Drogy jsou minulost, rockeři jsou vegetariáni, říká šéf Rock for People
Je horký večer, sobota 27. července roku 2024, krátce před půl devátou večer. Ve festivalovém Parku 360 u Hradce Králové právě znějí první tóny skladby Castle on the Hill od Eda Sheerana. Začíná český koncert jeho Mathematics Tour. Jednomu muži v areálu se právě náramně ulevilo. Jmenuje se Luděk Motyčka. Není to dlouho, co pracoval jako manažer pro Google. Pak zcela změnil obor a jako neplavec hozený do vody zodpovídal za to, aby celý cirkus kolem organizace obří show dopadl na výbornou. Ve zkoušce uspěl.
Luděk Motyčka je spolumajitelem promotérské společnosti Ameba, kterou vede spolu s Michalem Thomesem a Oldřichem Bajerem. K tomu je ředitelem největšího českého rockového festivalu Rock for People, jejž Ameba pořádá, a součástí jeho práce je i spoluzodpovídat za Park 360 – areál bývalého vojenského letiště, které se postupně mění na festivalový ráj.
Skok do ligy šampionů
Pro Luďka Motyčku nebyla organizace show Eda Sheerana jen obyčejným nástupem do nové práce. Byl to skok rovnýma nohama do hudebního byznysu těch nejgigantičtějších rozměrů. Namísto toho, aby se postupně rozkoukával, musel okamžitě řešit produkci zahrnující mimo jiné příjezd 200 kamionů vybavení a stavbu pěti tribun spolu s ikonickým 360stupňovým pódiem pro britskou popovou hvězdu. „Z fanouška, který se chodil koukat na první ligu, jsem se změnil na hráče Champions League,“ přirovnává situaci fotbalovou hantýrkou, když si povídáme v sídle agentury na pražské Florenci.
V prostředí, jež působí trochu jako pokojíček puberťáka devadesátých let – všude plakáty rockových hvězd a plechovky energetických nápojů –, se rodí nápady na to, které hvězdy do Česka přivézt. „Byla to skvělá příležitost učit se od špičky v oboru, ať už to byl tým Eda Sheerana, nebo FKP Scorpio, což je jeden z největších německých promotérů,“ vzpomíná ještě na první show.
Cesta Luďka Motyčky do hudebního byznysu začala zhruba rok před zmíněným červencovým večerem. Skončil coby marketingový ředitel v českém Googlu a rok 2023 se pro něj zdál být ideálním časem k nadechnutí. Ale nebyl. Uplynulo pouhých sedm dní od chvíle, kdy za sebou naposledy zavřel dveře kanceláře, a volal mu Michal Thomes, zakladatel a šéf festivalu Rock for People. Thomes neoslovoval neznámého člověka. Motyčka byl sice standardní návštěvník Rock for People, ale také ten, kdo ze své profesní pozice navázal s festivalem spolupráci.
To se stalo v roce 2011. V roli šéfa marketingu Googlu hledal cesty, jak podpořit spotřebitelské služby typu YouTube. Tak vznikl projekt YouTube Fest – unikátní platforma, jež tehdy běžela jen v Česku a Austrálii, kde kapely nahrávaly své videoklipy a fanoušci o nich hlasovali. „Díky tomu jsem se dostal do propojení s festivalovou scénou a poznal jsem Michala Thomese s Oldou Bajerem. Sedli jsme si lidsky a Google se stal jedním z partnerů festivalu,“ popisuje začátky vztahu, který nakonec přerostl v byznysové partnerství.
Když se po čase Michal Thomes rozcházel s původním spoluzakladatelem Petrem Fořtem, nabídl Luďku Motyčkovi podíl. Proto dnes Motyčka drží devatenáct procent v pořadatelské společnosti Ameba a patnáct procent ve společnosti spravující venue Park 360.
Korporátní řád v hudebním chaosu
Přechod ze striktně strukturovaného světa do živelného prostředí hudebních festivalů může působit jako kulturní šok. Motyčka v něm ale našel nečekanou synergii. Ameba už dávno není jen Rock for People. Je to obrovská továrna na zábavu, která produkuje více než 100 koncertů ročně. „Máme koncert průměrně každé tři dny. Od malých klubovek až po outdoory a arény. K tomu děláme Kefír, což je největší rodinný festival, a letos jsme přidali Bludfest ve spolupráci s Yungbludem a jeho týmem,“ vyjmenovává.
A právě tady se jeho korporátní DNA stává pro firmu klíčovou výhodou. Core tým Ameby tvoří zhruba 20 lidí pracujících po celý rok, ale v době festivalu nabobtná organismus akreditovaných osob (včetně ochranky a prodejců) až na osm tisíc lidí. Několik stovek z nich tvoří bijící produkční srdce. „Té práce je obrovské množství, takže se velmi hodí zkušenosti z korporátu ohledně strukturování, vedení týmu a operations. Není to tak, že bych lidem říkal, co mají dělat, ale pomáhám s efektivitou a škálováním, abychom se neutopili v detailech,“ vysvětluje.
Jízda na tomto tygrovi si ovšem vybírá svou daň. Když jde dnes na jakýkoli koncert, už si ho jako běžný fanoušek neužije. „Člověk to vidí promotérským úhlem pohledu. Zkoumá světla, produkci a přemýšlí, jak by na danou kapelu reagovali naši fanoušci,“ říká.
Ekonomika emocí
Zatímco některé tuzemské festivaly jako například legendární Hip Hop Kemp v minulosti ekonomicky narazily a skončily, Rock for People prožívá zlatou éru. Dva poslední ročníky byly beznadějně vyprodané a drží si pozici největšího českého festivalu z hlediska návštěvnosti i vnímání značky.
A ekonomika za tímto úspěchem je neúprosně racionální. Žádné dotační polštáře, na které by se dalo spolehnout. „Nejsme v tomto směru nijak podporovaní,“ odkrývá finanční realitu. Byznys model stojí na třech pilířích. Suverénně největší část, zhruba dvě třetiny příjmů, tvoří prodej vstupenek. Druhou klíčovou položkou je spotřeba na místě – jídlo, pití, merchandising. Teprve poté následují peníze od partnerů.
Finanční výsledky za celou skupinu Ameba se pohybují v řádu milionů korun v plusu, což firmě umožňuje masivně reinvestovat do hradeckého areálu. „Každý rok přidáváme nové věci, které zpříjemní zážitek fanouškům, ať už jde o sanitární zázemí, nebo zpevněné plochy.“
Že to nejsou jen prázdná slova, se ukázalo během letošního extrémně deštivého ročníku. Během festivalu spadlo tolik srážek jako za předchozí dva měsíce. „Jakmile jsme festival postavili, zatáhlo se a začalo pršet,“ vzpomíná Motyčka. Reakce musela být okamžitá – pořadatelé objednávali štěpku a v noci dorazil i záchranný kamion plný plastových podlah. Fanoušci i areál zátěžovou zkoušku zvládli, ale finančně to pro firmu znamenalo zátěž.
Podívejme se ještě na globální čísla, protože největší akce Ameby – Rock for People – má stále rostoucí obec fanoušků ze zahraničí, nově z Polska, a chtě nechtě žije v konkurenčním globálním prostoru. Ačkoli se může zdát, že festivalový byznys neustále balancuje na hraně kvůli strmě rostoucím nákladům, globální i evropská čísla mluví o bezprecedentním boomu. Podle aktuálních dat výzkumné agentury Credence Research se očekává, že globální trh hudebního turismu, který primárně táhnou právě velké festivalové značky jako Glastonbury nebo Tomorrowland, vystřelí do roku 2032 na závratných 400,5 miliardy dolarů.
Evropa si v tomto ekosystému stabilně drží pozici druhého nejsilnějšího trhu světa, a to především díky vybudované infrastruktuře a ochotě fanoušků masivně cestovat za kulturou přes hranice. Samotný trh s hudebními festivaly by podle nejnovějších analýz měl do roku 2035 vyrůst na bezmála osmnáct miliard dolarů s masivním průměrným ročním tempem růstu kolem sedmnácti procent.
Cesta k těmto ziskům ale nebude bezbolestná. Oborové analýzy v čele s The European Festival Reportem upozorňují, že vůbec největší brzdou a hrozbou zůstává inflace – produkční náklady, logistika a honoráře umělců vyletěly v posledních letech o desítky procent.
Rockeři s jógamatkou
Dostat světovou hudební špičku do Česka je dnes podle Luďka Motyčky dílem sestávajícím z kombinace peněz, networkingu a bezchybné logistiky. Mimochodem ty tam jsou časy, kdy promotéři trnuli hrůzou, jaké alkoholové a drogové excesy vymyslí rockové hvězdy. „Šedesátky jsou definitivně pryč,“ směje se promotér. „Dnes je to naprosto profesionální. Požadavky účinkujících na alkohol dramaticky klesají a rostou nároky na zdravou stravu a doplňky. Máme backstage posilovnu, kterou všichni využívají. Pamatuju si koncert, kde před tour busem spousta lidí z produkce vytáhla jógamatky a cvičila. Je to dnes paradoxně trošku víc fitness byznys,“ zamýšlí se.
Na čem se však láme chleba, je infrastruktura. Ačkoli je Česko bohatou zemí uprostřed Evropy, naráží na jeden fatální limit. „Největším trendem posledních let je obrovský nárůst stadionového touringu, který se nám z 98 procent vyhýbá,“ upozorňuje ředitel na palčivý problém. „Země nemá velký stadion pro 50 tisíc a více lidí. Všechny tyto gigantické produkce, jako jsou Coldplay nebo U2, jsou stavěné na otevřené stadiony. Oni by k nám jeli, nejde o to, že by tu nebyl trh, ale prostě to nemáme kde udělat,“ říká.
Česká republika navíc čelí obrovské konkurenci rostoucích trhů na východ od nás – ať už jde o Balkán, Blízký východ, Asii či o Indii, kde jsou ochotni přeplácet neuvěřitelnými částkami, jen aby světové hvězdy poprvé přivezli.
Hradecký Park 360 se tak ukazuje jako naprosto klíčový strategický bod. Přestože občas zaznívají hlasy, zda by festivalu nebylo lépe v Praze, Motyčka to razantně odmítá. Vnímá to přesně naopak. „Glastonbury je také uprostřed ničeho,“ srovnává. „Díky tomu, že jsme dál, lidé, kteří k nám dojedou, zůstávají od začátku do konce. Tvoří se nonstop příběh a velký zážitek. O to u městských festivalů přicházíte, tam lidé večer prostě odejdou domů,“ poukazuje. Navíc s chystaným pokračováním dálnice D11, skvělým železničním spojením a rostoucím počtem fanoušků z Polska představuje geografická poloha Hradce Králové silné plus.
Svatý grál jménem důvěra
Ačkoli už Motyčka stál u obřích produkcí, nechal se unášet energií davu a jeho tým objevil a vytáhl nahoru jména jako Bring Me The Horizon (kterým dal RfP historicky první možnost být v pozici festivalového headlinera) nebo vítěze soutěže Eurovision, italské Måneskin, jeho hlavní sny zůstávají nesplněné.
Ten první se týká konkrétních jmen. „Mojí osobní metou je přivézt Metalliku. Jsou etalonem profesionality a technické úrovně show. Z dalších srdcovek by to byli Pearl Jam. A kdyby to bylo zcela neomezené, strašně rád bych přivezl Prince, ale to už se bohužel nestane,“ prozrazuje.
Jeho druhý zásadní sen, onen svatý grál každého promotéra, nesouvisí s žádným konkrétním umělcem. Týká se samotných fanoušků. „Naší největší metou je, aby lidé chodili na Rock for People primárně proto, že je to náš festival. Otevřeli bychom předprodej, aniž bychom oznámili kapely, a ten den bychom byli vyprodaní. To by znamenalo, že nám absolutně věří,“ profiluje Luděk Motyčka pohled do budoucnosti značky, kterou pomáhá budovat.
A vzhledem k tomu, jakým tempem zhodnocuje své manažerské zkušenosti z Googlu v blátě festivalových areálů, to možná není úplně vzdálená vize.
内容来自 E15.cz,版权归原作者所有。
阅读原文 ↗



