Podzim používá keře jako omalovánky a je radost se na ně dívat
Ten, kdo se dovede pozorně dívat, objeví svět, o kterém mnozí nemají ani tušení. Schválně, co vidíte, když se do větví brslenu snese javorový list? Také vám to připadá, jako by si v síti slátané z růžových vláken hověl zlatý osminožec?
Nebo taková růže svraskalá, popelka z královského rodu, ještě před třemi týdny zelená jako brčál, vyvěsila do větví litevské národní vlajky. I tak si podzim umí pohrát se žlutou, červenou a zbytky zelené.
Že je chlorofyl na ústupu, což neznačí nic jiného, než že opadavým keřům končí život v blahobytu a nastává čas zaslouženého odpočinku, potvrzují sourozenci z čeledi vilínovitých – kuska s vilínem. Jejich listy žhnou v kontrastu s šedým nebem, a když je nasvítí sluníčko, zmocní se vás nutkání přivolat hasiče.
Podzimní ohníčky po celé délce svých výhonů zažehávají také opadavé druhy dřišťálů, které si vybudovaly kariéru neohrožených ochránců z bezpečnostních zábran okolo pozemků či krmítek pro ptáčky.
Zvlášť oslnivou proměnou procházejí odrůdy, které v létě zářily žlutozeleně a teď, na konci sezony, se vybarvují do rubínově červeného odstínu, úplně stejného, jakým se chlubí jejich dužnaté plůdky zvané dřišťálky.
I mezi skalníky lze najít otužilce, kteří na zimu odhazují svršky. Než usnou zimním spánkem, nasadí rudé korále a zmalují se jako na karneval do všech odstínů žluté, oranžové, červené, bronzové i fialové. Takovou podívanou si nenechte ujít.
A co s listy, které očesal vítr nebo je přemohla gravitace? Aspoň část nechte ležet pod keři. Žížaly je stáhnou pod zem a rozmělní, čímž půdu načechrají a obohatí o potřebné živiny.

Foto: Adéla Mclintock, Novinky



+1
内容来自 Novinky.cz - Internet a PC,版权归原作者所有。
阅读原文 ↗
