Zlomový bod? Nedokážu si to vysvětlit, říká Vlasák. Popsal i naschvály v kabině
S odstupem několika dní, jak jste si užil vám věnovaný ceremoniál?
Moc. Bylo to pro mě něco výjimečného, bylo to krásně udělané. Vyvolalo to ve mně vzpomínky a vlnu emocí, což asi bylo vidět.
Ještě než jste s rodinou přišel na led, schovával jste hlavu do dlaní. Pak přišly slzy a třesoucí se hlas. Čekal jste, že vás to tak dojme?
Nečekal. Ale pak když člověk vidí ta videa, co běží na kostce, tak vzpomíná, co všechno se dělo, jaké to bylo. Jsou to vzpomínky na velký kus kariéry, proto to ve mně ty emoce vyvolalo.
Říkal jste, že vzpomínat jste začal už před měsícem, když vám šéf plzeňského klubu Martin Straka volal, že vaše číslo půjde ke stropu.
Přesně tak, hned to na mě dolehlo. A při ceremoniálu mě to dohnalo úplně. Byla to taková nostalgie.
Dres pod stropem plzeňské arény máte jako jediný hráč, který ve městě nevyrostl, přišel jste až později. Jakou váhu to má?
Pro mě obrovskou. Všichni ostatní byli kluci z Plzně nebo z regionu, pro mě jako rodáka z Prahy je to zvláštní vyznamenání a ocenění. Nesmírně si toho vážím.
Čtyři extraligové ročníky jste odehrál ve Slavii, pět v Litvínově. Proč se právě Plzeň stala osudovou destinací, kde těch sezon bylo sedm a pak ještě mnoho dalších let po hráčské kariéře?
Když jsem v roce 2007 šel do Plzně, vracel jsem se ze Švédska. Moje první dcera šla do školy, kluk do školky. Po letech v zahraničí jsem měl myšlenky na návrat, Plzeň za mnou přijela jednat a dávalo mi to smysl. Podepsal jsem nejdříve na dva roky, pak se z Ameriky vrátil Martin Straka a všechno nabralo takový správný směr. Zlomovým bodem byl právě Martinův návrat.
内容来自 Aktuálně.cz,版权归原作者所有。
阅读原文 ↗