostor. V roce 1898 slouèili dva domy, nahoøe majitelé vybudovali hotel a kavárnu, dole prodejnu. Do roku 1945 to bìželo, poté tu tøi roky byl nucený správce, pak lidová škola umìní a základní umìlecká škola. Potom to bylo dvacet let prázdné, tak co chcete? Komplikace se tu objevovaly. Když se zaèalo dìlat zázemí a toalety, zaèala se sypat stìna, nìkde se také proboøily schody. Tamhle, kde jsou vidìt hlavice lvù, byla zakopaná kamna. Bylo toho hodnì, ale vše se vyøešilo ke spokojenosti obou stran a myslím, že k dobru vìci. Tím dìkuji i Broumovu za trpìlivost.
Co v kavárnì hradilo mìsto?
Hrubou stavbu a souèásti pevnì spjaté s domem, také osvìtlení. Vyjednal jsem u Preciosy výraznou slevu a firma to pojala jako pøedvádìcí místo. Mnohý návštìvník bývá pøekvapen právì lustrem, lidé èasto zmiòují hrdost na skláøskou znaèku èili i já cítím, že je to dobøe. Podlaha je nová, jen ve výklenku byl kousek pùvodní. Nové je i obložení místnosti. Restaurovaly se sádrové prvky a ozdoby z papírmaše a sádry, stojí za tím parta kolem Lukáše Nývlta a Jana Myšky. Benátská zrcadla se pouze èistila. Obrovský obraz ze zdi restaurovali Èádovi.
S architektkou Janou Ticháèkovou jsme hodnì dbali, aby byl interiér doladìný. Snažili jsme se poskládat vìci, aby tu dávaly smysl, tøeba už od pìkných nádob na víno.
Dìlal jste si prùzkum kaváren?
Jasnì, mám to v mobilu, dìlal jsem si hvìzdièky, kde jsem byl, bylo to nároèné. Top je Café Louvre na Národní tøídì, chtìli jsme podobnì svìtlý interiér. Na Mírovém námìstí je Antonínovo pekaøství, ale tam mám výhrady k sezení. Pøáli jsme si také svìtlý interiér, ale na základì rozborù památkáøù barevnost se ubírala jinou cestou.
Èím chcete zaujmout?
Zkoušíme novinky, tøeba italskou limonádu nebo shake, který jsem si dával vždycky v Holandsku. Chystáme napøíklad peèené èaje do speciálních hrníèkù. Nyní jsme spustili nabídku speciálních vídeòských káv.
22. listopadu 2026
Jak vybíráte kávu?
Øešil jsem to dlouho. Zjistil jsem, že v Èesku je 3 tisíce pražíren, to je mazec. Každá má výrobní øady, tedy tøeba 15 druhù. Není vùbec jednoduché vybrat nìco, co bude chutnat valné vìtšinì, nebavím se o speciálech. Jsou ale nìjaké støípky, které do sebe nakonec zapadly tím, jak se vše dlouho táhlo.
Herzog bývala kavárna vídeòského stylu. Jak uvádí spoleènost Meinl, podávání kávy vídeòským stylem je na tácku s vodièkou, používají se urèité typy kávy. Pražská kavárna Louvre, karlovarský Pupp, Sacher ve Vídni a Herzog v Broumovì (smích) všude je stejný typ podávání kávy. Právì Meinl byl na pøelomu století jeden z mála tehdejších dodavatelù. Dnes má nìkolik øad, dìlí se i podle typù pražení. Myslím, že jsme vybrali dobøe, protože lidé kávu èasto chválí.
Máte k tomu patøièný kávovar?
Do kávovaru jsme investovali 400 tisíc korun, aby byl dobrý s kvalitním mlýnkem. Štìstí jsme mìli i na brigádnici, která je mladá, ale kávu dìlá dlouho. Namele se urèená gramáž, záleží na upìchování, jde i o cit a k tomu je profistroj. Na kávovar, mlýnek a konvektomat jsme získali dotaci 250 tisíc od místní akèní skupiny Broumovsko a Státního zemìdìlského a intervenèního fondu. Pøi tak velké investici nám to umožnilo poøídit kvalitnìjší pøístroj.
Jak se cítíte po návratu k svému øemeslu?
Mnì to vždycky chybìlo. Jsem kuchaø-èíšník a mám dva roky nástavby na hotelové škole. Hroznì mi chybìla komunikace s lidmi, jsem rád na place a paradoxnì mì nebolí nohy, ale záda od shýbání k myèce. Baví mì to, nìkdy je fyzická únava velká a pocit není ideální. Tìším se, až se provoz usadí a budu moci vymýšlet další vìci, abychom tu vedle stálé nabídky mìli i sezonní vìci. Je to zatím strašnì intenzivní. Je tu 30 míst, hned první den bylo plno, nemìli jsme šanci zkusit si nìjaký zavádìcí provoz, všechno bylo nové. A pak o sobì na internetu ètete nìjaké hejty, že jsme nestíhali. Dnešní lidé poøád nìkam spìchají, ale v kavárnì to má být jiné, povídat si, pobýt.
Personál se tìžko shání. Jakou máte zkušenost?
Mìli jsme ètyøi brigádnice, které teï odešly na vysokou školu nebo dokonèují støední. Nejvìtší pøekvapení bylo, že si nás samy našly. Start byl nároèný, strávili jsme mìsíce jako malá rodina. Dívky byly neskuteènì hodné a pracovité, šikovné, usmìvavé, to jsem neèekal.
Mùže kavárna posunout vnímání Broumovska?
Tady na Broumovsku panuje strašná skepse, lidé jsou negativní. Zapojil jsem se do projektu Urbact (souvisel s kandidaturou Broumova na evropské hlavní mìsto kultury 2028, pozn. red.). Ten v Broumovì øešil veøejný prostor a také tøeba vzhled obchodù v centru. Snažil jsem se tam pomoci grafickými návrhy vývìsních tabulí. V souvislosti s Urbactem jsem mìl opakovanì ohlasy, že Broumov je úžasný a že bychom mìli budit v lidech spíš to pozitivní. Toto pro mì byla obrovská vzpruha. Spuštìní kavárny mi proto dává smysl. Lidé si v dotaznících totiž kavárnu na námìstí èasto pøáli.
Jaké máte plány?
Dole kdysi bývala pekárna. Pokud bych stabilizoval kavárnu a pøemístil svùj e-shop s fotopotøebami, pøál bych si v pøízemí pekárnu s lahùdkáøstvím. Mléko, maso, místní sýry, chléb, to by domu slušelo.
Ještì fotografujete?
To jsem uzavøel knihou.
内容来自 Metro.cz,版权归原作者所有。
阅读原文 ↗

